Válku s Íránem už Trump zřejmě nezačne. Čekejme USA zahleděné do sebe

15. 1. 2021 / Karel Dolejší

Mediální zvěsti o tom, že prý Trump určitě na poslední chvíli vyvolá válku s Íránem, vypadají s každým dnem stále méně věrohodně. Kroky, které s pověřením dvakrát ústavně obžalovaného exprezidenta podnikl dosluhující ministr zahraničí Mike Pompeo, odpovídají spíše agendě, kterou Trump dlouhodobě nabízí svým voličům. To znamená: Konec zahraničních vojenských závazků místo přebírání nových.

USA už podnikly vůči Íránu ostré kroky, jenže na pozadí nepovedeného povstání to v mediálním prostoru zaniklo. V noci na 13. leden došlo k jednomu z největších izraelských náletů na íránské pozice v Sýrii za mnoho let. A Američané k němu na základě dohody Pompea s šéfem izraelské rozvědky Cohenem dodali své vlastní zpravodajské informace.

Podle izraelských a amerických zdrojů se nálety zaměřily na sklady výzbroje, která by mohla zasáhnout Izrael - čti: rakety krátkého a/nebo středního doletu - a dále na lokality, v nichž se nacházel propašovaný materiál určený pro íránský jaderný program. Hlavním zdrojem informací zde jsou rekruti proasadovských milic organizovaných Íránem, kteří zprávy předávají syrské opozici.

Je mimochodem extrémně nepravděpodobné, že by se Bidenovi ještě podařilo opravdu oživit "Obamův odkaz" v podobě dohody JCPOA z roku 2015 o íránském jaderném programu. Proti dohodě se Západem se staví íránský Stalin, tj. nejvyšší duchovní vůdce Chameneí ovládající místní politbyro - Radu strážců, zatímco pro dohodu je nesměle pouze íránský Kalinin, titulární hlava světské moci prezident Rúhání. Neexistuje mnoho realistických scénářů, ve kterých by si Rúhání prosadil svou. A probíhající íránský sprint k jaderné zbrani lze už jen velmi těžko zastavit.

Ale zpět: Ve Washingtonu se po trumpistickém útoku aktuálně nachází zhruba 5 000 amerických vojáků, kteří kromě jiného poprvé od 60. let 19. století bivakují přímo v budově Kapitolu (foto zveřejnil politolog Ian Bremmer). To je více vojáků, než kolik jich má aktuálně "světový četník" v Sýrii, Iráku a Afghánistánu dohromady (zhruba 4 600). Tento počet v následujících dnech ještě poroste a ke dni Bidenovy inaugurace 20. ledna by měl dosáhnout zhruba 20 000.

To ovšem není úplně situace, jež by nasvědčovala bezprostředně hrozící "imperialistické" agresi v zahraničí, kterou straší osoby, pro něž jakoby se čas zastavil v roce 2003.

Mimochodem, zastydlí "antiimperialisté" typu Pilgera, Greenwalda či Gabbardové slepě nenávidějící americký establisment právě udílejí cennou lekci všem, kdo ještě nepochopili, že se v 21. století ve světě nemohou orientovat podle toho, zda se někdo nominálně hlásí k politické levici či pravici. Jmenovaní se totiž ze všech sil zastávají "umlčeného" Trumpa - a Assangeův či Snowdenův kamarád Greenwald i Assadova obhájkyně Gabbardová tak dokonce činí na vlnách prorepublikánské Fox News.

Nikoliv, "skutečné" nebezpečí navzdory pokřiku "antiimperialistů" nehrozí v Jemenu, nebo dokonce v Íránu, na nějž si USA rozhodně nemohou dovolit zaútočit. Odehrává se přímo v kontinentálních Spojených státech, kde se Trump na poslední chvíli pokouší udržet si alespoň moc nad Republikánskou stranou a vyhlídku na prezidentskou kandidaturu v roce 2024 - i kdyby kvůli tomu měl rozpoutat druhou občanskou válku.

Prezident Biden bude mít od prvního dne v úřadě plné ruce práce s domácími záležitostmi - a akutně hrozí úplně jiný extrém, než před jakým jsme byli několik týdnů "zasvěceně" varováni. Že se totiž Spojené státy začnou příliš dlouho a příliš intenzívně zabývat samy sebou, místo aby se nová administrativa starala o obnovení vlivu své země ve světě, který čtyřletými Trumpovými škrholovskými tirádami až na řídké výjimky (izraelsko-arabské vyrovnání) přišel vepsí.

0
Vytisknout
4674

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2021