Český populistický cyklus je nachystán k tomu, aby se opakoval

25. 10. 2021 / Albín Sybera

čas čtení 16 minut


Česká zkrácená verze dvoudílné série, která vyšla ve Visegrad Insight k povolební situaci v České republice. Anglické originály vyšly jako Czechia Forces a Political Collision into Overtime a The Czech Populist Cycle is Set to Repeat

Výsledky voleb v České republice představují částečné vítězství liberální demokracie, měřeno podle moskevských nebo budapešťských standardů, ale není to žádné příjemné vítězství, měřeno podle standardů Bruselu nebo Berlína.


 

Ačkoliv je možno  z pohledu budoucnosti ČR v rámci EU v tuto chvíli cítit úlevu, tak ale po parlamentních volbách v Česku existuje mnoho důvodů k přetrvávajícím obavám. Další čtyři roky většiny pro strany s neliberálními sklony byly odvráceny, ale podmínky pro jejich vzestup zůstávají zachovány a instituce v zemi jsou nadále vystaveny zvýšenému vlivu oligarchů. Předvolební kampaň, kritizovaná jako mimořádně fádní z hlediska životního prostředí, tedy v globálním měřítku klíčového tématu, byla rovněž poznamenána rozsáhlou dezinformační aktivitou a měla by sloužit jako varovný signál před vážnými problémy.

Upadající mediální standardy

Politika ve vztahu ke klimatické změně je možná největším otazníkem, který se rýsuje nad vznikající koalicí SPOLU a PirStan. SPOLU se totiž skládá ze tří stran, z nichž pouze ta nejmenší, TOP 09 se 14 poslanci, hovoří jasně ve vztahu k přijetí unijní agendy Green Deal. Přestože se křesťanští demokraté na papíře tváří otevřeně vůči zelené politice a EU, tak prohlášení některých jejich představitelů nejsou tak přesvědčivá.

Navíc ODS, největší z uskupení se 34 poslanci, má za sebou historii euroskeptických postojů. Strana také opakovaně vyjádřila výhrady k přijetí eura, s nímž Česko souhlasilo při vstupu do EU v roce 2004.

Dalším příkladem vlažného postoje k Bruselu jsou někteří její prominentní členové, jako například europoslanci Alexandr Vondra nebo Jan Zahradil, kteří otevřeně bránili PiS a Fidesz, přičemž naznačovali, že problémem je údajně nadměrně regulativní přístup EU.

Takové vyobrazení EU jako údajného problému pro osobní svobody je také jedním ze základních kamenů klimaskeptického přístupu k zelené politice. Volební kampaň byla mimořádně špatná, pokud jde o řešení klimatických problémů, a možná ještě horší, pokud jde o vysvětlování politik souvisejících s ochranou klimatu široké veřejnosti.

Jan Rovenský, významný aktivista organizace Greenpeace pro energetiku, poznamenává, že se  superdebata v České televizi vyznačovala tím, co lze popsat tak, že „většina účastníků se předháněla v tom, kdo bude více a šílenějším způsobem bojkotovat životní prostředí“.

Rovenský také pro Visegrad Insight doplnil, že piráti nebyli v debatě České televize přitomni a že během jiných veřejných debat byli piráti „jedinou, bohužel jedinou, stranou stavějící se proti převažujícímu proudu.“ Piráti diskutovali o životním prostředí jako o klíčovém tématu, i když tak činili také opatrně.

Problém je v tom, že ani moderátoři velkých televizních debat nedokázali dostat diskuzi na patřičnou úroveň, což přimělo zpravodaje Akademie věd ČR zaměřeného na globální problematiku a redaktora Britských listů Daniela Veselého komentovat, že „česká politická scéna žije v paralelním vesmíru“.

Ochrana klimatu nebyla nastolena jako téma k projednání [v České televizi] a místo toho se moderátor zeptal účastníků: „Co se týká klimatu, jak ochráníte zemi před zákazem vozidel se spalovacím motorem,“ upozorňuje Rovenský a dodává, že šlo o „tragikomickou ukázku toho, jak čeští politici, ale i česká média včetně těch veřejnoprávních  v debatě o ochraně klimatu selhala“.

