Horká fáze ukrajinská krize: zahrávají si západní tajné služby a média s jaderným ohněm?

14. 2. 2022 / Daniel Veselý

Zdá se, že se Bílý dům snaží Kremlu oplácet toutéž mincí, tj. spuštěním rozsáhlé (dez)informační kampaně, jejímž cílem je protivníka zmást, či nejlépe odradit od útoku. „Naděje tkví v tom, že odhalení Putinových plánů naruší jejich realizaci a možná oddálí invazi, abychom získali více času pro diplomacii,“ dočítáme se v deníku New York Times. Ach ano, je to povýtce fikaná strategie: vytroubit do celého světa plány svého protivníka. Má to ovšem jeden háček; sami zpravodajci totiž připouštějí, že tento poznatek může být součástí ruské dezinformační mašinérie.

Ve skutečnosti vůbec nevíme, co tento týden přinese; patrně jen další a další „zaručené termíny“. Čert aby se v tom vyznal. Každopádně se jedná o velmi mazaný tah, neboť ať už se tato krize vyvrbí jakkoliv, američtí zpravodajci z ní vyjdou vítězně. Kdyby Putin ve středu na Ukrajinu nakonec zaútočil, sdělí nám, že tentokrát měli po ruce pravdivé informace a v očích nemalé části veřejnosti si částečně napraví reputaci zničenou iráckou blamáží. Jestliže Moskva úder tuto středu neuskuteční, mohou spolehlivě prohlásit, že jimi zveřejněné informace ji od invaze odradily. Otázkou ale zůstává, jak se v případě neuskutečněné invaze s nastalou situací poperou četné mluvící hlavy u nás i v zahraničí, jež bezmyšlenkovitě skáčou na každý informační špek západních rozvědek.

Jejich počínání vnímám se značným znepokojením, neboť činnost mainstreamových sdělovacích prostředků se mi jeví jako cynická honba za ratingem: kasu totiž nedělají slova jako „diplomacie“ či „deeskalace“, nýbrž „agrese“, „Rusko“ nebo „válka“. Pokud ruským médiím oprávněně vyčítáme, že do omrzení přežvykují oficiální kremelskou propagandu, proč nám zároveň nevadí, že západní sdělovací prostředky nekriticky diseminují oficiální stanoviska americké administrativy, jejích tajných služeb, jakož i postoje Severoatlantické aliance? Proč se pokaždé musíme přimykat k nějakému košatému dubisku? Toto „fotbalové vnímání světa“, kdy nekriticky fandíme „domácímu týmu“, jednoduše nedovedu pochopit. Asi nejkřiklavějším mediálním selháním je dezinformace agentury Bloomberg s titulkem Rusko provedlo invazi na Ukrajinu, jež byla zveřejněna zkraje února. Agentura sice tuto falešnou zprávu stáhla a omluvila se, nicméně známe ono biblické úsloví o vrženém kameni. Naštěstí ale existuje solidní a poctivá žurnalistika zohledňující veškerá relevantní fakta.

Ačkoli se západní tajné služby dostaly do „win-win situace“, spousta indicií hovoří také v Putinův prospěch. Kremelskému autoritáři se podařilo obeznámit svět s bezpečnostními požadavky Ruské federace, přičemž kritika expanze NATO coby jádra současné krize problému se stala zcela legitimním názorovým postojem, který doposud dlel pouze na okraji akademických debat. Totéž lze konstatovat i o mlhavých konturách nové bezpečnostní architektury v Evropě, o čemž nesměle během jednání s ruským lídrem hovořil francouzský prezident Emmanuel Macron.

Na pozadí této oboustranné informační války i nadále probíhá „kyvadlová diplomacie“, leč prozatím s žádným hmatatelným výsledkem. Obě strany prozatím zůstávají hluboko ve svých zákopech, aniž by svému protivníkovi ustoupily – byť o jedinou píď. Nicméně tato skutečnost ukazuje, že překotná varování o bezprostřední ruské invazi, jež už silně začínají připomínat pověstné čekání na Godota a jež opakovaně dementují přední ukrajinští politikové, poněkud kontrastují s usilovnou a místy groteskní diplomacií.

Zároveň už může docházet k různým provokacím, kdy třeba prý ruská loď zahnala americkou ponorku pohybující se v ruských výsostných vodách poblíž Kurilských ostrovů, jejíž posádka ignorovala příkaz k vynoření. Jde sice o zprávu ruské agentury Interfax zveřejněnou v CBS News, takže by ji bylo nutno dále ověřit, nicméně jsem v amerických médiích dosud nezaregistroval podobné informace pojednávají o nějakém ruském plavidle svévolně brázdícím vody třeba v Mexickém zálivu.

Mezitím se zdá, jako by obyvatelé ukrajinské metropole nežili ve stínu rizika hrozící ruské invaze, jak v neděli informoval list Guardian: „Zatímco američtí představitelé a washingtonští novináři prorokovali "strašlivou, krvavou" kampaň, která bude proti Ukrajině bezprostředně zahájena, nikdo kromě novinářů nevěnoval příliš pozornosti tomu, co se mnohým v Kyjevě jeví jen jako poslední z řady apokalyptických informací.“

Přesto mám neklamný pocit, že si západní tajné služby a mainstreamová média nezodpovědně zahrávají s jaderným ohněm. Ruský prezident Vladimir Putin v průběhu návštěvy jeho francouzského protějšku varoval, že povolení vstupu Ukrajiny do NATO by zvýšilo vyhlídky na konflikt mezi Ruskem a Aliancí, který by nakonec mohl přerůst v jadernou válku. Putin toto prohlášení uvedl v souvislosti s hypotetickou úvahou o nepravděpodobném ukrajinském pokusu o získání Krymu zpět od Ruska. Ať tak či onak, kremelský vládce není jediným, kdo před rizikem atomové konfrontace v souvislosti s ukrajinskou krizí varuje (třebaže silácké proklamace toho či onoho politika nemůžeme brát za bernou minci) – činí tak příkladně americký novinář William Arkin nebo Ira Helfand z organizace Lékaři pro společenskou odpovědnost.