Když dva dělají totéž...

9. 7. 2021 / Jiří Podhorecký

čas čtení 6 minut
Jakým způsobem se dá úspěšně bojovat proti vyděračskému kapitalismu

 
V předchozím textu o Nadaci Billa a Melindy Gatesových jsem dostal v komentáři flastr pravičáka.  Nyní si textem jistě vysloužím podobnou nálepku levičáka. Ve skutečnosti mne zajímají motivace lidí podpořené inovativními přístupy s pomocí otevřeného software. Každý software je sice jen hloupá změť strojového kódu, ale teprve lidský přístup a myšlenka z něj dělá něco, co nás může posunout vpřed.

Začnu příběhem, který začal před lety v Anglii s rozmachem startupových doručovacích služeb. Převyprávím ho tak, aby z něj bylo poznat to podstatné.

Když se před lety obrodily zásilkové služby s cyklistickými kurýry, bylo to zejména díky kvalitnímu cyklistickému vybavení, komunikaci přes radiové, nebo GSM služby, ale i logistickému zázemí, které dokázalo rychle zpracovat spoustu drobných objednávek.

Postupně jsme si zvykali, že balíky neposíláme jen poštou, ale že si naši zásilku hodí do batohu osvalený mladík na kole s komunikátorem u ucha a za pár desítek minut je zásilka doručena do cíle. Kurýři se stali běžnou službou, která nám dává v ulicích velkých měst smysl.

Další skok v doručovacích službách byl, když si restaurace a rychlá občerstvení, nakonec i prodejci potravin a spotřebního zboží, inovovali své nabídky o možnost rozvozu jídel a potravin.  Vyladili objednávkový systém přístupný přes internet a své dosud kamenné provozovny virtualizovaly a obohatily s dovážkovými službami. To jim sice vytvořilo vstupní náklady,  museli získat nové zkušenosti jak prodat zboží online a jak  doručovat hotové jídlo včas tak, aby bylo čerstvé.  Zároveň těm schopným otevřelo téměř neomezenou příležitost k expanzi na trhu. Luxusní restaurace kdesi v centru už nebyla limitována malým počtem židlí, ale mohla své delikatesy přípravovat v neveřejných kuchyních někde na periferii a doručovat je labužníkům i hladovcům přímo do obývacího pokoje. Značka ani kvalita tím netrpěla.  

Idylka s rozšiřováním nabídky i kvality služeb ale měla jednu trhlinu. Podle plánu každého schopného podnikatele, se ty největší služby orientovaly na maximalizací uspokojování potřeb zákazníků a zvětšování vlastního zisku. Zároveň i optimalizaci až minimalizaci nutných nákladů - a v případě kurýrů na kolech především nákladů na lidské zdroje.

Kurýři šlapající pro takové doručovací giganty, jako je například britská deliveroo, prostě jezdili po městě a mohli vyplivnout duši.  Doručovací firma se stávala úspěšnou v žebříčcích kdejakého Forbesu, ale kurýři kličkující mezi auty byli jaksi stále těmi posledními ve frontě na štěstí.

Také restaurace, které neměly vlastní dopravce, pochopily, že obchodní model outsourcovaného doručování je připravuje o poměrně nezanedbatelnou částku z marže každé zásilky.  Protože prostě cena jídel nemůže být nekonečně navyšována o poplatky, aby ještě měl na jídlo někdo chuť.

Jenže to už se stalo v době, kdy doručovací firmy pevně zakotvily na trhu.  Začaly prosazovat svá pravidla a mnoho restaurací bez vlastních kurýrů nemělo na výběr. Buď přistoupí na výrazné snížení vlastního zisku u doručeného jídla, nebo to jídlo prostě online neprodají.  Kurýrů se zpoceným tričkem se na férovost tohoto byznysu nikdo neptal. Chceš být zaměstnán? Tak šlapej.

No a tak se kurýři shodli, že firmy s miliardovými obraty je už odrbávají dost. Zkusili stávkovat, moc to nepomohlo. Místo zakládání odborů se pak rozhodli, že vytvoří vlastní logistický systém, s kterým sami dokážou doručovat a poskytovat stejně kvalitní službu. Způsob sdílení tohoto podniku, podíl na zisku dělený mezi jednotlivé kurýry bude pro ně ale mnohem spravedlivější, než jaký dosud znali. Kola mají vlastní.

V současné době takový systém na doručování existuje a je založen podobně, jako jeden z řady různých softwarů na principech "platform cooperative". Mezi ideově příbuzné projekty patří také decentralizované sítě pro taxislužby, nebo síť pro prodeje a distribuci biozeleniny.

Tady bych ale měl udělat odbočku a osvětlit, jak si tento typ kooperativních služeb vysvětluji. Někteří lidé v západní Evropě už vidí, že probíhající "disaster kapitalism" neni zrovna to, s čím by se dalo chlubit vlastním vnukům. Přichází tedy od základu s jinými projekty, které decentralizují způsob vlastního řízení podniku a vydělávání peněz, podporují sdílené prostředky i oceňování úspěchů podílníků. Složitost v řízení každého podniku se dá do značné míry nahradit jasnými společenskými dohodami a prakticky realizovat s pomoci informačních technologií a softwarů.  Ty jsou nastavené jinak, než pro tradičně smýšlejícího kapitalistu.  Tyto projekty pak nejblíže, nikoliv jen zdánlivě, naplňují teze o společenské udržitelnosti, o cirkulární nebo kooperativní ekonomice.

V informační společnosti tedy software hraje poměrně důležitou roli. Přinejmenším proto, aby něco takového jako decentralizované sítě vůbec vzniklo. A když je to software s otevřeným kódem, tak je to ještě lepší. V tom smyslu, že životaschopné projekty mohou být dynamičtěji a zároveň i demokratičtěji rozvíjené, zapojují další lidi s novými nápady a zkušenostmi. Způsob zobchodování otevřeného software není založený na jeho samotném prodeji, ale spíše na aplikovaných řešeních, které jsou na něm vybudované.  

Dnes tedy v některých evropských městech doručují kurýři, kteří nejezdí v dresu žádné dominantní privátní korporace. Dělají to proto, že je baví jezdit na kole a zároveň je to pro ně způsob obživy.   Jejich doručovací služba má přirozeně jen lokální záběr a nepotřebuje tak "posilovat brand" někde někomu jinému. podívejte se na trailer k dokumentu, který sdílí názory zapojených lidí o této službě.  


1
Vytisknout
7899

Diskuse

Obsah vydání | 13. 7. 2021