Koronavirus: Jedinou záchranou jsou vakcíny

25. 10. 2021 / Jiří Hlavenka

čas čtení 14 minut
Covid neskončil, Covid trvá. Zmatená doba a těžká rozhodnutí
 
Situaci znáte, takže nemusím podrobně rozebírat - ilustrují ji obrázky.

Jak je možné, že čísla takhle eskalují, když jsme všichni buď naočkovaní, promoření nebo obojí zaráz? Není to složité, vždy působí více vlivů směrem nahoru a dolů a skládají výsledek:

(+) naočkování, nicméně 4 mil. osob bez dávky

(+) promoření, těžko odhadnutelné, 1-3 mil (?)

(-) postupne vyvětrávající imunita po očkování (může jit až na 20%, horší pro starší lidi, klesá v čase)

(-) postupně vyvětrávající imunita po prodělání (hlavní vlna prodělání byla před 9-12 měsíci)

(-) daleko vyšší infekčnost varianty delta (R = 6-9, dva- až třikrát horší než předchozí varianta)

(-) menší dodržování opatření: lidé jsou otrávení a rezistentní.

 

Ještě než se dostaneme k “co dělat”, je vhodné vás zavalit pár dalšími čísly a grafy. Sousední Slovensko má (s poloviční populací) horší čísla než my - zejména v tom nejhorším parametru, v úmrtích (kolísá v počtech 10-20 denně).

Proočkovanost našich východních sousedů je nízká - v některých okresech jen okolo 30% (!), a i u seniorní populace tam ledva leze přes 50%. Sedmidenní incidence pak v obráceném gardu věrně kopíruje proočkovanost…


Z blízkých zemí je ovšem tragédií Rumunsko (viz obrázek).

Proočkovanost v celkové zemi je na úrovni 30%, příčiny se uvádějí “nedůvěra ve vládu a dezinformační kampaň”. Denní počty zemřelých v Rumunsku se šplhají nad 500 (!) a to nejhorší má země ještě před sebou; zprávy hovoří o tom, že v nemocnicích se pacienti násilně přetahují o kyslík, nemocní leží “všude možně” atd.

Opačným pólem je Dánsko, které má 77% vakcinovaných, přičemž u seniorní populace je to 95% (!). Dánsko má zanedbatelné počty nových případů i zemřelých, uvolňuje restrikce.

Je správné měřit riziko mírou zahlcení špitálů?


U nás se ze strany zdravotnické obce opět setkávám s postojem, že se vážnost situace posuzuje podle míry zahlcení nemocnic. Tedy, že pokud je dostatek lůžek, lůžek s kyslíkem či ECMO, pokud stíhá personál, je vše v pořádku, systém běží.

Považuju to za NAPROSTO nesprávný postoj, který je možná oprávněný z čistě medicínského hlediska, ale nic víc. Tedy: špitály jsou fabriky na léčení, pokud fabrika jede, je vše v pořádku, čím víc fabrika vyrábí, špitál léčí, tím lépe, od toho jsme tady, nesmí se to ale zkolabovat a zastavit.

Nechci tím říci, že lékaři jsou “rádi”, že mají pacoše, ale takto je systém nastaven, mimo jiné i finančně. Dovolím si jedno tvrdé přirovnání: je to jako kdybychom říkali, že dokud je dost místa na hřbitovech, je vše v pořádku, umírat povoleno.

Tento postoj, který se ostatně opakuje podruhé - loni na konci léta to bylo úplně stejné - vede jednak k OPOŽDĚNÝM reakcím (tedy začínáme brzdit “metr před překážkou”, takže do ní stejně narazíme a vymeleme se), jednak k vytváření dojmu, že situace, kdy jsou lidé nemocní, vážně nemocní a někteří i umírají, je normální. Ne, není, protože se (u Covidu) tomu umíme účinně bránit, jak ukazuje třeba zmíněné Dánsko.

Je vakcinace zázračným prostředkem, který vše spasí?


Jednoduše a na rovinu: ano, je to přesně tak. I s tím, že účinnost v čase klesá, i s tím, že není (ani od začátku) stoprocentní. Platí to je zásadní a vlastně jediná funkční obrana.

Vakcinace - která snižuje všechny parametry viru, tedy JAK schopnost šířit, TAK schopnost dostat, právě tak jako vážnost onemocnění - totiž má velký důsledek, který si moc neuvědomujeme. Tím je snižování toho “čísla, kterému nikdo nerozumí”, tedy R.

Pokud se nakombinuje s osobně zodpovědným chováním a funkčním systémem (viz zmíněné Dánsko), i hodně nakažlivé varianty viru se explozívně nešíří, maximálně se semtam objeví malé ohnisko, které poměrně rychle vyhasne.

