Kaleckého rovnice a parazitismus

25. 6. 2014 / Miroslav Tejkl

Kaleckého články ve skutečnosti chronologicky předběhly Keynesovu "Obecnou teorii zaměstnanosti, úroku a peněz" - takže zakladatelem teorie, která nese Keynesovo jméno, je do značné míry právě Kalecki, který keynesovskou teorii navíc zdynamizoval jako teorii hospodářského cyklu a růstu -- na rozdíl od statického pojetí Johna Maynarda Keynese. Postkeynesovská teorie kromě toho dodržuje i to, co Keynes v úvodu svého klíčového díla vyhlásil, ale čemu se pak občas zpronevěřoval ... totiž, že je a má být pojímána jako obecná a nikoli jen speciální ...

Michal Kalecki po sobě zanechal určitou rovnici, která definuje ideální modelový kapitalismus -- podobný empirickému kapitalismu 19. století.

Pokud tuto jeho rovnici rozvedeme do dnešní doby, dostaneme se k zajímavým souvislostem ...

Poté, co skončil absolutistický, zprvu ještě feudální stát a vládnoucí role pozemkové renty v přetvářejícím se systému, ovládly soukromý kapitál a zisk z tržní realizace ekonomickou reprodukci dozrálého původního kapitalismu.

Kalecki, vycházející z II. dílu Marxova Kapitálu a tzv. reprodukčních schémat v něm obsažených, definoval kapitalismus jako model následující rovnicí :

"úhrn soukromých hrubých zisků (čisté zisky plus ta část tržeb, která je nutná na obnovu kapitálových statků, tedy kapacit) v systému

se rovná

úhrnu soukromých hrubých (tedy obnovovacích a rozšiřujících) investic a soukromých výdajů kapitalistů na spotřebu z akumulovaných zisků"

to vše s předpokladem, že společenská většina pracovníků dosahuje pouze příjmy odpovídající nákladům na reprodukci životních sil sebe a svých rodin.

(Kaleckého knihy asi v češtině nebo slovenštině nenalezneme, proto doporučuji těm, kdo nečtou plynule anglicky, aby si případně v rámci mezivýpůjční služby místních knihoven (tedy i té knihovny laskavého čtenáře) vyžádali k vypůjčení sborník "Eseje o teoriích ekonomického růstu", vydáno Akademia, nakl. Československé akademie věd, Praha 1967 -- a zde příslušná esej věnovaná Kaleckému ... )

Kaleckého rovnice dnes

V éře rozkvětu sociálního státu se ovšem rozvinul přebytek příjmů společenské většiny nad touto reprodukcí.

Podstatný je ale trend ... nikoli stav ...

Takže si představme to, co ostatně není příliš daleko od pravdy -- že díky oslabení vyjednávacích pozic společenských většin Starých vyspělých zemí v éře globalizace čisté přebytky příjmů společenských většin nad jejich reprodukcí (která nyní zahrnuje i udržování příslušných lidských kapitálů a odborností) opět klesají -- jako před nástupem sociálního státu.

Že výhledově směřují a blíží se jakožto trend k pouhé reprodukci společenských většin -- tak jak tomu bylo jako předpoklad, stav věcí a věrohodná abstrakce u Karla Marxe, Rosy Luxemburgové i v modelu Kaleckého.

Role jakýchkoli nevratných transférů od veřejných rozpočtů je oslabena, finanční spoluúčast společenských většin na dříve (téměř) neplaceně poskytovaných veřejných službách roste. Školné, hypotéky atd. jsou nástrojem dluhového otroctví a toto otroctví není tolik znát, když je éra aspoň relativně jisté práce, ... samy veřejné rozpočty se mění na generátor rent a řešení dilemat prvního penzijního pilíře ...

Kdysi byl příjem společenských většin na úrovni pouhé reprodukce vcelku únosná abstrakce přímo stavu věcí.

Nyní jde o záležitost nebezpečného trendu ...

Obsahuje-li ovšem strana výdajů také položky veřejných výdajů, často z narůstajícího veřejného dluhu a generování endogenních peněz, jejíž existence je závislá na emisních bankách -- tedy bankách s veřejnou delegací (i kdyby šlo o soukromý FED v USA) ...

... pak musí strana příjmů obsahovat něco rostoucího ve stejné míře, jako klesá reálný přebytek společenské většiny nad reprodukcí -- a co tím přebytkem společenské většiny není (viz shora)...

Zisk to není -- protože zisk je podle Kaleckého rovnice utkán z výdajů ze zisků. Přebytek společenské většiny to není -- nerovnost ve Starém vyspělém světě roste a tento přebytek jako reálná a tudíž relativní veličina klesá.

Zjevně se jedná o rentu, parazitující na zhodnocování soukromých majetků veřejnými výdaji často z veřejného dluhu a generováním endogenních peněz, které by bez veřejné moci neexistovaly ...

Ve světě společenské ekonomiky trhu, směny a peněz dokonce nejde jen o čisté přebytky. Dokonce sám naturální majetek může fyzicky, nebo přesněji reálně, naturálně existovat -- a nezávisle na stavu své fyzické existence (fyzickému vylepšení nebo naopak chátrání) může svou hodnotu zvyšovat nebo ztrácet.

U peněz je to jenom tato stránka (oběživo neztrácí hodnotu fyzickým stavem bankovky a mince -- ostatní formy peněz jsou záznamem o nároku a pohledávce, takže zde nemá podobná otázka vůbec smysl) ...

Privilegovaní pak nejenže těží rentu jako čistý přebytek, ale i samotné udržování hodnoty majetku je dílem společenského zhodnocování ...

Závěrem

Kapitalismus nemusí být a nebývá spravedlivý vůči pracujícím třídám a může být k nim i velmi krutý - zejména zpočátku, ale nejen tehdy.

Spravedlnost je ale etická kategorie.

Něco jiného je ale systémová legitimita.

Systémově legitimním je kapitalismus natolik, nakolik naplňuje právě Kaleckého rovnici -- to znamená nakolik třída soukromých vlastníků kapitálových statků a peněžních kvant zhodnocuje své soukromé majetky svými soukromými výdaji.

Nakolik se tak neděje, natolik tato třída těží místo zisku rentu a parazituje takto na veřejných rozpočtech, na veřejném dluhu, na výdajích uložených občanům jako právní povinnost, a konečně na generování endogenních peněz, které existují jen díky veřejnému krytí z emisních bank, které mají delegované pravomoci veřejnou mocí i v případě, že jsou formálně soukromé (FED, tedy Federální rezervní systém v USA).

Pokud je takto narušením systémové legitimity ohrožen koloběh ekonomické reprodukce, může docházet - dříve nebo později - k systémové změně ...