Vyhodit peníze daňových poplatníků oknem? Proč ne!

16. 11. 2020 / Karel Dolejší

Jan Gazdík zpracoval nezvykle kritický článek o nepovedeném nákupu útočných pušek BREN 2 pro českou armádu. Text je cenný zejména tím, jak autor při zpracovávání specifického tématu narazil na řadu širších systémových chyb v akvizičním procesu, které již dlouho zoufale volají po nápravě.

Začněme nicméně jednou podrobností, kterou Gazdík ponechal stranou. Česká zbrojovka Uherský Brod (dále ČZ) napodobila koncepci zbraně belgické firmy Fabrique National Herstal (FN), konkrétně útočné pušky pro speciální jednotky FN-SCAR. Jedná se o vysoce modulární řešení, které kromě několika délek výměnných hlavní nabízí také kompletní změnu ráže, takže stavebnice FN-SCAR L (konkrétní předobraz pušky BREN pro AČR, na snímku níže) a FN-SCAR H nabízí dohromady použití minimálně čtyř různých nábojů (5,56 mm NATO, 6,8 mm SPC, 7,62 x 39 mm a 7,62 x 51 mm).














Také díky tomu jsou belgické zbraně, které nikdy nebyly určeny k nějakému "masovému nasazení" u řadových jednotek, znatelně dražší než jiné konstrukce splňující jasně definované požadavky.

Modulární pušky BREN 1 a BREN 2 mohou používat jak starý sovětský náboj 7,62 x 39 mm pro postupně vyřazovaný československý "samopal" Sa-58, tak dosluhující standardní náboj NATO 5,56 x 45 mm. Oba náboje středního balistického výkonu jsou z různých důvodů méně vhodné k použití na současných bojištích - Sověti se náboje 7,62 x 39 mm (označovaného také vz. 43; číslo uvádí rok zavedení do výzbroje, tj. 1943) začali zbavovat již v 70. letech, Američané svůj náboj ráže 5,56 mm po mnoha náročných pokusech o vylepšení vlastností opouštějí kvůli negativním zkušenostem zejména v Afghánistánu. Stručně řečeno, na vzdálenost větší než 300 m střílejí zbraně pro tento náboj, jehož účinek v nechráněném cíli je založen na uměle dosahované nestabilitě střely, víceméně pánubohu do oken. Tam kde nepřítel používá zbraně výkonnějších ráží a napadá palbou z odstupu jsou pak vojáci odsouzeni krčit se v zákopech, za pytli s pískem či za vozidly, dokud nezasáhne např. odstřelovač či minometná palebná podpora.

Protože si česká armáda nedokáže stanovit žádné racionální priority, pokud jde o ráži budoucí základní zbraně, kterou hodlá používat - natožpak aby viděla poněkud dopředu a zajímala se o náhradu dosluhujících nábojů, na níž se v zahraničí pracuje - mohlo jí být prodáno drahé řešení ČZ (na přiloženém snímku), které u zbraně pro běžného vojáka bezdůvodně napodobuje modulární zbraň jednotek zvláštního určení, aniž by do budoucna zajišťovalo kompatibilitu zbraně se systémy vyvíjenými a zaváděnými spojenci. 



Zbytek najdete v Gazdíkově článku. Nejprve armáda bez řádných zkoušek pořídí za tři miliardy sérii předražených útočných pušek od výrobce, který je naposledy dělal zhruba před 30 lety, za dob jiných technologických standardů a konstrukčních "filozofií". Když se ukáže, že jsou nové zbraně nespolehlivé a nekompatibilní se zásobníky NATO, místo aby armáda vypsala normální tendr na nové, nakoupí bez výběrového řízení překonstruovanou zbraň od téhož výrobce, tentokrát pro celé ozbrojené síly. Přitom se pokouší tvrdit, že mezi oběma modely nakoupených pušek není podstatného rozdílu, ačkoliv vzájemná zaměnitelnost součástek v zásadě neexistuje.

Politici a představitelé armády přiznávají, že došlo k obejití zákona. Zároveň ale tvrdí, že stávající zákon o veřejných zakázkách je "špatný" (jako by to omlouvalo pochybné jednání státní instituce) a jedním dechem dodávají, že je důležité "podporovat české firmy" - čti ČZ, která měla např. peníze na nákup americké zbrojovky Wesson, ale na vývoj nové pušky by jí údajně třeba chyběly.

Takže si to shrňme z perspektivy řadového vojáka na náročné zahraniční misi. Dostanete za velké peníze novou zbraň, o níž zjistíte, že je na rozdíl od letité předchůdkyně nespolehlivá a nelze v ní ani používat zásobníky spojeneckých jednotek pro stejný náboj. Tyto skutečnosti by vás mohly v krajním případě stát i život. A poté vaši nadřízení od stejného výrobce nakoupí bez výběrového řízení zase další útočnou pušku.

Česká armáda podporuje vybrané výrobce problematickými nákupy jejich sortimentu, místo aby výrobci mezi sebou soutěžili o to, kdo lépe a přesněji splní požadavky armády.

Podobná situace ovšem panovala za 1. čs. republiky. Její zbrojovky se posléze v době předmnichovské krize armádě odměnily tím, že přednostně plnily dodávky zahraničním odběratelům, zatímco armáda vlastní země zoufale potřebovala každý kus výzbroje. Nakonec zbrojovky plynule a bez potíží přešly k plnění dodávek Wehrmachtu, což vzorně prováděly až do jara 1945. Poučení?

Zbraň BREN 2 se nyní v civilní verzi prodává americkým střelcům. Jde o jediný významnější zahraniční trh pro tuto předraženou pušku. Možná má ale někdo opravdu za to, že to tak má být. Česká armáda zaplatila vachrlatý vývoj produktu, který nyní končí u zahraničních civilních uživatelů, zatímco sama by potřebovala něco jiného.

Mohla si sice srovnatelné, jenže vyzkoušené a zaručeně kvalitní zbraně nakoupit za poloviční cenu, ale to by přece nejednala vlastenecky a uvědoměle.

Česká zbrojovka by pak totiž možná nedokázala model BREN 2 prodávat občanským uživatelům v USA, kteří s ním v lepším případě střílí ve volném čase do papírových terčů.

A to by bylo pro bezpečnost České republiky zatraceně nevýhodné, co říkáte?

0
Vytisknout
5200

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2020