„Náše dělo právoje!“ Nejen od Vrbětic po Krym!

22. 4. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 4 minuty
Jen na přeskáčku uvedu pár historických momentů k ruským dějinám. Jejich otvírání se na západ bývá spojováno s Petrem I. Velikým (carem 1682 až 1725; po něm máme taky na Baltu založení a název města Petrohradu) a s Kateřinou II. Velikou (vládla 1762-96). Rusko krátký čas nato (a i za cenu požáru Moskvy; roku 1812) překvapivě odolalo útoku Napoleonovy armády a navodilo předpoklady k následné Napoleonově porážce u Lipska (roku 1813).

Ve druhé třetině 19. století bylo Rusko již nejen územně nesmírně rozlehlé (s rozsáhlým územím dokonce až na severozápadě Ameriky nebo s řadou obsazených zemí jihozápadoasijských), ale na počet obyvatelstva taky bylo třetím státem světa (po Číně a Indii). SSSR (jako dědic rozlehlého Ruska po roce 1917) na začátku 2. světové války, v září 1939, využil navíc příležitosti (též dík Stalinově smlouvě s Hitlerem) a převzal po vojenských akcích proti Polsku 52 % jeho předválečného území. Když pak těsně před létem roku 1941 byl SSSR vojensky napaden Německem, právě na sovětském území byly svedeny do té doby ty nekrvavější válečné střety (u Leningradu, Moskvy a Stalingradu; a potom roku 1943 u Kurska).

Hegemony poválečného světa po 2. světové válce se staly společně USA a SSSR. Rovněž ve výzkumu a výzbroji tzv. atomovými zbraněmi tyto dva státy v poválečném světě dosud představují předpokládané garanty mírového uspořádání světa (I když v omezeném počtu, má takové citlivé zbraně dalších sedm států. Navíc, letos v únoru, došlo k prodloužení smlouvy START o dalších pět let mezi oběma signatáři; tj. jak Rusko, tak USA tu smlouvu považují za potřebnou. Jedna její verze byla dokonce podepsána – v dubnu 2010 – v Praze). Jedinečný dozajista byl sovětský (a zůstává též ruský) raketový a kosmický výzkum. Velké je přírodní bohatství Ruska.

Poměrně brzy a nepoměrně rychle došlo po Gorbačovově éře k rozpadu SSSR (roku 1991) a ke vzniku Ruské federace. Zůstala rozlohou největším státem světa a lidnatostí je na 9. místě. V Radě bezpečnosti OSN má právo veta. Historicky poměrně nedávno přitom Rusko uskutečnilo jeden hodně právně a politicky sporný program: vojensky obsadilo, v mírových tamních časech, zatím tehdy ukrajinský Krym. Rozmanitými aktivitami (včetně náročných staveb; mj. krymského mostu překlenujícího průliv do Azovského moře a dokončeného roku 2018) došlo fakticky k praktickému uzavření Azovského moře, které se stalo ruským „vnitřním“ mořem (Přijatelné bilaterální dohody o plavbě citovaným průlivem zatím neexistují).

Ukrajinské zázemí rovněž jako kdyby autenticky celé nebylo „ukrajinským“, nýbrž – třeba zrovna v doněcké oblasti – jazykově ruským (s 8 miliony převážně etnických Rusů). A podívejme se na mapu mezi Doněckem a Krymem… Není nám nápadná opakovaně zvýšená aktivita ruské armády v tomto příhraničí? Ruský prezident Putin by teď navíc zřejmě potřeboval zase si jednou vylepšit popularitu, když mohla být předmětem pochybností o její stálosti. Ne že by se to mohlo výrazně týkat ať již opět dozvuků kolem věznění a zdravotního stavu teď jen „chodící kostry“ Alexeje Navalného nebo – že by? – taky zřejmě problematických aktivit ruských tajných služeb v ČR nebo ve V. Británii v reflexu těchto dní (Rozhodně teď by neměla česká diplomacie dumat nad nějakými kritérii, kolik ještě „relevantně“ a „fair způsobem“ poslat domů do Ruska diplomatů usazených v Praze… to věcně ničemu nepomůže. Zvláště když agenda prezidenta Putina má teď zcela odlišný scénář od toho středoevropského)?

Další výraznější součinnost v rámci Evropské unie a dalších orgánů je ovšem plně na místě a efektivně potřebná (I když teď již zřejmě můžeme v té aktualizovaně problematické situaci na ruský „Sputnik V“ rezignovat. Vztahy s Ruskem by přitom neměly dále negativně eskalovat. Ve svém vlastním národním a státním zájmu hleďme hlavně teď na to, aby nás takovéto „vrbětické“ aktivity znovu neohrožovaly a aby i Rusko k tomu dalo důvěryhodné záruky, pokud věrohodně prokážeme, že se Rusko má za co nejen omlouvat, ale taky v mezích možností pak i nahradit vzniklé škody. Včetně těch morálních).

1
Vytisknout
3258

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2021