Jak hluboká bude propast české ekonomiky?

29. 6. 2020 / Jiří Hlavenka

čas čtení 10 minut
 
 
Že tu máme velkou ekonomickou krizi,  je jasné; jak ale bude hluboká a dlouhá?

Ekonomové zatím nechtějí dávat všanc svou reputaci a jsou si nejistí dokonce i v odhadech na letošní rok. Někdo ale tu víceletou prognózu jako první udělat musí, a tak ji vidíte níže v grafu. Je dělaná tzv. na Kovandu, čili je postavená na předpokladech, která slovy našeho ekonomického guru mohu, ale taky nemusejí vyjít. Otevřeně si tímto říkám o kritiku, hezky česky řečeno o challengování - pojďme diskutovat, které předpoklady jsou mají hlavu a patu, které ne; proč, a jak dle vás budou čísla vypadat.

 

Pro korektní vizualizaci dat jsem použil metodu, kterou považuju za ideálně vypovídající, a to vyjadřovat důležité ukazatele krize (celkový dluh, a aktuální rozpočtový schodek státu) nikoli v absolutních hodnotách, tedy v miliardách korun, ale v procentech vůči HDP v daném roce. Tím jsou tyto hodnoty vyjádřené grafem imunní vůči časovému vývoji. Pro inspiraci budoucího vývoje si pak beru krizi z let 2008-2012, snažím se ji “naroubovat” na dnešní situaci, neboť podobně se vyjadřují i světoví ekonomové, když se snaží obě krize k sobě připodobňovat a porovnávat.
Celkový státní dluh (modře) a aktuální roční schodek (červeně) vyjádřen jako procento HDP z daného roku

Vychází mně, že do roku 2023 může vyrůst státní dluh na hodnotu 63% vůči HDP, na více než dvojnásobek loňského čísla, o 33% z HDP. (“Za Kalouska” vyrostl o 14% z HDP). Jednotlivé roční deficity pak vyskočí až někam k monstrózním 12% HDP daného roku, přičemž maximální roční propad za Kalouska, kvůli kterému už byl označován za bankrotáře a podobně, byl 4,4% HDP. Toto je dobré ještě jednou zopakovat: celkový součet deficitů za celou minulou (pětiletou) krizi byl 14%, v této to vypadá, že dosáhneme čísla 12% za jeden jediný rok.

Nyní k úvahám, které mě k těmto číslům vedou. Vycházím jednak z prognóz pro letošní rok o propadu české ekonomiky (oficiální odhad OECD), což by mělo být už poměrně věrohodné číslo, dále ze sdělení české ministryně financí o výši letošního schodku a, což je nejdůležitější a asi nejvíce k diskusi, zkouším “emulovat” průběh minulé krize startované rokem 2008 a končící až někdy kolem roku 2013. (Správně bych tedy měl tabulku ještě o dva roky protáhnout, ale to už by fakt byla hausnumera).

Zdrojová tabulka k výše uvedenému grafu

Podle OECD bude letošní propad českého HDP 9.6%, přičemž organizace nabízí ještě jeden horší scénář a to ten, když přijde na podzim druhá vlna Covidu (to není vyloučené, již nyní přece vidíme jakési zvýšené vlnění a do sychravých podzimních dnů je daleko…).

Ten horší scénář predikuje letošní pokles 13.2%, což jsem zkusmo dopočetl a vyšel mně státní dluh za tři roky na 80% HDP. Rozpočtový schodek nedávno ministryně Schillerová navýšila z 300 na 500 miliard, nicméně panuje docela široký konsensus, že toto zvýšení není letos poslední a já jsem si dovolil dát odhad na ještě milosrdných 600 miliard schodku (ekonomové spíš hovoří o 650-700). Takže vidíte jak jsem na vládu hodnej.

Dá se tedy říci, že letošní ukazatele už jsou docela slušně podložené. Jak se ale z nich odvodí růst státního dluhu? Jak ukazuje níže přiložená tabulka, dluh nekopíruje schodek, tj. neplatí že dluh z roku x rovná se dluh z roku (x+1) zvýšený o schodek. Zejména v pár předchozích letech dluh spíše kolísal, zatímco schodky existovaly a byly citelné.

Důvodů vývoje z let 2014-2019, tedy již “za Babiše” může být víc - splácení dluhu, časový posun mezi dluh-schodek, ale taky rabování nejrůznějších státních rezerv, kvůli čemuž jsme dnes nejen bez peněz, ale taky bez rezerv.

Co je ale podstatné, je že během krize 2008-2012 růst státního dluhu se schodky slušně koreloval (dokonce byl vyšší - 774 mld zvýšení dluhu versus 511 součet rozpočtových schodků). Opět predikuji velmi milosrdně - všimne si toho na vládě někdo? - že v těchto čtyřech letech bude navýšení dluhu rovno součtu schodků.