Pro Vladimíra Mlynáře – bývalého disidenta a prvního šéfredaktora časopisu Respekt po roce 1989, nyní ředitele komunikace PPF – pak není příliš těžké tweetovat, že jejich televize Nova uvedla „nejlepší volební debatu, jakou Česko zažilo“. S ohledem na obavy o zneužívání obsahu poté co CME přešla pod skupinu PPF a také s ohledem na kontroverzní aktivity PPF na trzích, kde je potlačována svoboda médií, jako je třeba Srbsko, zanechává takové prohlášení hořkou pachuť, ale je také příznačné pro klesající standardy na českém mediálním trhu.

PPF je spolu s EPH investorem ve společnosti LEAG spravujícím hnědouhelné doly a elektrárny na východě Německa. Tuto firmuu ve vztahu k možným kompenzacím za postupné ukončení hnědouhelné činnosti prošetřuje EU — více o EPH a pomalé dekarbonizaci.

Většinový vlastník EPH Daniel Křetínský je také klíčovým akcionářem v Czech News Center, které má srovnatelný (nebo ještě větší) mediální dosah jako Andrej Babiš a jeho Mafra. Zaměření se na Babiše jako na kořen skrovné debaty o životním prostředí vynechává z mediální skládačky Czech News Center a další média, která upozaďují potřeby energetické transformace nebo ji nahrazují obsahem o potřebách do mohutných jaderných investic.

Extremismus dále na vzestupu

Tři čtvrtě milionu Čechů je uvězněno v moderní formě středověkých věznic pro dlužníky,“ upozornil bývalý prezidentský kandidát a ekonom Jan Švejnar na zoufalou situaci, kdy česká exekuční a insolvenční legislativa staví exekutory do pozice, jaká nemá jinde v EU obdoby a umožňuje jim zneužívat své postavení k vlastnímu obohacení, a odsouvá značné procento české pracovní síly do šedé ekonomiky.

Na Švejnarův příměr v minulosti opakovaně poukazovaly nevládní organizace v zemi, jako je Institut pro prevenci dluhů nebo Člověk v tísni, které také navrhovaly potřebné reformy; byly však přijaty pouze fragmenty, a to navzdory příslibům ANO a dalších populistických stran, že ukončí tento cyklus "vydírání". Navíc někteří z jejich významnějších členů – jako Jaroslav Faltýnek nebo Radek Vondráček – byli údajně napojeni na obchod s dluhy, což vyvolalo výzvy k jejich rezignaci. V minulém volebním období se k ANO často přidávali i poslanci ODS nebo TOP 09, aby zabránili zásadnějším reformám této kontroverzní legislativy.

Přední sociolog v Česku Daniel Prokop ve svých textech poukazuje, že existuje spojení mezi radikálními a protestními politickými názory a segmenty společnosti zbavené účasti na smysluplném ekonomickém životě. Stojí za zmínku, že více extremistické, anti-unijní a euroskeptické strany získaly ve vlobách téměř 20 procent. A to pokud sečteme hlasy pro SPD i pro ty krajně pravicové strany, které nepřekročily pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Parlamentu ČR.

Populistická Přísaha, která dosáhla 4,7 procenta a byla vnímána jako potenciální koaliční partner ANO, se sama symbolicky soustředí kolem jejího zakladatele Roberta Šlachty, který je zhrzený bývalý vysoce postavený policista a získal pověst nulové tolerance vůči zkorumpovaným politikům a jejich obchodním přátelům. Šlachta je dalším zosobněním vůdce, který se prý dokáže vypořádat se vším korupčním nešvarem, což se velmi dobře prodává v parlamentu nezastoupenému českému elektorátu.

Petr Honzejk z Hospodářských novin si všímá 2,33 milionu hlasů pro „demokratické“ strany, zatímco populisté a extremisté získali 2,64 milionu hlasů. Napsal, že demokratické „vítězství byla náhoda.“ Populisty a extremisty posunul do parlamentní menšiny spíše volební proces, ne poselství demokratičtějších stran. Zdá se, že demokraté dokázali zmobilizovat svou městskou pravicovou voličskou základnu, ale nedokázali oslovit voliče napříč sociálními rozdíly.

