Pokud Trump vyvolá "občanskou válku", na čí stranu se postaví ozbrojené síly?

7. 10. 2019

čas čtení 8 minut
Může nadejít chvíle, kdy si vojáci budou muset vybrat mezi ústavou a Donaldem Trumpem, napsala Patricia Ravalgiová. Většina dá nepochybně přednost ústavě, ale někteří s tím budou mít problém.


Počátkem minulého týdne Donald Trump, nejvyšší velitel amerických ozbrojených sil, tvítoval, že jeho impeachment "způsobí občanskou válku", z níž se země nemusí nikdy vzpamatovat.

V moderních časech byly skutečné občanské války běžné v zemích Třetího světa - konflikty rozdělující národy a společnosti podél politických, etnických nebo náboženských dělících linií. Často je doprovází výjimečný stav a rozhoduje je vojenská intervence. Je tohle to, co měl prezident na mysli? Na kterou stranu by se v takové situaci postavily americké ozbrojené síly? Pohled zevnitř indikuje, že ozbrojené síly jsou stejně rozděleny jako zbytek země.

Poté co jsem strávila 19 let ve Washingtonu na zpravodajských místech v Kongresu, na FBI a ministerstvu vnitra, měla jsem příležitost připojit se k veliteli Rudého týmu (týmu při různých příležitostech simulujícího chování protivníka - pozn. KD) při Centrálním velitelství v Tampě na Floridě.

Během několika let nám ovšem velení CENTCOMu sdělilo, že "alternativní analýza" Rudého týmu velitele "mátla". (Pravda je, že si opravdu nepřáli žádnou konkurenční analýzu protiřečící tomu, co jim nabízeli tradiční zpravodajští analytici.) Bylo mi řečeno, že se nyní stanu zpravodajskou plánovačkou. Zpravodajští plánovači poskytují kritickou zpravodajskou podporu vojenským operacím. Zůstala jsem na CENTCOMu 12 let.

Naše republika spočívá na důležitém ústavním principu civilní kontroly nepolitizovaných ozbrojených sil. Ovšem nepřetržité bubnování pravicových konspiračních teoretiků a nenávistná politická rétorika si našly cestu k významné části amerických vojáků. Není tomu tak dávno, co by se většina těch, kdo slouží v armádě, identifikovala jako reaganovští Republikáni. Avšak stejně jako byla tato značka republikanismu nahrazena trumpismem mezi civilisty, pronikl trumpismus také do ozbrojených sil. Podle jeho standardů by byl i Ronald Reagan považován za socialistu.

Nedávný průzkum ukázal, že mezi vojenskými veterány je míra schvalování Trumpa vyšší než mezi civilní populací. Podle mých zkušeností podpora Donalda Trumpa ve velkých částech amerických ozbrojených sil hraničí s kultem.

Nic z toho ovšem nedává smysl. Trump představuje vše, čím by americké ozbrojené síly měly pohrdat: Vyhnul se vojenské službě, obtěžoval ženy, je slabošský, líný, nečte, po dekády si z něj utahuje bulvár a je hvězdou realitní TV show. Během kampaně v roce 2016 se Trump pokoušel propagovat svou neexistující národněbezpečnostní politiku urážkami Obamových generálů. "Vím o IS více než generálové. Generálové byli rozdrceni na prach." - "Zřejmě přijdou noví generálové," řekl NBC.

Muž s dekády trvajícími veřejnými záznamy ohledně nemorálního a neetického chování, který nikdy nesloužil v uniformě nebo ve veřejné službě své zemi, tvítoval dětinské urážky penzionovaných čtyřhvězdičkových generálů jako Colin Powell, John Allen, Stanley McChrystal, Michael Hayden a Martin Dempsey. Několik z těchto vyznamenaných, ostřílených generálů bylo celoživotními Republikány, kteří věnovali své životy službě zemi. Ale byli natolik silně přesvědčeni, že Trump představuje národněbezpečnostní riziko, že podnikli nezvyklý krok a rozešli se s vojenskou tradicí, aby ho veřejně kritizovali.

V normálních dobách by to jakoukoliv kampaň vážně poškodilo a výrazně to snížilo podporu v řadách armády. Ale útoky generálů a Trumpova ochota oplácet jen mužstvo zatvrdily.

