Ne, Rusko Ukrajinu nenapadne

11. 2. 2022

čas čtení 7 minut

V uplynulém roce, kdy Rusko shromažďovalo své vojáky podél hranic s Ukrajinou, narůstaly obavy z blížící se invaze. Řada západních představitelů před touto možností opakovaně varovala. Moskva popřela, že takové plány chystá, ačkoli své vojáky dosud nestáhla. Někteří pozorovatelé interpretovali tato ruská prohlášení jako nepravdivá, a dokonce obvinili ruské orgány z přípravy operace pod falešnou vlajkou, poznamenává Harun Yilmaz na webu Al Džazíry.

Bližší zkoumání geopolitického chování Ruska v posledních dvou desetiletích však ukazuje, že se jeho představitelé nemusí nutně snažit oklamat mezinárodní společenství. Plnohodnotná válka na Ukrajině ve skutečnosti nezapadá do způsobu, jakým Kreml ve svých geopolitických hrách využíval tvrdou sílu. Příklady Gruzie, Sýrie, Libye a (zatím) Ukrajiny ukazují, že provádí nákladnou, leč efektivní politiku.

Ve všech případech měla ruská vláda jasné povědomí o možných rizicích. Rusko nepochybně provedlo tyto kalkulace před válkou v Gruzii v roce 2008.

Tehdy ruské síly skutečně nečelily hrozivému protivníkovi a dokázaly gruzínské jednotky v Jižní Osetii snadno porazit během několika dní. Ruská vojska poté vpadla do Gruzie, vyplenila město Gori a zastavila se. Jakmile bylo dosaženo omezeného cíle vytlačení gruzínských sil z Jižní Osetie a Abcházie, Moskva se otevřela evropské mediaci.

Ruská vojska mohla Gruzii zcela rozdělit na dvě části, získat kontrolu nad cennými tranzitními ropovody a plynovody z Ázerbájdžánu do Turecka a ochromit tamní ekonomiku a politický systém. Všechny tyto zisky by byly cennou vyjednávací kartou, která by gruzínskou vládu přiměla uznat nezávislost separatistických regionů. Regionální a globální náklady na tyto úspěchy by však byly pro Rusko příliš vysoké, a proto realizovalo pouze omezenou vojenskou operaci.

Podobná kalkulace byla provedena před intervencí v Sýrii, jejímž cílem bylo podpořit režim Bašára Asada. Moskva nenasadila masivní pozemní síly - jako například USA v Afghánistánu a Iráku. Ruští diplomaté se v různých fázích války zapojili do jednání s různými zúčastněnými stranami, konkrétně s USA, Izraelem a Tureckem.

Rozsáhlé ruské bombardování oblastí pod kontrolou povstalců poskytlo syrským režimním silám účinné letecké krytí a umožnilo jim přejít z obrany do útoku. Během několika měsíců se Damašku s podporou ruských a íránských sil podařilo získat zpět kontrolu nad rozsáhlými oblastmi a v následujících třech letech vytlačit povstalce z několika pevností a omezit jejich přítomnost na severozápad země. Rusko dosáhlo svého cíle - zachování Asadova režimu.

Když byla Moskva vyzvána, aby zasáhla v libyjském konfliktu, přijala ještě menší závazky, a přesto dosáhla řady úspěchů. Ruské zapojení se omezilo na nasazení ruských žoldnéřů a dodávky zbraní generálovi Chalífovi Haftarovi, který ovládá východní část země. Přestože jeho ofenzíva na hlavní město Tripolis nakonec selhala, Rusko se neocitlo na straně poražených.

Když Rusko v roce 2014 zasáhlo na Ukrajině po revoluci na Majdanu proti ukrajinskému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi, zvolilo podobný přístup. Nezahájilo masivní invazi na území svého mnohem slabšího souseda. Namísto toho tam poslalo své vojáky bez insignií, což jedním dechem popíralo na Krymu, kde se nacházejí ruské strategické vojenské objekty.

Kreml poté podnikl relativně nekrvavé převzetí tohoto ukrajinského území tím, že uspořádal referendum a anexi Krymu prezentoval jako naplnění "vůle lidu". Avšak dále ve snaze dobýt ukrajinské území nepokračoval.

Místo toho, aby Moskva potrestala novou vládu v Kyjevě, zorganizovala separatistické síly ve východní části země, vyzbrojila je a vyslala na jejich podporu některé své vojáky. Ve velké míře se spoléhala na žoldáky a ruské vojáky bez insignií, aby popřela svou účast v konfliktu a prezentovala tamní události jako spontánní povstání. Moskva tak za minimální cenu získala vliv na Ukrajinu.

Dnes, osm let po začátku konfliktu, Rusko shromažďuje podél hranic velký počet vojáků. Změnilo svůj přístup? Je to nepravděpodobné. Navzdory předpovědím Západu o blížící se invazi je sporné, že zamýšleným cílem ruské vojenské mobilizace je dobytí Ukrajiny.

Moskva neztratila páky na Kyjev v oblasti Donbasu, protože pro ukrajinskou armádu je téměř nemožné vyřídit tamní separatistické hnutí, dokud se těší ruské podpoře. Pokud chce Kreml vyvíjet nátlak na ukrajinskou vládu, může tak jednoduše učinit eskalací konfliktu na východě, což nevyžaduje rozsáhlé nasazení ruských vojsk.

Ve skutečnosti už jen rozsáhlá vojenská přítomnost podél hranic působí Ukrajině dostatečné škody: vážně podkopává její ekonomiku. Ruské úřady navíc nevidí hrozbu vycházející z "demokratické Ukrajiny", protože Majdan již v ruských prodemokratických kruzích ztratil na přitažlivosti.

Shromažďování vojsk podél rusko-ukrajinské hranice tedy není namířeno proti Kyjevu, ale proti Západu. Moskva chce donutit západní země, aby konečně zasedly k jednání o otázkách evropské bezpečnosti. A zdá se, že tato strategie funguje. Od roku 1991 je to poprvé, co se Západ vážně zapojil do jednání s Ruskem o evropské bezpečnosti.

Ruští představitelé nepochybně chápou, že Ukrajina do NATO nevstoupí, protože v této Alianci pro její přijetí momentálně nepanuje žádné nadšení. To, co Kreml znepokojuje, je, zda USA rozmístí na ukrajinském území rakety nebo prvky protiraketové obrany.

Moskva chce, aby byla přijata opatření v několika otázkách, včetně zastavení rozmísťování balistických raket středního doletu v Evropě a omezení vojenských cvičení v těsné blízkosti ruských hranic. V prosinci představila svůj návrh, v němž nastínila své požadavky NATO i Spojeným státům.

Co bude následovat?

Dokud Kreml nebude mít pocit, že získal potřebné bezpečnostní záruky, bude pravděpodobně pokračovat ve vojenském nátlaku. Může rozmístit balistické rakety středního doletu v Bělorusku nebo dokonce eskalovat dění ve svém bezprostředním sousedství, třeba v Gruzii. Může uspořádat válečné hry poblíž západní Evropy, jako tomu bylo v případě nedávných námořních cvičení nedaleko Irska. Mohl by dokonce předvést vojenské schopnosti blíže u hranic USA, například rozmístěním hypersonických raket na svých ponorkách nebo rozmístěním raket dlouhého doletu ve Venezuele.

Všechna tato opatření však budou spadat do efektivních kalkulací. A to znamená, že rozsáhlá invaze nebo válka jsou velmi nepravděpodobné.

 

Celý článek v angličtině ZDE

 

 

0
Vytisknout
9802

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2022