Volby pod palbou dezinformací

Jak již bylo uvedeno v předchozí části, otázky životního prostředí byly marginalizovány všemi kromě jedné strany, která ale hrála ve volbách zásadní roli – Česká Pirátská strana. I přestože má po volbách pouhé čtyři poslance, tak lze volební kampaň popsat jako střet mezi Pirátskou stranou a „oligarchickým“ státem zosobněným Andrejem Babišem. Podobně jako Daniel Křetínský, Pavel Tykač, tak i někteří manažeři PPF zesnulého Petra Kellnera si možná uvědomili, že jejich profily odpovídají obrazu oligarchických struktur, které byly Pirátskou stranou kritizovány.

Na rozdíl od pravicové formace SPOLU byla Pirátská strana také aktivnější při diskusi sociálních problémů a zatímco má daleko k současným levicovým liberálním politickým stranám viděným západně od Česka, tak byli Piráti vystaveni špinavé kampani, která je popisovala jako marxistické radikály. Antikampaň mimořádného rozsahu byla proti Pirátům vedena primárně ze strany ANO a Andreje Babiše, ale příležitostně se přidali také politici ODS a dokonce i někteří starostové navádějící své místní voliče, aby vykroužkovali členy Pirátské strany ze společné kandidátky PirSta.

Piráti jsou navíc dlouhodobě terčem dezinformací, které se během vrcholící kampaně zintenzivňovaly. Občanská platforma „čeští elfové“ analyzovala frekvenci a množství dezinformačního obsahu, mimo jiné z webových stránek spojených s šířením pro-kremelské propagandy, namířené proti piirátům, a ve svých závěrech tvrdí, že tato aktivita přímo korespondovala s propadem PirStanu během letních předvolebních průzkumů.

Spisovatelka a novinářka věnující se propagandě a informačním operacím v kyberprostoru Alexandra Alvarová nepochybuje, že se Piráti stali terčem sofistikované digitální propagandy.

Politici stále plně nechápou rozsah problému. Většinou vnímají jenom velmi povrchně, jak vypadají moderní digitální propagandistické operace“, vysvětlila Alvarová serveru Visegrad Insight. Dodala také, že mnoho dalších politiků prostě nevěnuje pozornost tomu, jak informační operace dále nafukují místní aktéři, kteří si neuvědomují, že šíří dezinformace.

Netuší, do jaké míry je techno-brainwashing založen na pokročilých technologiích, podporovaných obrovským množstvím osobních a behaviorálních dat a poháněných cílením řízeným umělou inteligencí. Každý člověk má nějaké fobie nebo skrytá slabá místa. Tyto technologie jsou schopny zasáhnout tato místa a vytvořit hluboké kognitivní spojení s obětí vybranou agresorem, který platí za kampaň, ať už to jsou oligarchové, mafiáni, anebo jiní protivníci. Nikdo není odolný vůči tomuto typu memetického nebo kognitivního útoku. Tentokrát byli cílem „Piráti“. Příště to může být kdokoli jiný,“ uzavřela Alvarová.

Zajímavá je argumentace politologa z Univerzity Karlovy Ondřeje Slačálka, který tvrdí, že útoky na Piráty byly poznamenány revoltou starší generace proti mladé generaci. Slačálek podotýká, že malba Západu jako oblasti nepředstavitelného „zeleného hororu“ či sexuální dekadence spolu s identifikací pirátů jako agentů těchto „apokalyptických vizí“ byla jednou z klíčových složek jejich propadu.

Visegrad Insight oslovila mluvčího českých elfů Bohumila Kartouse s dotazem, zda by se útoky proti pirátům měly vyšetřovat na parlamentní půdě.

Návrh na zřízení parlamentního výboru pro vyšetřování dezinformačních aktivit během volební kampaně by nepochybně dával smysl,“ reagoval Kartous a také dodal, že čeští elfové již sdělili své poznatky o dezinformačních aktivitách zaměřených na volby misi OBSE.

Pozorovatelům OBSE dohlížejícím na férovost voleb jsem měl příležitost vysvětlit souvislost mezi dezinformační scénou a politickým marketingem českých populistů. Rád poskytnu totéž jako mluvčí Českých elfů parlamentnímu výboru.‘

Ustavení parlamentního výboru pro vyšetřování cílených dezinformací během voleb by pomohlo dostat do popředí téma, které různé nevládní organizace dlouhodobě označují za další endemický problém české společnosti.

