Lidé se plaví v člunech do Evropy, protože se snaží utéci z otroctví v Libyi

6. 8. 2019


3. dubna 2019 zachránila stará německá záchranná loď Alan Kurdi uprostřed Středozemního moře 63 lidí z přeplněného gumového člunu.

V tentýž den, kdy jsme je zachránili, zaútočila Libyjská národní armáda pod velením Chalífy Haftara na hlavní libyjské město Trípolis.

Jakmile bylo 63 lidí na palubě lodi Alan Kurdi, Malta a Itálie je odmítly přijmout. V Bruselu bylo zahájeno vyjednávání o tom, kdo tyto lidi přijme. Trvalo to deset dní. Dost času, abychom se s uprchlíky seznámili.
 


 

 
Byli jsme jediní, kdo s uprchlíky vůbec mluvil. Pro většinu z nich začaly problémy v Agadezu, v Nigeru. To nám řekl Jean.

Jean pochází z Kamerunu a je to bystrý, kultivovaný muž. Rád dělal dojem na posádku lodi tím, že zpíval latinsky liturgické chorály, citoval různá přísloví v němčině a sdílel své názory o evropské politice. Když utíkal před násilnou občanskou válkou ve své zemi, dostal se do rukou Bogy. "Bogové" jsou pašeráci lidí, dostávají je z Agadezu do Libye.

Cestou do Libye viděl v poušti Jean předávající stanice, kde pašeráci lidí prodávají černochy Arabům jako otroky. On sám byl prodán Libyjcům.

Jean a další uprchlíci na palubě lodi nám vyprávěli, jak byli systematicky týráni a mučeni, aby to donutilo jejich rodiny zaplatit mučitelům výkupné. Byli bičováni na chodidlech a pak byli nuceni skákat. Byli mučeni elektřinou a ohněm a drceni na zemi pod těžkými předměty. Byli nuceni se navzájem bít, kdo nebil dost silně, byl potrestán.  Někteří lidé zemřeli. Jejich mrtvoly byly zanechány v poušti.

Přežití je jediným instinktem. Někteří přežívají tím, že kradou krmení strážným psům anebo pijí vlastní moč. Každý den stráže vězně mučí dlouhé hodiny a telefonují jejich mobily jejich příbuzným. Řežou je na nohách, lámají jim ruce, pálí je na genitáliích roztavenou umělou hmotou, dokud nedostanou výkupné. Zažili to všichni.


Lidé v Evropě si myslí, že se lidé z Afriky chtějí přes Středozemní moře dostat do Evropy. Ale to je nesprávné.

Benjamin pracoval v logistice v rybářském průmyslu a v distribuci v Nigérii. Chtěl si zlepšit svou kvalifikaci v cizí zemi. Byl unesen, když cestoval do Tuniska. Byl otrokem po dva roky. Mnoho lidí bylo takto uneseno do Libye,.

Jean, Elizabeth, Benjamin, Elliot, Marc, všichni šli za iluzí lepšího života v severní Africe, nikoliv v zámoří v Evropě. Nikdo to neví, protože se jich na to nikdo neptá. Většina lidí se snaží z Libye uniknout právě přes moře do Evropy, protože nemají jinou možnost, jak z té země uniknout. V Libyi jsou systematicky mučeni a vězněni jako otroci. Mnoho z nich v životě nevidělo moře. Přesto však riskují utopení, protože je to jediná možnost, jak se z libyjského otroctví dostat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 




0
Vytisknout
3522

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2019