Tajemná legenda

26. 7. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 13 minut
Zavedou-li vás vaše poznávací cesty Prahou až do části zvané Josefov, pak vašemu zraku určitě neujde zjištění, že jste se ocitli na katastrálně nejmenším pražském území o rozloze 8, 81 hektaru, ale i v prostředí, které je plné nejvýznamnějších židovských památek, z nichž tou úplně nejznámější je zdejší Staronová synagoga, která je současně i jednou z nejstarších synagog ve střední Evropě a také nejstarší dochovanou stavbou Josefova. A jak už to tak bývá, tak i k ní se vztahuje tajemná legenda, jenž vypráví o tom, že na její půdě je uložen Golem, jehož legendárním tvůrcem nebyl nikdo jiný než uznávaný židovský rabín a učenec, který působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II., Rabi Becalel Ben Jehuda Löw. Také se ale říká, že Golem nebyl jediný, že byl vytvořen ve více provedeních, ale o tom, se už můžete dočíst v knize Záhady na dosah ruky, jejímž autorem je známý český cestovatel, scenárista a spisovatel PhDr. Arnošt Vašíček.

Pane Vašíčku, na téma Golem se traduje mnoho legend, ale která z nich je nejblíže pravdě z vašeho odborného pohledu?

 Legend o Golemovi se dochovalo opravdu hodně, a nejen u nás. Zkoumat, která z nich je nejblíž pravdě, znamená připustit, že Golem skutečně existoval. Říká se, že není kouře bez ohýnku, a tak i všechny ty zvěsti o Golemovi se zřejmě zrodily z nějaké reálné situace, z pozorování něčeho neobvyklého. Otázkou je, co to bylo. Kdo anebo co vlastně Golem byl? Nabízí se hned několik možností. Šlo o výtvor z hlíny, oživený magickou formuli, jak se traduje? Židovské tajné nauky podobné zázraky připouštějí, ale spousta okolností svědčí spíše proti této teorii. Byl Golem uměle vytvořenou mechanickou figurínou? Jedinečné pohybující se „roboty“ u nás konstruoval Antonín Mladota ve Faustově domě, ovšem ne v Golemově době. Byl tedy Golem poněkud přerostlým a zdravotně i mentálně postiženým člověkem Ani tuto možnost nemůžeme vyloučit. Pocházel z jiných světů?

Golem byl prý stvořen 17. března roku 1580. To je první známé datum jeho existence.

O devět let dříve, se v Praze událo něco, co bychom mohli nazvat „přehlídkou Golemů“

V noci z 20. na 21.července 1571 se na Dobytčím trhu v Praze objevilo osm obřích postav. Zdálo se, že nemají hlavu, jen malý „půlkruh“, posazeny bez krku rovnou na ramenech. V místě, kde stála kaple Božího těla, se rozzářilo záhadné světlo. Připomínalo oheň planoucí v kruhu. Uprostřed byl jakýsi velký kontejner, do kterého „neviditelná síla“ nakládala množství sudů a „rakví“ nebo beden v tomto tvaru. Řečeno dnešním jazykem, vypadalo to, jako když se někdo stěhuje nebo odváží nashromážděný materiál. Pak vše záhadně zmizelo. Zprávu o této události zaznamenává pan Vilém Slavata ve svých pamětech a podrobně ji popisuje i kronikář Jan Beckovský. V následujícím desetiletí se podobné tajemné postavy objevují i v Polsku, Německu a ve Francii. Vždy vykonávají nějakou činnost a nikdy nereaguji na lidskou přítomnost. Byl Golem jedním z těchto obrů? Zapomněli ho tady, jak pověstného čerta v Dalskabátech?

Takže bychom vlastně mohli stále diskutovat a neustále by nám vyvstávaly nové a nové otázky...

Jednotlivé kapitoly ve vaší nejnovější knize se vztahují k nejrůznějším záhadám jako například Příliš podivný pravěk, Jeskyně tisíce záhad, Kostelní rébusy a mnoho dalších. Znamená to tedy, že nás stále obklopují věci mezi nebem a zemí, s nimiž si věda dodnes neví rady?

Nepochybně. V naprosté většině případů nejde ovšem o nějaké nadpřirozené jevy, ale o zcela konkrétní nálezy jejichž původ, a účel si prostě neumíme vysvětlit. Možná proto, že nemáme dost informací nebo že v případech některých tajemných maleb a nápisů jde o utajené poselství, o šifrované zprávy určené jen zasvěceným, a my jsme dosud nenašli správný klíč.

