Posuzujme zločiny migrantů a muslimů individuálně, nikoliv na základě kolektivní viny

21. 7. 2016 / Daniel Veselý

Mnozí z nás včetně inteligentních a vzdělaných osob už naplno propadli strachu z migrantů, uprchlíků a islámu, aniž by byli schopni na základě doložitelných faktů hodnotit jednotlivé útoky, jimž evropské země čelí de facto od krveprolití v pařížské redakci časopisu Charlie Hebdo, které se uskutečnilo loni v lednu. Francie, kde se od té doby odehrály ještě dva velké masakry, je paralyzovaná strachem a bezpečnostními opatřeními.

Zatímco útoky v redakci Charlie Hebdo a běsnění na různých místech Paříže ještě téhož roku lze klasifikovat jako teroristické činy inspirované islámským fundamentalismem, nedávná tragédie z Nice typické rysy džihádistického útoku naopak postrádá. Údajný útočníkův výkřik „Alláh Akbar“, jehož autenticitu oficiální zdroje popírají ZDE, nelze brát s ohledem na osobnostní rysy Mohameda Bouhlena, bisexuálního muže s kriminální minulostí, který pil alkohol, bral drogy a jedl vepřové ZDE, za bernou minci. Taktéž nezbytné prohlášení Daeše, jenž se k tomuto zločinu promptně přihlásil, je spíše marnou snahou jeho žoldáků odvrátit pozornost od jejich smršťujícího se kvazichalífátu v Iráku a Sýrii.

Zločin sedmnáctiletého uprchlíka z Afghánistánu, jenž sekyrou a nožem zranil 17 osob ve vlaku poblíž bavorského města Würzburg, označil mluvčí bavorského ministerstva vnitra za pravděpodobný islamistický útok ZDE. Mladistvý útočník Mohamed Rijád, který byl na místě činu zastřelen speciálním komandem a který před rokem do Německa dorazil bez doprovodu rodičů, během incidentu křičel „Alláh Akbar“. Rijád se ve své videozpovědi označil za vojáka Daeše a v domě jeho pěstounů byla nalezena ručně zhotovená vlajka tohoto teroristického kultu. Podle vyjádření experta na terorismus Rolfa Tophovena šlo o obyčejného mladého muže, který se patrně velice rychle zradikalizoval, pravděpodobně byl frustrován, žil v beznaději, a proto snadno podlehl on-line propagandě Daeše ZDE.

Oproti tomu útok nožem na čtyři Francouzky, k němuž došlo v alpském letovisku Colombe na jihu Francie rukou 37letého Maročana a který měl být podle prvních zpráv motivován sporým oděvem těchto žen, neměl podle místního prokurátora žádnou spojitost s islámským fundamentalismem, neboť neexistují důkazy o tom, že by násilníkovi vadilo, jak byly napadené ženy oděny ZDE.

Nemůžeme si přirozeně nalhávat, že islamistický terorismus není žádným problémem, avšak je nutno posuzovat každý útok, jehož se dopouštějí starousedlíci, migranti či uprchlíci muslimské víry individuálně, aniž bychom volali po kolektivní vině. Tyto násilné trestné činy je zapotřebí náležitě vyšetřit a pachatele po právu potrestat, opět ale individuálně. Dále pak nemůžeme z těchto zločinů zkratkovitě vinit migraci a uprchlictví en bloc; je ovšem zapotřebí poukazovat na negativní jevy, jež tyto fenomény přirozeně provázejí. Nemůžeme samozřejmě předpokládat, že se kupříkladu francouzští muslimové, jichž je pět miliónů, nebudou dopouštět násilné trestné činnosti, ať již je motivována náboženstvím, neutěšenou sociální situací, osobními problémy, či kombinací těchto a dalších faktorů. Totéž nelze očekávat od jednoho milionů německých uprchlíků, kteří se často nacházejí v bezútěšné situaci. „Výsada“ páchat kriminální činnost pochopitelně nepatří pouze nemuslimům.

Nezapomínejme, že Evropa byla během 70. až 90. let minulého století sužována stovkami teroristických činů Irské republikánské armády, během nichž bylo usmrceno 1800 osob ZDE. Tuto neblahou a bolestnou situaci se nakonec podařilo vyřešit tím, že byly reflektovány pohnutky IRA a jejich stoupenců. Podobný scénář nastal i v případě ukončení teroristické kampaně baskických separatistů z ETA, jež si mezi lety 1970 a 2010 vyžádala 800 obětí ZDE.

Uvažme rovněž, že muslimové na Blízkém východě jsou počínaje 11. zářím 2001 vystaveni globální kampani vedené Spojenými státy s asistencí jejich spojenců, jež si mohla vyžádat až dva miliony lidských životů, a to pouze v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu ZDE. Do tohoto počtu nejsou zahrnuty tisíce obětí bezpilotních letounů v Jemenu a Somálsku ani oběti bomb v Libyi a Sýrii. V těchto dnech americké letouny usmrtily téměř 60 civilistů v syrském městě Manbij ZDE, aniž by byl tento akt státního terorismu silně medializován jako každý útok muslimů na Západě. Při teroristických útocích v Bagdádu na začátku června letošního roku bylo za jediný den zabito víc lidí než ve Francii počínaje masakrem v redakci Charlie Hebdo až po masovou vraždu v Nice; zde opět prolévali krev obyčejní muslimové, již jsou primárními oběťmi fanatiků z Daeš.

Přestože není možné brát hrozbu džihádistického terorismu v Evropě na lehkou váhu, stále bychom měli mít na paměti, že v první linii jsou v drtivé míře životy běžných muslimů, jež navíc sužují katastrofální dopady západních intervencí - o čemž mnohdy v Evropě příliš nahlas nehovoříme. Vyvarujme se především vyvolávání nebezpečného konceptu kolektivní viny při hodnocení násilných činů spáchaných v Evropě či ve Spojených státech muslimy, neboť tato strategie může vést k tragickému dějinnému déjà vu.