Hej Babiš, co to meleš

24. 1. 2023 / Petr Pojar

Hej Babiš, nejvíc procent jsi dostal v prvním kole prezidentských voleb v sousední obci prolezlé volebním stářím a exekucemi. 52%. Ti chudáci už musí opravdu jen věřit tomu, že je někdo zachrání. A ve skutečnosti žijí statečnější životy než Ty sám. Denně se rvát o chleba. Vlky z lesů žene hlad, psal francouzský básník Villon. Závistivci říkají, že vydírají sociální dávky.

Hej Babiš, hovoří k Tobě bezzemek, bezdomovec a fotr od čtyř dětí, který se vzdává všeho, i kdykoli v budoucnu nabytého majetku a peněz, ve prospěch své ženy, svých dětí, své rodiny. Kromě toho, co sám nepromarní. I tak odvážné ženy žijí na naší Zemi, že si to zaslouží. Andělé s prsy, ze kterých proudí mléko této Země. A z jejich lůn děti, které tuto Zemi změní. Proč pořád hrneš majetek a dereš se vzhůru? Och, tak patetické.

Hej Babiš, nechci volit generála, v prvním kole jsem hodil svůj hlas někomu jinému. Jeden můj kamarád šel kdysi studovat politologii, aby prý lépe poznal svého nepřítele (je to asi patnáct let, bylo mu okolo dvaceti). Tak hovořila jeho klukovina, mladická pubescentní revolta. A jiní kamarádi si to šli zkusit za hranice, do ciziny. Bez ničeho. Postavení, delegování, zajištění. Jakýchkoli jistot. Nikdo je tam neposlal. Začínali jako manuálové bez znalosti jazyka.

Hej Babiš, na podzim roku 1989 mi bylo 17 let, za pár měsíců jsem měl maturovat. A provinil jsem se, byl jsem v Pionýru a SSM, protože mi všichni říkali, že musím. Omlouvám se za to. Omlouvám se i za svou pubertální revoltu, když jsem chodil na náměstí cinkat klíčema, mladý a blbý, a že jsem se opět provinil vůči společnosti. Ne, to nebylo politické přesvědčení, pouze klukovina. Puberta. Jak bych také mohl v tom věku o politice něco vědět. Měl jsem v hlavě holky, atletiku a sen o Olympiádě, maturitu a v ruce často to, co pánové v tomto věku v rukách mívají. Za nějaké letáky mě chtěli spolu s jednou spolužačkou vyhodit z gymplu, ale doba se naštěstí do týdne rychle změnila. Dopadlo to pro mne dobře, měl jsem štěstí. Místo k maturitě jít pracovat s lopatou anebo do vězení se nekonalo.

Hej Babiš, chtěl bych hodit hlas některému ze svých dětí. Ale musíme si odtrpět ještě i sami sebe, než zdechneme, bude po nás veta. Tak se s tím smiř. Natolik jsme egoističtí, že ještě nechceme odejít, my, staré struktury. Pak už bude klid.

Hej Babiš, hodím to generálovi, protože klid a mír a hlavně svoboda. Kdo se pravdou ohání, lže, kdo láskou, podvádí, kdo nenávistí, tajně miluje, kdo podlézá, nevěří ani sám sobě. Hodím to generálovi, aby jednou někdo jiný hodil do urny hlas mému synovi, Tvému synovi, synům této Země. Mladým a schopným. Starci by měli vládnout moudrostí, mladí mečem. Hodím to v pátek generálovi, i když nebude mým prezident. Aby ten příští se už nemusel zpovídat vůbec z ničeho. Anebo přespříští. Nechť.

Nejvíc je svoboda.