Kdo (ne)hledá pravdu?

19. 2. 2023 / Daniel Veselý

Pokud podle ruského serveru Medúza stojí za selháním rusko-ukrajinských rokování odhalení masakru v Buči, jakož i nedůvěra Kremlu k šéfovi ruské delegace, jiné relevantní zdroje přicházejí s poznatky, jež z kolapsu nadějné diplomacie viní americkou a britskou politickou garnituru – třebaže přisuzují význam i jiným faktorům, jako je právě odhalení ruských zvěrstev v Buči.

Ukrajinský list Ukrajinskaja Pravda v článku otištěném 5. května minulého roku s názvem Possibility of talks between Zelenskij and Putin came to a halt after Johnson’s visit - UP sources (Možnost rozhovorů mezi Zelenským a Putinem se po Johnsonově návštěvě zastavila - zdroje UP) informuje o tom, jak od uskutečnění setkání prezidentů Zelenského a Putina Kyjiv odradily dvě zásadní události. Jednalo se za prvé o odhalení zvěrstev spáchaných na Ukrajincích ruskými jednotkami: informovalo se o znásilněních, vraždách, masakrech, rabování a dalších válečných zločinech – a za druhé o „diplomatickou intervenci“ tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona, který v první polovině dubna Zelenskému a spol. vyřídil, že s válečným zločincem Putinem se prostě nevyjednává, a naopak je nutné mu čelit. Kdyby chtěl Zelenskyj s Putinem podepsat nějakou dohodu o bezpečnostních zárukách, Velká Británie by ji odmítla podepsat, varoval v Kyjivě Johnson.

Jinými slovy: Ukrajinskaja Pravda veřejnost seznamuje se dvěma zásadními okolnostmi vedoucími ke zrušení vrcholné schůzky Zelenskyj-Putin – a nikoliv s okolnostmi vedoucími ke zhroucení samotných diplomatických jednání. Sám Boris Johnson se v květnovém telefonátu s francouzským prezidentem Macronem rozhovořil o své dubnové návštěvě Kyjeva, kde Zelenského a spol. odrazoval od jakýchkoli jednání s Ruskem, neboť by tak posílil falešný kremelský narativ o invazi (sic!). Johnson ale zároveň alibisticky zdůraznil, že rozhodnutí je na ukrajinské vládě. Přitom ukrajinský prezident Zelenskyj v březnu na americké a britské lídry apeloval, aby se vložili do diplomatických jednání, jak přiznal britský ministr obrany Ben Wallace.

Uvažme rovněž, v jakém stavu se Ukrajina nacházela v březnu a dubnu předchozího roku, kdy se jednalo o možné mírové dohodě – a v jakém stádiu destrukce se nachází nyní 10 měsíců po zmařených nadějích na případné ukončení utrpení Ukrajinců ještě v první fázi.

Kanadský sociolog ukrajinského původu Ivan Kačanovski ve studii analyzující válku na Ukrajině, Majdan a ruskou a západní mediální propagandu píše o návrhu mírové smlouvy, na jejímž znění se údajně shodla jak ruská, tak ukrajinská delegace: podle tohoto návrhu by Ukrajina přijala status neutrality. Kačanovski cituje ostře protiputinovský text Fiony Hill a Ange️ly Ste️nt ve Foreign Affairs, kde autorky s odkazem na řadu bývalých předních amerických činitelů uvádějí, že se Kyjiv a Moskva vloni dubnu dohodly na konceptu mírové smlouvy. Sociolog dále konstatuje, že prezident Zelenskij od jednání s ruskou stranou odstoupil po Johnsonově bleskové návštěvě Kyjiva, a nikoliv po odhalení masakru v Buči. Podle Kačanovského měl Zelenskij zájem o rokování dokonce i poté, co Buču osobně navštívil.

My ostatně í díky jiným popsaným událostem víme, jak odmítavě USA a Velká Británie reagovaly na jarní diplomatické sbližování Kyjiva a Kremlu, což příkladně dokumentují výroky Anthonyho Blinkena apod.

Postoj, podle nějž Západ zazdil diplomatickou ofenzivu mezi Ukrajinci a Rusy, zastává také bývalý izraelský premiér Naftali Bennett, jenž během krátké diplomatické kapitoly ukrajinské války rokoval jak s představiteli ukrajinské, tak ruské strany. Je snad i bývalý izraelský premiér agentem Kremlu a šiřitelem ruských dezinfonarativů?

Pokud uvedené informace shrneme, k existenci a ukončení loňských rusko-ukrajinských jednání je k mání vícero zdrojů – a to jak ukrajinských, tak ruských a západních. Je snad Dolejší nějakým samozvaným arbitrem, který bude rozhodovat, zda je ten či onen názor výplodem ruské propagandistické mašinérie, a „cancelovat“ tak své názorové oponenty? Jestli chce Karel Dolejší svým článkem vyzvednout původně akceptovanou vizi o konečné porážce Ruska a stažení jeho okupačních vojsk i z opevněného Krymu, je záhodno, aby věděl, že o tomto nepříliš realistickém postoji existují vážné pochybnosti.