Jeden z neokázalých
30. 6. 2022 / Pavlína Antošová
čas čtení
4 minuty
Na
hřbitově v Poboří u Kolína se mimo jiné nachází deska připomínající
otce a syna Dvořákovy. Ne všichni příchozí ale vědí, že označené místo
posledního odpočinku spojuje skutečný hrob s kenotafem.
Jaroslav
Dvořák mladší přišel ve zmíněné obci na svět do rodiny úředníka. Když
začínal školní docházku, vypukla první světová válka. Tatínek musel
narukovat a vrátil se jako legionář v hodnosti poručíka. Lze si snadno
představit, že se tehdejšímu žákovi čtvrté třídy stal vzorem.
V
pozdějším období první republiky Jaroslav mladší, když už založil
vlastní rodinu, dostal místo úředníka v Explosii Semtín. S manželkou
Annou se zabydlel v Doubravicích u Pardubic a roku 1932 se jim narodili
synové – dvojčata.
Hned po vyhlášení
Protektorátu Čechy a Morava se mladý otec rodiny zapojil do odboje.
Kontakt na Obranu národa získal prostřednictvím MUDr. Josefa Bartoně
(známého pardubického pediatra, člena Masarykovy ligy proti tuberkulóze)
a Adolfa Hraby (zaměstnance rybničního hospodářství v Bohdanči).
Konspirační činnost ještě zesílila ve druhé třetině války, a to i
přesto, že roku 1941 se manželům Dvořákovým narodilo třetí dítě – dcera.
Na
Jaroslava Dvořáka mladšího se v následujícím roce s prosbou o pomoc
obrátil pohledný, veselý mladý muž – parašutista Josef Valčík. Během
působení výsadku SILVER A na Pardubicku vznikly hned dvě sítě
spolupracovníků, a ta Valčíkova působila nezávisle na okruhu velitele
Alfréda Bartoše. Pan Dvořák dodával zprávy ze svého pracoviště, a také
pro „svého" výsadkáře opatřil z podnikových zásob látku na zimní
oblečení. Popisek z tematické výstavy uvádí, že poskytoval i výbušniny,
ale tato informace volá po zevrubnějším ověření.
Své
třicáté páté narozeniny tento odbojář prožil den po útoku na Heydricha,
už v ovzduší strachu. Gestapácká razie, decimující pardubický odboj, se
pak rozběhla ve druhé dekádě června 1942. U Jaroslava Dvořáka různé
zdroje zmiňují dvoje možné datum zatčení. Jeho manželka uváděla, že k
zadržení došlo 27. června. To sice byla sobota, ale i šestý den v týdnu
býval pracovní. Pro úředníka, jenž porušoval nacistická pravidla, si
gestapo přijelo přímo do závodu, kde byl zaměstnán.
Spolu
s dalšími třiceti devíti spolupracovníky parašutistů jej zastřelili ve
čtvrtek 2. července 1942 na pardubickém Zámečku. Popravní protokol u
jeho jména uvádí číslo 37. Zřejmě tedy šel na smrt v poslední pětici.
Nejistota obyvatel v té době zesílila i proto, že místo jmen vyhlašovali
nacisté už jenom každodenní počet obětí. V Pardubicích jejich popel
sypali z mostu do Labe; českým zaměstnancům krematoria se přesto
podařilo malé množství popela tajně uchovat, samozřejmě s obrovským
rizikem.
Jaroslav Dvořák starší se ještě dožil
konce války, ale o dva a půl měsíce později zemřel. Jeho syna (mimo
jiné někdejšího souseda mých prarodičů) připomíná pamětní deska i v
Doubravicích, kde bydlel. Paní Annu Dvořákovou jsem trochu znala. Jednou
se přede mnou zmínila, že na přelomu června a července rok co rok velmi
špatně spí.
Životní příběhy odbojářů ukazují,
jak je dnešní sklon k sebechvále (nezřídka dokonce vynucované) převážně
směšný. Výročí heydrichiády pokaždé otevře novou možnost k objevování
dalších lidských příběhů – neokázalých, a i proto strhujících.
Použité zdroje:
Jarmila Doležalová ml., Štěpán Doležal: Osud jménem Ležáky. Včelákov, RONADO, 2016
Zdeněk Jelínek: operace SILVER A. 2. vydání. Praha, Naše vojsko, 1992
Hrdinové v pozadí. Výstava v galerii Mázhaus, Pardubice, 3. 5. – 26. 6. 2022
Parpedie (elektronická encyklopedie města Pardubic)
Spolek pro vojenská pamětní místa (online)
10195
Diskuse