Podle červnové zprávy Globsecu 64 procent Čechů nedůvěřuje mainstreamovým médiím a podle dubnového průzkumu STEM  věří 40 procent Čechů   dezinformacím o covidu-19.

Může to být také jedna z prvních příležitostí jak se demokratický blok jasně odliší od oligarchického establishmentu reprezentovaného Andrejem Babišem, který často dopad dezinformací na českou společnost bagatelizoval a místo toho se prezentoval jako vážný ochránce demokratických standardů v zemi.

Vznikající středopravá vládní koalice zastupuje menšinu české společnosti. Hlas mladé generace je po prudkých útocích a vykroužkování Pirátské strany marginalizován, zatímco extrémní protestní elektorát byl rozdělen, ale dohromady by mohl být snadno vítězem příštích voleb.

Business as usual“ v podání českých oligarchů

České demokratické strany tedy nevyhrály žádný boj proti neliberálním silám. Neexistuje žádný ‚návrat krále‘ nebo ‚konec vlády Saurona a Sarumana‘, jak tvrdí bývalý poradce premiéra Mirka Topolánka Martin Schmarcz ve svém komentáři pro konzervativní internetový portál Info.cz.

Všechny klíčové ingredience českého neliberálního populismu jsou stále na svém místě stejně jako před volbami. Je to vidět i na prodejích majetku ovládaného oligarchy, jako je český výrobce stíhaček Aero Vodochody z Penty do společného podniku Andráse Tombora, bývalého hlavního bezpečnostního poradce Viktora Orbána, a českého Omnipolu s minulostí korupčních skandálů.

Obchodní aktivity s neliberálními aktéry jsou samostatným tématem, které volby do značné míry zastínily. Jiný významný český obranně-průmyslový komplex Czechoslovak Group (CSG) dostal na jaře k soudu jeho americký partner kvůli vazbám CSG na ruské bezpečnostní agentury. Kreml je v otázkách bezpečnosti však stále vnímán převážně diplomatickou optikou a nezdá se, že by vyvolával velké obavy, pokud jde o vazby na obchodní a průmyslové úrovni.

Totéž lze říci o aktivitách PPF zahrnujících státní společnosti, jako je Telekom Srbsko, nebo společnosti propojené s vládou v Maďarsku, jako je 4iG. Ty zůstávají většinou bez povšimnutí nebo se jim dostává příznivého mediálního pokrytí papouškující prohlášení PPF, která je popisují jako pouhé obchodní transakce bez politických důsledků. Pravicové politické spektrum, tvořící jádro vznikající koalice, takové názory příliš často nevyvrací.

Skutečnost, že neliberální proud byl zatlačen do parlamentní menšiny znamená pouze to, že si již tak zkoušená česká demokracie koupila nějaký čas na vydechnutí. K řešení situace v dlouhodobém horizontu potřebuje politická reprezentace strany schopné legitimně řešit sociální problémy, které trápí Česko, efektivně využívat financování EU nejen ve prospěch velkých konglomerátů a vysvětlit obyvatelům, co obnáší energetická transformace v ČR a jak to uděláme.

Linda Zeilina, generální ředitelka International Sustainable Finance Center, řekla Visegrad Insight, že nízká úroveň české debaty o klimatické politice není jen problémem pro ekology, ale je třeba ji řešit napříč společností, politikou a ekonomikou.

Naneštěstí, „kvůli složitosti výzev a obrovským investičním potřebám ti, kdo rozhodují, tak zdržují nutná opatření. Rozhovor mezi různými zúčastněnými stranami však nemůže být naléhavější.“

V tuto chvíli však nejfrekventovanější zpráva, kterou česká veřejnost slýchá, je, že země se musí připoutat ke svým jaderným elektrárnám za peníze daňových poplatníků, aby se vypořádala s bruselskou zelenou politikou. Připočtěte k tomu další ořezávání sociálního státu navrhovaného ODS a scéna pro návrat Andreje Babiše je nachystána. Až na to, že tentokrát ne v roli případného premiéra, jak pozorovatelé jako Aleksander Kaczorowski či Karel Dolejší zcela oprávněně předpovídali teprve před týdny a dny. Vzhledem k situaci okolo Zemanova zdravotního stavu se Babiš možná vrátí jako jeho nástupce.







1
Vytisknout
4363

Diskuse

Obsah vydání | 27. 10. 2021