Pár poznámek ke dvěma mediálním vystoupením premiéra
6. 3. 2023 / Boris Cvek
Premiér Fiala měl minulý týden dvě vystoupení ve veřejnoprávních médiích. Ve čtvrtek mluvil ve Dvaceti minutách Radiožurnálu, v neděli v Otázkách V. Moravce. Z toho prvního pořadu jsem měl pocit, že snížení valorizace důchodů je už předem domluvená věc dokonce i s novým prezidentem, ačkoli pan premiér se odmítal jasně vyjádřit, o čem mezi čtyřma očima s prezidentem jednal.
Stejně tak v Otázkách V. Moravce se premiér zdál být pevný ve svých názorech a spokojený, jak jsme u něj zvyklí, s činností vlády, která samozřejmě všechno řeší včas a rozumně. Jak také jinak. Nicméně pár věcí mne přece jen zaujalo. Jednak odmítnutí možnosti zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Předseda vlády pro mne překvapivě tuto cestu jasně odmítl s tím, že jsme mohli už jednou vidět, kam to vede. Otázka je, jak dlouho mu tento názor vydrží a zda za rok nebude říkat, že to myslel jinak. Když ho totiž moderátor konfrontoval s úpravou programového prohlášení vlády, v němž se závazek 130 procent průměrné mzdy má týkat už jen učitelů, nikoli všech pedagogických pracovníků, premiér řekl, že od začátku to bylo myšleno jen pro učitele.
Učitelé se podle předsedy vlády nemají bát o své živobytí a mají být součástí střední třídy, s čímž je jistě velmi snadné souhlasit. Je-li ovšem garance 130 procent průměrné mzdy, tedy dnes by to bylo asi 56 tisíc měsíčně, vstupenkou do střední třídy, musíme konstatovat, že valná většina zaměstnanců v tomto státě jsou chudáci. Většina nedosáhne ani na průměrnou mzdu. Zejména to číslo 56 tisíc může znít velmi zajímavě a pozoruhodně pro vysokoškolské učitele, včetně profesorů, na mnoha humanitních fakultách tzv. prestižních českých univerzit.
Jiná otázka je, zda zvýšená mzda povede ke zlepšení školství. Když jsem pracoval před téměř 20 lety jako učitel chemie a fyziky na gymnáziu, měl jsem hrubý plat kolem 11 tisíc korun, navíc jsem musel každý den dojíždět z Olomouce do Kojetína – nicméně hlavní důvod, proč jsem odešel, nebyly peníze, ale mentalita pojetí výuky a vztahu ke studentům (studenty, včetně těch „zlobivých“, jsem měl naopak rád, i práci s nimi, výuku samotnou). Když jsem tehdy nastoupil na univerzitu (únor 2005), můj plat byl dokonce ještě nižší než na gymnáziu, a to jsem pracoval na lékařské fakultě (pak se to časem zlepšilo).
Premiér v Otázkách V. Moravce také zmínil prohlášení odcházejícího prezidenta, že v roce 2013 chtěl jmenováním Rusnokovy vlády změnit tento stát v prezidentskou demokracii. Petr Fiala už tehdy jako nestraník to prý věděl, ostatně je politologem, a proto odmítl pozvání od premiéra Rusnoka pokračovat v práci ministra školství. Podle mne se Miloš Zeman snaží na sebe strhnout mediální pozornost, nic více. Na změnu Ústavy neměl v parlamentu v roce 2013 ani nikdy jindy většinu a jeho politický projekt, SPOZ, jehož zástupci působili právě ve zmíněné Rusnkokově vlády, ve sněmovních volbách na podzim 2013 zcela propadl. Cílem, zdá se mi, instalace Rusnokovy vlády bylo především posílit postavení SPOZ, aby po sněmovních volbách došlo ke vzniku koalice ČSSD-KSČM-SPOZ. SPOZ ale získala ani ne dvě procenta hlasů. Miloš Zeman se to snaží zpětně zamaskovat tím, že se staví do role titána, který mění celý politický systém. Ve skutečnosti dosáhl jen debaklu SPOZ.
Diskuse