Anebo lidský mozek ustrnul ve svém myšlení, neboť do svého rozumu zatím nepustil světlo, aby se dostal dál...

Za všemi těmito nejrůznějšími mystérii cestujete po celém světě, jak se o nich dozvídáte?

Snažím se je vypátrat z různých zdrojů, často přímo od domorodců, ať už od místních lidí, nebo odborníků, kteří se dané oblasti věnují.

A daří se vám to skvěle, neboť jste měl možnost proniknout i do specifických kultur mnoha domorodých kmenů (Veddů na Srí Lance, Dajáků na Borneu, Danů na Irian Jaya) v nejodlehlejších částech světa. Jak jste to dokázal, vždyť tyto kmeny jsou známé velkou nedůvěřivostí vůči všem bělochům?

Ve všech případech jsem měl zkušeného průvodce, dobrého znalce místních zvyků. Vždy to byl domorodec, protože i když nějaký cizinec žije v dané lokalitě velmi dlouho, většinou nezíská absolutní důvěru. Musím ale podotknout, že to se bavíme o mých dřívějších výpravách. Svět se změnil a některé „nedobytné kouty“ se staly běžným cílem turistů.


Na podzim roku 1992 jsem se jako jeden z prvních cizinců dostal do „zapovězené“ vesnice Trunyan na ostrově Bali. Jediná cesta tam vedla přes jezero Batur, Vzhledem k tomu, že domorodci každého zaháněli kamením, musel jsem si vyřídit povolení a podepsat reverz, že místní úřady neručí za mou bezpečnost. Vše kupodivu klaplo. Na místě jsem natočil unikátní rituální pohřebiště i jedinečné obřady, ale do budovy nazývané Sedm střech, kde je údajně uloženo tělo mimozemského návštěvníka mě nepustili. O šestnáct měsíců později jsem na Bali přijel znovu. Do Trunyanu se již mohlo bez povolení. Jakási japonská cestovka hledala novou atrakci pro své klienty a tak odpor domorodců, kteří se od pradávna s nikým cizím nestýkali, zlomila penězi. U každé chatrče stala satelitní anténa, naftový agregát vyráběl proud a na pohřebišti šaman prodával trička.

To pro vás muselo být velmi smutné zjištění, ale ne nadarmo se říká, že peníze jsou zkáza lidstva...

Navštívil jste již přes osmdesát zemí světa na pěti kontinentech. Setkal jste se v některé z nich s nějakým nevysvětlitelným jevem, doslova na vlastní kůži?

S nevysvětlitelnými jevy jsem se setkal několikrát, častěji kupodivu u nás než venku. Těžko se o tom vypráví, protože je to dost nepřenositelná zkušenost.

I když jste velkým milovníkem záhad, tak slovo záhadolog rád nemáte. Proč?


Nevadí mi, jen se k němu nehlásím. Píšu knížky a natáčím filmy o záhadách, ale nejen o nich.

Kromě zahraničí se také zaměřujete i na záhady v České republice. Už se vám podařilo rozluštit pozadí vzniku rukopisné knihy Codex gigas?

Tu otázku jste formulovala dokonale přesně. Obsah Ďáblovy bible sice známé i značnou část její pohnuté historie, ale přesto její sepsání je opředeno tajemstvím. Pokud rukopis skutečně vznikl v benediktýnském klášteře v Podlažicích, jak se traduje, musíme se ptát nejen odkud chudí mniši vzali tolik velmi drahého pergamenu, ale taky, kdo jim zapůjčil všechny ty cenné rukopisy, které jsou v Kodexu přepsány. Připomeňme si, že to není jen Bible, ale i historické, filosofické, lékařské a jiné práce, které kolovaly po Evropě jen v několika málo opisech. Kdo je klidně zapůjčil na několik let nutných k přepsání, když podlažičtí neměli na výměnu co nabídnout? Co se asi v tomto klášteru odehrávalo, když archeologové zde nedávno objevili hroby žen a dětí, což benediktýnská řehole vysloveně zakazovala? A pak je tu zajímavá stopa, vedoucí k proslulému mágovi Michaelu Scottovi, který byl „vrchním čarodějem“ císaře Fridricha II., s našimi benediktýny se setkal při předávání zlaté buly sicilské a zřejmě přežíval v Čechách po své předstírané smrti, jak naznačuje jeden rukopis. Nevím, zda na všechny tyto otázky, někdy najdeme odpovědi, ale není vyloučeno, že se najde nějaký starý text, který zrod Codexu Gigas osvětlí.