Děláme v očkování dost? Zdaleka ne a je to náš obrovský problém a obrovská chyba. Stát 😊 Babiš) se opět zachoval hloupě. Nebyl schopný soudržně, důsledně a vytrvale komunikovat důležitost vakcinace, nebyl schopný hovořit jedním hlasem (jednotliví ministři opět připomínali kakofonii), a nadto realizoval nesmírně PITOMOU kampaň se sloganem, že za koronavirem děláme “tečku”. Že jsme pasívně navakcinovali toho, kdo přišel a máme splněno. Virus se lekl tečky a odešel ze země.

Místo toho měl hrozbu viru (s novou agresivnější variantou) neustále připomínat, spolu s připomínáním postupně slábnoucí odolnosti po prodělání i po vakcíně. Měl být aktivnější v proočkovávání zejména u seniorů, kde nevakcinovanost velmi často není dána odporem proti vakcinaci samotné, ale řadou dalších sociálních či zdravotních faktorů (například snížená pohyblivost, obtížnost dojet do očkovacího centra, zvyk na život v osamělosti atd).

Konečně, stát měl být aktivnější v tlaku na proočkovanost u svých vlastních lidí, u státních zaměstnanců, u učitelů či zdravotníků. Ale nejen jich. Situace, kdy v těchto skupinách, které by měly a musí jít příkladem jsou desítky tisíc nevakcinovaných lidí a nic se neděje, je špatná. Stát 😊 Babiš) opakoval podruhé přesně stejnou chybu, kdy v předvolebním období (loni stejně jako letos) se bránil dělat cokoli nepopulárního, cokoli co by naštvalo jeho voliče.

Co nás čeká a co je potřeba udělat


Eskalace je enormní. Mezitýdenní rozdíly jsou v násobcích - takhle rychle to nerostlo ani při loňské podzimní a zimní vlně. Jediné štěstí je, že máme jednak docela slušně chráněnou tu úplně nejvíc rizikovou populaci (řekněme 70+), kde jsme vysoce nad 80% proočkovanosti.

Nejsou to ještě “dánská” čísla, ale znamená to, že v poměru vůči počtu nakažených se bude méně umírat. Doufám že se za tento výrok nebudu v budoucnu stydět, ale doufám si prognózovat, že i v hodně špatných scénářích se ani nepřiblížíme na opakování 35 000 nadúmrtí.

Jenomže deset až patnáct tisíc to může být bohužel docela snadno, a to je zlé - opět přitom platí, že to (viz Dánsko, kde budou nejspíš na nízkých stovkách) vůbec nemuselo být.

Na tlak na proočkování populace je teď už napůl pozdě, což ale také znamená, že napůl ten čas ještě máme.

K dosažení vyššího proočkování paradoxně (a trochu smutně) pomáhá i současná situace, kdy každý vidí, že zlé případy se týkají téměř vždy neočkovaných, kdy vidíme, že se virus zase nekontrolovaně šíří republikou, a též, kdy je už přece jen s odstupem vidět, že vakcíny jednak fungují, jednak jsou bezpečné.

Lidé reagují - po usnutí vakcinace v létě se stoupá opět nad 10 000 dávek denně, k standardní vakcinaci se přidává “booster shot”, třetí dávka. Je potřeba toho využít, přičemž tak jako vždy je lepší cukr než bič (i když ani tomu druhému se nejspíš nevyhneme):

-  je potřeba znovu rozjet informační kampaň, tentokrát prosím “bez teček”. Upozorňovat na hrozbu, upozorňovat na to že obětmi jsou hlavně nevakcinovaní. V tomto by mělo dojít k jasné dohodě všech rozumných politických sil: nechť na jednom pódiu vystoupí jak odcházející, tak nadcházející garnitura a jasně prohovoří.

- očkování musí být bezbariérové a aktivní. Bez registrace, dostupná a otevřená očkovací místa (ideálně mimo nemocnice - lidé zkrátka nechtějí chodit do areálů nemocnic, protože, překvapivě, jsou tam “nemocní lidé”, to ještě nikoho nenapadlo?), a je potřeba daleko více rozjet mobilní týmy, které budou zajíždět do malých měst a obcí.

- nebál bych se nabídnout finanční obnos či jinou menší incentivu za ochotu nechat se očkovat

- jsem přesvědčený, že je potřeba zkrátit dobu na booster shot po druhé dávce např. na tři měsíce, a to i bez omezení věku (či případně: pro vyšší věk a osoby v horší zdravotní situaci, jako je např. obezita či diabetes zdarma, pro ostatní samoplátcovsky)

- ZNOVU spustit snadné a volné testování, dostupné “na náměstích”, a též testování na míru protilátek. (Ze změřené míry protilátek nemusí vyplývat automatické pozvání na očkování, ale je to důležitá informace pro daného jedince, je na něm, co z toho vyvodí).