Tito generálové po léta osobně znali Hillary Clintonovou. Spolupracovali s ní, když byla senátorkou i ministryní zahraničí. Jakmile si Trump zajistil Republikánskou nominaci, jejich panika vedla k ani zdaleka transparentnímu pokusu pomoci její kandidatuře kritikou Trumpova neználkovského přístupu k národní bezpečnosti. Výrazně se to vymstilo a jen to posílilo Trumpovu podporu mezi vojáky.

Jakmile byl Trump zvolen, celým srdcem se ztotožnili s jeho tvrzeními ohledně "deep state" a "dezinformačních médií", kteří nyní proti němu připravují puč. Někteří se označují za "nacionalisty", přičemž nechápou základní rozdíl mezi "nacionalismem" a "vlastenectvím". (Politické rozdělení jde také podél rasových linií. Afroameričané sloužící v armádě hluboce obdivují prvního černého prezidenta, což jejich bílé protějšky nesdílejí. Jeden armádní major a veterán války v Iráku promluvil za mnoho jiných, když mi řekl: "Ozbrojené síly nenávidí Obamu.")

Na operační úrovni (ne zcela nezasloužená) kritika Obamy tvrdila, že šlo o appeasera, jehož stažení z Iráku vytvořilo IS, stejně jako mu vyčítali, že na poslední chvíli odmítl jít proti Bašáru Asadovi v Sýrii. Avšak nic nezapadá do tohoto obrázku analytiků a plánovačů v CENTCOMu lépe, než íránské jaderná dohoda (JCPOA). Panuje přesvědčení, že právě tato dohoda zabránila USA v tom, aby Íránu konečně rozbily nos, což si již dávno zaslouží.

Zatímco civilní národněbezpečnostní establisment byl přesvědčen, že JCPOA odstrčila Írán nazpět od schopnosti získat jaderné zbraně, která by vedla k regionálním závodům v jaderném zbrojení, ozbrojené síly to považovali ze neomluvitelnou kapitulaci před primárním sponzorem terorismu v regionu. Většina důstojníků v aktivní službě i ve výslužbě na CENTCOMu sloužila v Iráku, kde Íránem podporované šíitské milice zabiy 600 amerických vojáků. Nezapomněli ani neodpustili.

Během studené války strávili zpravodajští analytikové celé kariéry plánováním války se Sovětským svazem, která naštěstí nikdy nezačala. Mnozí v CENTCOMu podobně strávili kariéry plánováním ohledně Íránu. Vojenští plánovači chápali, že pokud jde o válku s Íránem, nejsou na stole žádné dobré možnosti. Avšak jaderná dohoda poskytla Íránu více jak 100 miliard dolarů v tvrdé měně. To pro íránský režim znamenalo nikoliv možnost zlepšit život svých lidí, ale navýšit financování šíitských milicí a Revolučních gard, které nyní operovaly v těsné blízkosti amerických vojáků bojujících s IS. CENTCOM považoval Trumpovu ochotu odstoupit jednostranně od JCPOA za heroickou.

Propast mezi světem civilistů a vojáky narůstal od válek v Iráku a Afghánistánu - válek, které se dotkly většího počtu amerických rodin než kterýkoliv konflikt od války ve Vietnamu. Vietnam v USA vytvořil hlubokou kulturní propast, jíž úspěšně využil Richard Nixon, což mu přineslo jedno z nejpřesvědčivějších vítězství v americké historii. Ale jak se blížíme k volbám v roce 2020, možná se připravuje něco ještě zákeřnějšího. Trump dosáhl toho, co se nakonec Nixonovi nepodařilo. Až dosud se vyhnul tomu, aby se musel zodpovídat před Kongresem. Povedlo se mu úspěšně zamlžit dělící linii mezi pravdou a lži v myslích americké veřejnosti. Podkopal instituce, které udržovaly USA v bezpečí od 2. světové války.

Rozsah nenávisti, jakou ozbrojené síly pociťují vůči Demokratům, "deep state" a "dezinformačním médiím", představuje nový fenomén. Přesvědčení, že se skutečně připravuje převrat proti prezidentu Trumpovi, to je zbraň, kterou má Trump v arzenálu, pokud se rozhodne zajít v cestě k autoritářství až tak daleko. Avšak Trump by musel nejprve ozbrojené síly hluboce rozpoltit - a to je něco, nač je třeba dát pozor. Většina příslušníků ozbrojených sil jsou úctyhodní, patriotičtí Američané, kteří by se podobného podniku nikdy nezúčastnili, navzdory své podpoře současného prezidenta. Avšak významná část z nich by to udělat mohla.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9007

Diskuse

Obsah vydání | 9. 10. 2019