Záhada nedeportovaného kriminálníka

22. 7. 2016 / Karel Dolejší

Mohamed Lahouaiej-Bouhlel nebyl veden na žádném seznamu tajných služeb kvůli podezření z kontaktu s teroristy. Měl však na svém kontě drobné trestné činy, majetkové a také násilné povahy, včetně napadání bývalé manželky. A v tomto bodě začíná být jeho případ zajímavý.

Zejména za minulého francouzského prezidenta Sarkozyho, který se velmi snažil sbírat body na krajní pravici coby "vynutitel pořádku", dosti přitvrdila praxe vůči cizincům žijícím dlouhodobě ve Francii. A pachatel z Nice neměl francouzské občanství, zůstal Tunisanem, jen ve Francii dlouhodobě žil. Přestože ale měl policejní (i když ne trestní) škraloup, a ne úplně banální, deportován nebyl. Co to indikuje?

Může to samozřejmě indikovat policejní laxnost na uvolněnějším francouzském jihu, takovou variantu nelze předem vylučovat.

Anebo je případ poněkud složitější, než se na první pohled jeví. Francouzské tajné služby totiž poměrně zhusta využívají kriminálníků coby informátorů nasazených do džihádistického prostředí. Úřady mhouří oko výměnou za zprávy o radikálních islamistech, k nimž se řadový Francouz ovšem jen stěží může dostat, protože v příslušném prostředí automaticky vyvolá podezření.

Pokud by Mohamed Lahouaiej-Bouhlel nepatřil do skupiny "náhle radikalizovaných", ale ukázalo se, že měl původně tichou dohodu s francouzskými zpravodajci a nemusel se proto obávat vyhoštění, ani když se choval vcelku zvlčile, případ by byl mnohem závažnější, než jak vypadal, i když vezmeme v úvahu enormní počet obětí. Znamenal by, že se džihádistům povedlo informátora získat na svou stranu a přesvědčit jej k provedení útoku na veřejné shromáždění.

Pak by samozřejmě další logická otázka zněla, kolik dalších takových DGSI "neznámých" ve Francii ještě může žít.