Monitor Jana Paula: Kozí mejdan Stanislava Pence je několikadenní setkání dobromyslných lidí

25. 5. 2018 / Jan Paul


Rozhodl jsem se podpořit Stanislava Pence alespoň tímto textem, který je mým autentickým svědectvím pravdivosti toho, co tento člověk uvádí na svých webových stránkách, v dopisech, a různých prosbách. A to je ten problém. Prosit, či snesitelněji řečeno žádat dnes druhé lidi o něco, je jaksi nepatřičné, nedůstojné a ponižující. Proč? Protože i pomoc se musí v této době koupit? Protože už všichni mají všechno, a prosící či žádající chce snad ještě víc? Či snad proto, že žádání a prosba jaksi apriory snižuje osobnost prosebníka, protože poukazuje na jeho vlastní neschopnost?


Nevím, lidé jsou různí, ale já mám svoji zkušenost. Kromě několika prohozených vět a krátkých mailů neznám Standu Pence víc než jiní návštěvníci Kozího mejdanu, ale jistě vím že on dobře ví, že si to, co se snaží v Milkovicích vybudovat, do hrobu nevezme. Pro jednoho člověka to je porce, s kterou by měla potíž i trojgenerační rodina, a zde se dostávám ke smyslu jeho pobytu v Milkovicích, k důvodům, proč koupil svůj statek, proč tam chová zvířata, proč píše své dopisy, proč nabízí druhým prožitkové podílnictví na svých aktivitách a majetku, který může užívat i veřejnost.

Navštívil jsem Kozí mejdan v roce 2012, a vše bylo tak, jak svérázný a pro někoho pomatený Penc píše ve své nabídce. Dokonce jsem i zahrál na jednom z ozvučených pódií, kde byl i zvukař, jen si to musí člověk nějak dohodnout, a ujistit majitele statku o tom, že je jeho tvorba původní. A to mi bylo sympatické, chceš pódium, a posluchače pod ním? Dobře, ale „nehraj“ to, co už všichni notoricky znají.

Potkal jsem se na Kozím mejdanu s dobrou vůlí, s neagresivními lidmi, kteří jen tupě nehledí na display svého telefonu, s tichem, které léčí, s krajinou, která současně s krásou dává člověku pocítit i nicotnost lidského života, jedním slovem, potkal jsem se tam s naprostou pohodou všeho a ve všem, a především s dobromyslnými lidmi různých generací.

Milkovický Kozí mejdan je pro všechny, kteří nemají rádi agresivitu, a vyznávají něco jiného, než co nabízejí cestovky, kteří nemají rádi za zády pořadatele a policajta, kteří třeba uvítají vegetariánské jídlo, a manuální práci, do které je nikdo nenutí. Jsem přesvědčený, že Stanislav Penc uvítá každého, kdo přichází v míru.

0
Vytisknout
1875

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2018