Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Škrtit na obětech katastrofy, aneb Jak z veřejného tornádovného udělat stranické kobližné

9. 7. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty

Vláda se snaží de facto si přivlastnit prostředky z občanské sbírky i od pojišťoven a využít je ve stranické volební kampani odvádějící pozornost od katastrofálně nezvládnuté pandemie.
Potvrzuje tím i dlouhodobý trend šetření na nezbytných výdajích a velkorysého vyhazování za absurdity a zbytečnosti.
Jestli jí voliči v podzimním hlasování i takovéto počínání schválí, naděje na nápravu nadlouho zmizí z politického obzoru.

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová prokazatelně vládě navrhla nejen faktické zestátnění veřejné sbírky pro oběti moravského tornáda, ale rovněž krácení státní pomoci obětem o částky vyplacené pojišťovnami.

Protože kabinet od počátku pojal pomoc postiženému regionu jako oportunní volební kampaň odvádějící pozornost veřejnosti od nezvládnuté pandemie, lze konstatovat, že účastníci sbírky a pojišťovny měli de facto přispívat na předvolební propagaci hnutí ANO a koaliční ČSSD. Přidat své prostředky k Babišovu kobližnému a Hamáčkovu svetrovnému.

Ministryně Dostálová tak s výrazným náskokem předběhla kolegyně Maláčovou a Schillerovou. Připisuje si čestný titul Tornádo Lou. A v báru houstne dým...

Připomeňme nicméně, že je řeč o člence kabinetu, který v pandemii obecně neměl žádný problém vyhazovat tučné sumy za nekvalitní čínské ochranné pomůcky nakupované na úkor levnějších produktů od českých a dalších evropských výrobců, ale současně plánoval šetřit na nezbytném očkování tím, že neobjedná schválené evropské vakcíny a zafinancuje "vlastní českou vakcínu", jakou svět neviděl.

Jde o vládu, která vcelku pravidelně bez váhání vynakládá značné částky na zbytečnosti, zatímco zanedbává strategicky důležité výdaje a investice.

V kauze Tornádo Lou versus velkorysost občanské společnosti je ale ještě třeba připočítat ukázku naprosté absence sociální inteligence.

"Předpokladem kupování duší je pokaždé určité zmatení hodnot," píše ve svých memoárech "Co jsem nezapomněl" písničkář Jan Burian. V tomto případě nutno konstatovat, že se voličstvo těžce zmýlilo, když mělo za to, že může bez problémů tolerovat vládu sprostých rozkradačů veřejných rozpočtů, jen když taková vrchnost občas hodí nějaké ty kosti pod stůl. Už i kosti docházejí. A po večírku přijde generaci trvající rozpočtová kocovina.

Jestli husákovskou normalizací inspirované vyvolávání strachu z pirátských "mániček" u seniorů zabere a Češi ukáží, že jsou otroky Pavlovových reflexů - že se totiž více bojí věcí, jež má politik na hlavě, nežli toho, co (ne)má v hlavě - stane se ČR ukázkovým příkladem státu, který je zralý nanejvýš ještě na emigraci.

Třetí největší živelná pojistná událost v dějinách státu je totiž doslova ničím ve srovnání se škodami, které končící vláda odkáže své nástupkyni. A pakliže jí bude dokonce dopřáno pokračovat v rozjetém podniku, pomoc už nemusí být v dohledu vůbec.

Maďarští a polští sousedé názorně ukazují, že dlouhodobě vládnoucí "iliberální" populisté dokáží postupně zdeformovat politické prostředí natolik, aby nakonec takřka znemožnili své odstranění od moci.