NATO čelí totálnímu boji s Putinem. Musí přestat váhat

6. 3. 2023

čas čtení 6 minut
 


V knize strategických omylů Vladimira Putina, objemném, dosud nezveřejněném svazku, do něhož neustále přibývají nové kapitoly, patří oživení NATO mezi Putinovy nejúžasnější vlastní góly, píše Simon Tisdall.Třicetičlenná vojenská aliance z dob studené války, kterou Emmanuel Macron odepsal jako "zažívající... mozkovou smrt" a Donald Trump se jí vysmíval, nyní zažívá renesanci - téměř výhradně díky ruskému prezidentovi.

Před Putinovou anexí Krymu v roce 2014 bylo ve východoevropských zemích, které se k NATO přihlásily po rozpadu Sovětského svazu, umístěno jen málo bojových jednotek NATO. Loňská plnohodnotná invaze na Ukrajinu změnila pramínek nasazení na východě v příval. Neúspěšný Putin vyprovokoval největší a nejlépe vyzbrojené vojenské síly na světě, aby se utábořily na prahu Ruska.

 
Invaze na Ukrajinu vdechla NATO nový život, posílila pocit vzájemné podpory jeho členů, posílila závazek USA vůči Evropě, zvýšila obranné rozpočty a přiměla neutrální Švédsko a Finsko, aby se připojily. Na druhou stranu se NATO opět dostalo do nebezpečné konfrontace s Ruskem, která pravděpodobně přežije současný konflikt.

To však nikdy nebylo v plánu. Státy NATO si budou na svém každoročním červencovém summitu nepochybně gratulovat k tomu, že představují jednotnou frontu. Problém je, že ruská invaze zároveň přinesla nejhorší neúspěch v historii NATO. Katastrofální selhání odstrašení - tradičního smyslu existence NATO - vedlo Putina k tomu, že si myslel, že se může zmocnit evropské země a že mu to projde. Pravděpodobně si stále myslí, že mu to projde. I když boje nakonec ustanou, zdá se, že tato obnovená vojenská, ideologická, politická a ekonomická konfrontace mezi Východem a Západem bude pokračovat donekonečna - a bude se stále více prohlubovat.

Údaje NATO vypovídají o Putinově neschopnosti. "Více než 40 000 vojáků spolu s významnými leteckými a námořními prostředky je nyní pod přímým velením NATO" na východě, uvádí se v dokumentu, přičemž "další stovky tisíc" jsou drženy v záloze. Osm mnohonárodních bojových skupin v Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku, na Slovensku, v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku střeží linii NATO s Ruskem, která se táhne od Baltského až k Černému moři.

Putin tvrdí, že dnešní patovou situaci nevyvolaly jeho vražedné chyby. Tvrdí, že dnešní situace  je výsledkem dlouhodobě připravované strategie NATO, jejímž cílem je zadržet, izolovat a nakonec zničit Rusko a která se datuje od porušení slibu Západu, údajně daného v roce 1990, že se aliance nebude rozšiřovat na východ. Podle jeho slov NATO sleduje historický cíl: "rozložit bývalý Sovětský svaz a jeho hlavní entitu, Ruskou federaci".

Toto tvrzení je ústředním bodem Putinova sebeospravedlňujícího narativu o Rusku jako oběti, nikoliv predátorovi. A živí ještě zásadnější spor mezi Ruskem a NATO: zda jsou skutečně ve válce. Ve snaze vysvětlit zvraty na bojišti Putin Rusům opakovaně tvrdí, že skutečným nepřítelem je Západ. Naproti tomu představitelé NATO jsou neoblomní: nebojují proti Rusku, ale pomáhají Ukrajině bránit se.

S tím, jak na Ukrajinu proudí sofistikované západní zbraně, obranná a bezpečnostní pomoc a hospodářská pomoc - a ruské ztráty narůstají - je stále těžší toto rozlišení udržet. Úroveň vojenské podpory NATO, která je nyní poskytována, daleko přesahuje to, co se předpokládalo před rokem.

Je popravdě velká škoda, že americký prezident Joe Biden a evropští představitelé nebyli při poskytování tanků a dalších moderních zbraní odvážnější už dříve. Ukrajina stále čeká na stíhací letouny, které budou prosazovat bezletové zóny a bránit náletům. Mohlo se předejít mnohému předvídatelnému utrpení a ničení, kdyby příliš opatrné NATO jednalo dříve a s větší razancí.

Debata o tom, jak daleko a jak rychle je třeba zajít při pomoci Ukrajině, odráží další klíčový problém - nedostatek jasně definovaných válečných cílů NATO. Usiluje Západ o porážku Ruska a generační vítězství nad autokracií a tyranií, nebo pouze o osvobození Ukrajiny?

Biden dal minulý měsíc ve Varšavě odpověď. Naznačil, že Ukrajina je nulovým bodem v globálním boji mezi demokracií a autoritářstvím. Francouzští a němečtí představitelé se však drží svého názoru, že v dlouhodobějším horizontu je třeba dosáhnout s Moskvou dohody. Británie, Polsko a pobaltské republiky zastávají tvrdší postoj. Takové rozdělení veřejnosti Putinovi jen pomáhá.

Jednotu NATO ohrožují také pravicoví, Putinovi naklonění turečtí a maďarští představitelé, kteří brání členství Švédska a Finska. Finský parlament minulý týden drtivou většinou hlasů rozhodl, že bude i tak pokračovat. Zvláště neloajální je chování Turecka. Mělo by být vyzváno, aby upustilo od svého veta vůči Švédům, jinak že mu hrozí pozastavení členství v alianci.

Rozdíly přetrvávají i v otázce ambicí Ukrajiny vstoupit do NATO. Ministr obrany Oleksij Reznikov tvrdí, že země již de facto členem je. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který se obává vyvolání širší války, to odmítá. To je iracionální. Putin ukázal, že nepotřebuje žádnou záminku k tomu, aby zvýšil tlak. Kyjev by měl dostat veškeré bezpečnostní záruky, které požaduje - a na které má podle budapešťského memoranda z roku 1994 právní nárok.

Tato otázka vede zpět k základnímu dilematu "nového NATO". Je to stále čistě obranná aliance? Nebo její vedoucí představitelé přijmou vnitřní logiku vznikající situace? To znamená, že pokračující Putinova vojenská, geopolitická a rétorická eskalace a prohlubující se angažovanost jednotlivých západních zemí znamenají, že neasertivní, napůl odtažitý postoj NATO již není udržitelný ani proveditelný, pokud vůbec kdy byl.

Nejde jen o Ukrajinu. Západní demokracie se musí smířit s tím, že širší, čelní konfrontace s Moskvou, které se marně snažily vyhnout, je nyní před nimi a exploduje jim kolem uší. Putin mobilizuje ruskou společnost k druhé velké vlastenecké válce. Jde do toho naplno. Francouzská "kdyby", německá "ale" a americká "možná" jsou stále více nepřijatelná.

Tento boj si Západ nemůže dovolit prohrát - ale nemůže doufat, že ho vyhraje, dokud bude chronicky reaktivní NATO, které si není jisté svým účelem a cíli, tahat za kratší konec a nechá Putina udávat tempo.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6657

Diskuse

Obsah vydání | 9. 3. 2023