Podle kritiků jste také autorem řady sporných nebo těžko ověřitelných prohlášení, za něž jste byl také často pranýřován. Jak je to možné, vždyť věci mezí nebem a zemí jsou rozumem obyčejných smrtelníků zcela neuchopitelné?

Tak předně si musíme říct, že s tvrzením o častých kritikách přišli autoři české wikipedie, kteří z neznámých důvodů při tvorbě hesla Arnošt Vašíček opomenuli seriózně a objektivně informovat i o tom, co se mi povedlo a za co jsem byl oceněn, a většinu textu věnují navršení nejrůznějších, většinu neopodstatněných ne-li přímo vylhaných obvinění. Co je k tomu vedlo, netuším. Pravdou je, že mezi kastelány, historiky, archeology, muzejníky a dalšími experty mám hodně dobrých známých a přátel, s kterými se často radím. Tím nevylučují, že jiným odborníkům lezu na nervy, ale jsou taktní a nedávají mi to veřejně najevo. Za celá ta desetiletí, co se zabývám záhadami jsem měl jedinou kritiku, která napadala přímo uvedená fakta. Český klub skeptiků Sisyfos na svých webových stránkách zveřejnil článek Libora Gottfrieda z Národního archivu, který snad měl být odbornou reakci na mou knihu Tajemství ďáblovy bible. Bohužel bylo v něm více omylů a lží.

Není pochyb o tom, že z Ďáblovy bible bylo již před staletími několik stran vyříznuto a nikdo neví proč. Jedna fólie naopak zůstala prázdná. Vzhledem k tomu, že celý rukopis vykazuje určitý řád, každá jeho část svou podobou a zařazením naplňuje jakýsi, nám ovšem neznámý plán, musíme se ptát, proč zrovna tento list je nepopsaný. Navíc, když se nachází v oddíle kouzel a zaklínadel. Ve své knize jsem připustil možnost, že i na této fólii může být text, vytvořený ovšem neviditelným inkoustem. K jeho přečtení je nutné fólii přetřít příslušným roztokem nebo lehce zahřát.

Libor Gottfried na to reagoval: „Ve středověku, například v 13. století, neměli ještě potrhlí blázni, kteří by snad zapisovali nějaké magické formule, potřebu psát neviditelným inkoustem. Vždyť kdo kromě nich, tj. mnichů v klášteře, vlastně tehdy uměl číst, a kdo se k takové knize někdy v životě dostal? Představa o neviditelných inkoustech ve středověku je naivní a hloupá.“

Musel jsem se tedy pana Gottfrieda zeptat, zda byl tedy hlupákem i Plinius, žijící v 1.století, když ve svém známém díle Naturalis historia píše, že rostlinné mléko (z rostliny tithymallus) lze využít jako neviditelný inkoust? Byl stejným pitomcem i básník Ovidius, který uvádí podobnou zmínku v Umění lásky? A co řecký vědec Filio byzantský? Spletl se ve své úvaze o inkoustu, vyrobeném z duběnek? Arabští chemici byli už po roce 1000 přeborníky v tomto oboru. Ve středověku neviditelné inkousty využívali evropští písaři tajných diplomatických zpráv. Porta jim věnoval celou knihu svého díla Magia Naturalis.

No a tak to bylo i s každou faktickou námitkou.

Tak to je potom těžké pořízení...

Jste autorem více než čtyřiceti knih, řady dokumentů a televizních seriálů. Na čem pracujete v současné době?

Pro Edici České televize jsem právě dopsal mysteriózní thriller Operace Sfinga. S Prof. Ivanem Zelinkou z Vysoké školy báňské a Vladimírem Matlachem z UPOL dokončujeme knihu o Voynichově rukopisu, kterou si vyžádalo americké nakladatelství z New Haven. Právě na tamní univerzitě Yale je dnes tato nejzáhadnější kniha světa uložena.

A právě o ní se také často traduje, že má souvislost s českým prostředím, a že by měla být spíše uložena v Čechách, co si o tom myslíte?

Voynichův rukopis se opravdu poprvé objevuje v Praze v době císaře Rudolfa II. a nachází se zde až do srpna roku 1665, kdy ho rektor Karlovy Univerzity Joannes Marcus Marci poslal proslulému učenci Athanasu Kircherovi do Říma. V rektorově knihovně prý „zbytečně zabírala místo“. Přišli jsme o jedno z největších světových mystérií vlastní chybou, takže nemůžeme rukopis požadovat zpět.

Děkuji za rozhovor.

1
Vytisknout
4756

Diskuse

Obsah vydání | 28. 7. 2022