(Není to taky jiná lekce?)

Vrbětice? Jen špatný příklad k jejich charakteristice?

21. 4. 2021 / Miloš Dokulil

Citovaný kriminální případ měl již několik postupně různě promítaných režií. A nejdříve ještě k celkové „hře“: Měla v ní „jaksi navíc“ dokonce figurovat cesta českého ministra do Moskvy, aby tam dojednával možnou dodávku ruského léku „Sputnik V“ na koronavirus. (Pro Rusko byla schválená tato injekční látka již od srpna 2020, pro Evropskou unii byla podána žádost koncem ledna 2021.)
Ačkoliv ještě tato injekční látka zatím neměla pro Evropskou unii schválení (a zatím to s přímými a okamžitými dodávkami do ČR nemohlo přijatelně žádoucím způsobem souviset), byla oznámena na minulý víkend cesta vicepremiéra a ministra vnitra, a navíc teď i zahraničí, Jana Hamáčka, do Moskvy, která nemohla být ze zdravotního hlediska našich občanů ničím naléhavým a okamžitě nezbytným; navíc, když od posledního víkendu zároveň souběžně navíc víme, že se již předtím „proklubala“ smutná a problematická aféra vrbětická). Jako „provizorní“ meziinformace ještě před výjezdem do Moskvy blokovanou poslední nedělí bylo pak dáno už v sobotu na vědomí, že účast pana vicepremiéra Hamáčka na následném pondělním zasedání vlády je natolik naléhavá, že k letu do Moskvy nedojde. Ještě během soboty, 17. dubna, došlo také k společnému brífingu premiéra Babiše s vicepremiérem Hamáčkem. Přitom byl zveřejněn vrbětický případ. (Již 7. dubna 2021 bylo k dispozici mnohým státním představitelům výchozí zjištění kolem Vrbětic.)

Poměrně rychle potom zahřmělo. K přerušení diplomatických pobytů. Jak z Prahy, tak z Moskvy. Ruská reakce byla tvrdší. Česká veřejnost se taky dověděla mnohé další podrobnosti vrbětického případu. Navíc pachateli dvou výbuchů vojenského zboží měli být dva Rusové, shodou okolností navíc totožní s osobami, které se měly v březnu 2018 v Salisbury pokusit otrávit otce a dceru Skripalovi. Jedem novičok; takže podezření jako kdyby se automaticky vztahovalo na ruské tajné služby. V těchto dnech ovšem v propojení na nově vyklubanou aféru z Vrbětic (která měla dvě oběti na životech; zákeřně napadení Skripalovi útok nakonec přežili).

Na jedné straně se většina českých politiků solidarizuje s kroky české vlády (pokud tu dokonce nejsou hlasy po dalším zpřísnění opatření, už vzhledem k nepoměrně silnější ruské odvetě). Prezident Zeman se naopak rozhodl své případné posouzení citlivé záležitosti odložit o týden. (Nebudu hned komentovat, co k uvedené kauze řekl bývalý prezident ČR Klaus nebo předseda KSČM V. Filip.)

Přitom tu máme jistý skutek, za nějž se připisuje z české strany zodpovědnost ruské tajné službě GRU. Rusko odmítlo české obvinění.

Pak tu ovšem před sebou jako pouzí svědkové některých vyjádření z obou stran máme jenom – vesměs z TV-doslechu nebo z tisku – určitá slovně formulovaná stanoviska, která nemusí být nutně konečná. Dokonce výraz „státní terorismus“ nemusí být pro vrbětickou „kauzu“ právně adekvátní. Premiér Babiš se posléze vyjádřil tak, jako kdyby se jednalo jen o „útok na zboží“. Jako kdyby státní instituce neměly chránit nejen územní celistvost, příslušné občany a jejich majetek, včetně „zboží“, i kdyby mělo být „zásilkou do ciziny“…

Už teď cítíme, že ani intepretace diskutabilní reality není námi automaticky společně sdílená. Kdopak, a proč, a jak konkrétně a věcně přiléhavě za vytčený vrbětický případ svou vinou naplno a adresně může? (Ani zabezpečení a ostraha v onom vrbětickém areálu nebyly v inkriminované době v žádoucím stavu!)

Když se rozlilo ono metaforické „mléko“ mezi Ruskem a Českem, nelze ovšem počítat s tím, že k nápravě poměrů dojde rychle (a s profesionálním „nadhledem“). I když by to bylo zřejmě funkční a žádoucí. Ne že bychom si museli hned vymýšlet; ale také oboustranné tržní vztahy měly a mají svou váhu pro oba státy. Nejen ovšem obchodem živ je člověk. I když třeba zrovna taky teď začaly české politické strany již uvažovat předvolebně. A Rusko má autoritativní vládu. S tímto jednacím partnerem musí hledat „modus vivendi“, tj. způsob, jak vzájemně žít. (I když ČR je malý stát ve střední Evropě bez mocenských ambicí a Rusko je atomovou supervelmocí.) V každém případě je nutné neztrácet v té vyvstalé diplomatické „bryndě“ nutný výhled do budoucna; i kdyby – po těch vrbětických zkušenostech – měla být ČR ostražitější. (I když snad taky víme, že v Evropě zrovna nejsme nějakou přímou výspou USA, za kterou ČR byla právě teď z Ruska označena. A i když zrovna takto zůstal Covid-19 poněkud na vedlejší koleji.) 

0
Vytisknout
2603

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2021