Největší cucprst odhady jsou samozřejmě ty, co se týkají schodku hospodaření státu v letech 2021-2023, a nedivil bych se, kdyby vám moje čísla připadala jako přehnaně vysoká. Dovolím si ale k tomu argumentaci:
  1. Covid-krize fakticky začala až v druhém čtvrtletí 2020, přičemž to první bylo ještě mimořádně skvělé a růstové. Výsledek za rok 2020 tak bude sestávat z jednoho skvělého předkrizového kvartálu a třech mizerných krizových.
  2. Pokud se podíváme na předchozí krizi, vidíme z tabulky i grafu, že největší úder přišel až druhý, či dokonce třetí rok po jejím vypuknutí (oficiální start je dán krachem Lehman Brothers z poloviny září 2008), a až čtvrtým či pátým rokem se ekonomika zase začala vzpamatovávat. Největší krize (Great Depression) trvala devět let. I když období ekonomického poklesu bývá kratší (rok, rok a půl), neznamená to že po této době už je vše v cajku - je to jen “konec poklesu”, a pak se pár let ekonomika škrábe nahoru do normálního tempa, přičemž veřejné rozpočty trpí.
  3. K diskusi jistě je, zda tato krize bude tvarem křivky stejná nebo jiná. Pokud řeknete že to bude ostré véčko místo širokého U, nic nenamítnu, jen udávám, že i u předchozí krize se říkalo, že to rychle odezní a nestalo se tak. Když je ekonomika hodně poškozená, dostává se na nohy pomalu, protože je doprovozená vlnou krachů firem, rozvratu obchodu i výroby, vyrostlé nezaměstnanosti, dluhů a chudoby, a zatímco korporace může padnout ze dne na den, zpět ji během týdne nevybudujete. A ani rodina se ze špatné situace nevybabrá za pár měsíců. To trvá roky.
  4. Je dobré si všimnout vztahu vývoje HDP a veřejných financí. V minulé krizi HDP klesl o procento a půl (nyní se prognózuje -9,6%!), a následující rok asi o procento stoupl, dále rostl velice pomaličku. Přesto se nedařilo držet veřejné finance v dobré kondici - několik let jsme měli vysoké schodky (4.4%, pak 3,5%, pak 2,6%, pak 2,5%, pak zase 2,6% vůči HDP). Dopad krize na veřejné rozpočty je totiž dramaticky větší než na národní produkt země, jak ostatně ukazuje i letošek: saldo veřejných rozpočtů možná až trojnásobně převýší pokles HDP. Na rozdíl od firemní sféry, kde klesají tržby a současně se hodně šetří, státu klesají tržby a současně rostou náklady (podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky, například).
  5. Stojí za to porovnat příčiny obou krizí. Krize roku 2008 byla vlastně krizí důvěry - v ekonomice samotné se nic nestalo, žádný pokles poptávky na jejím začátku, šlo o důvěru vůči finančnímu sektoru, kdy vlastně nikdo nevěděl, jestli ty “cenné papíry”, které drží nejsou náhodou papíry bezcennými. Zamrzlo financování a poklesy poptávky-výroby-propouštění atd. následovaly. Koronavirová krize je pak krizí ekonomického fundamentu, kdy jednak příkazy státu, ale následně i obavami obyvatelstva a firem v podstatě zamrzla ekonomika - neprodávalo se, nekupovalo se, nevyrábělo se. A i když při pohledu z okna zdá, že už to máme za sebou, ve skutečnosti denní přírůstky nových případů stále rostou, a dokonce to vypadá jako exponenciála (viz třetí obrázek). Prostě “pořád mrzneme”. Víme navíc, že některá důležitá odvětví utrpěla takovou destrukci, že se diskutuje, že se nepostaví na nohy už nikdy.
  6. Nezbývá si než znovu zažehrat nad promarněnými pěti lety, kdy se mohla nastartovat proměna ekonomiky směrem k vyšší přidané hodnotě, přijmout euro a tím se stabilizovat ve slušné rodině, a podívat se na zoubek obrovským odlivům kapitálů ze země (daňové ráje, double pricing/transfer pricing, exploatace příliš levné pracovní síly). Co se udělalo? Nic.
Virus na ústupu? Celosvětově stále na pochodu, a křivka vypadá jako exponenciála...

  1. Můžete říci, že státní dluh ve výši 60%+ není tragédie, vždyť Německo ho má teď taky. Jenomže my nejsme Německo. Jedna z dominantních ekonomik světa, strukturálně dobře nachystaná na doby budoucí (např. Průmysl 4.0), slušně inovativní, se supersilným domácím kapitálem, autenticky exportní umí s vysokým státním dluhem žít, protože jej navíc používá jako investici do budoucna (neprožírá jej). To je něco, s čím se my nemůžeme ani srovnávat.
  2. Poslední poznámkou upozorňuji, že minulá krize byla doprovázena brutálními rozpočtovými škrty za Kalouska, a přesto stát hospodařil s brutálními, dříve nikdy nevídanými deficity. Škrty, které necitlivě dopadly na nejchudší vrstvy, byly ostatně jednou z příčin deziluze zejména u seniorů (“přidal nám celých 40 korun!”) a byly živnou půdou pro úspěch Andreje Babiše (“přidal tisícovku!!”).
Závěr článku vysloveně láká k výživnému pokračování, tedy k důsledkům na politickou scénu. Bača stojí před těžkou volbou - nesmí zklamat svoje voliče, kteří věří v jeho nadpřirozené schopnosti, kterými zařídí příchod Budelípu i v době těžké krize. Těm brát nesmí. Superbohatí jsou zase jeho kámoši, těm brát taky nesmí, tak nejspíš tvrdě odere střední třídu, která ho stejně nevolí. Je ovšem iluzí si myslet, že se tohle nakonec nedotkne i jeho jádrového voličstva - v něm se už teď zvedá hněv, že květák stojí stovku za kilo a proč s tím pan předseda teda něco neudělá? Čekají nás zajímavé časy.

1
Vytisknout
11339

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2020