A nyní k tomu biči

Toto je velmi obtížné rozhodování. Jsem přesvědčený, že velký lockdown UŽ NENÍ MOŽNÝ. Je to neúnosná zátěž na životy i ekonomiku; musíme být schopní fungovat. Nevěřím navíc, že by byl dodržován a spíše se obávám masové aktivní rezistence. Je možné zavádět taková opatření, která se dají vydržet, která životy ani ekonomiku neničí (byť mohou obojí znepříjemnit, trošku i poškodit), tedy opět důsledně respirátory, distancing, menší shromáždění, práce z domova nebo na střídačku a podobně. Nesmíme plošně zavírat školy.

Na rozdíl od loňska je ale jakékoli (!) opatření vlastně neférové - neférové vůči těm, kteří podnikli vše na svoji ochranu, tedy jsou plně naočkovaní, a dnes vlastně trpí omezeními kvůli těm, kteří se očkovat nenechali. Myslím, že toto je potřeba s naprostou vážností reflektovat, a to tak, že skutečně budou platit DVOJÍ PRAVIDLA, mírnější pro očkované a přísnější pro neočkované. Ostatně v zahraničí toto platí už nějakou dobu a je to většinově (ne stoprocentně) akceptované. Tedy například: restaurace, hospody, bary? Vstup jen s zelenou tečkou. Obchody?

Všechny otevřené, ale v některých hodinách vstup jen s zelenou tečkou. A tak dále.

Na pováženou pak je povinnost očkování v některých povoláních, tedy tam, kde se člověk setkává s velkým množstvím dalších lidí a kde není možné se vyhnout kontaktu. Nejspíše bych doporučil povinnost předkládat negativní test (nebo “tečku”) v těchto povoláních - to by mohlo stačit ke “stlačení” epidemie. Podobné omezení by měla platit i pro hromadné dopravní prostředky (kde ale může být kontrola jen namátková).

Ano, už slyším něco o “diskriminaci”. Ale ona tu bude vždy: pokud ztížení života neočkovaným nebude, nastane právě tak diskriminační ztížení života očkovaným, které je navíc ještě zcela neférové. Žádná “nediskriminující” cesta neexistuje.

K opatřením platí vynucování jejich plnění, což je další věc, ve které zoufale selháváme. Nedávno jsem byl opět několikrát v zahraničí (země EU) a viděl jsem, jak nekompromisně a důsledně jsou opatření vyžadována.

V tomto hanebně selháváme a svou kritiku musím navíc namířit i na zaměstnavatele, kteří povykují, jak je to zatíží, že se to nedá zvládat, a že to musí někdo zaplatit. Je ostudné, že i v těžkých chvílích si neodpustíme trapné celonárodní švejkování.

Jsem přesvědčený, že povinné očkování je tou naprosto poslední instancí (v situacích, kdy se řítíme k dalším desítkám tisíc mrtvých a nelze tomu jinak bránit) a že jsou kroky, jak se tomu vyhnout - jen je musíme poctivě a důsledně provést.

Myslet za další tři rohy

Navíc ještě ke všemu jsme ve zmatené době. Vláda končí, ale možná taky nekončí, prezidenta máme i nemáme, nová vláda vznikne, možná taky nevznikne.

Přitom právě teď je potřeba přijímat velmi rychlá rozhodnutí - jsme v situaci jako “závodník rally”, nemůžeme si dovolit pomalé reakce - a musíme umět myslet za tři rohy. Nevím, zda to v této situaci je řešitelné, a možná naivně si představuji něco jako “tým národní záchrany”, který funguje bez ohledu na to kdo je zrovna jmenován premiérem či ministrem, zda vládne s důvěry nebo bez ní.

Ještě jedna věc. Už nyní tušíme, že toto není poslední dějství dramatu. Už se stává pravidlem, že nové mutace jsou infekčnější než ty staré (“subvarianta” delta+, která je dosti nová, je zřejmě ještě horší než delta). Virus s námi svádí závod a zatím vyhrává, toto se pro předvídatelnou budoucnost nezmění - bohužel.

Mohou přijít ještě infekčnější varianty, nebo i varianty škodlivější (s vyšší smrtností, horšími důsledky po prodělání atd). Může přijít varianta, která lépe obchází stávající vakcínu, takže to bude opět závod tak jako během letošního roku. Cokoli z toho může přijít a něco z toho přijde docela jistě.

Na život s covidem si pro příští roky musíme nejspíše zvyknout stejně tak jako na střídání ročních období a musíme najít cesty, jak s tím žít. Asie, která reprezentuje třetinu světové populace, dodržuje hygienická opatření (typicky roušky) vlastně stále a všude, covid necovid. Vědí co dělají.

Ale konat v tomto musí stát: zavádět pravidla, rozumná. Vysvětlovat, rozumně. Vymáhat dodržování, ale “nenasírat” nesmyslně. Veškerá ochranná opatření (očkování, testování) zpřístupnit, zjednodušit.

Naučit se konečně trasovat.

-1
Vytisknout
7328

Diskuse

Obsah vydání | 27. 10. 2021