Rakovinou plic trpí i nekuřáci - ženy mnohem více než muži

7. 11. 2013 / Miloš Kaláb

Do práce jezdím jako neplacený dobrovolník až po dopravní špičce. V té době placení zaměstnanci drží dopolední přestávku, někteří na pracovišti popíjejí kávu, jiní chodí na něco výživnějšího do kantýny a několik jich postává nejméně 9 metrů od vchodu do budovy a kouří. Ještě o kousek dál mají popelníky, aby nezašlapávali nedopalky do trávy nebo na chodník. Kouří venku dopoledne, v poledne i odpoledne, protože uvnitř budov se už v Kanadě nikde nekouří - a dokonce ani v parcích. Řeklo by se, že se tedy podařilo vymýtit rakovinu plic? Ne, umírá na ni více žen než je součet obětí rakoviny prsu, vaječníků a dělohy. Jen se o tom neví a nemluví.

Lidé nemocní rakovinou plic nevzbuzují u veřejnosti takový soucit jako lidé trpící jinými druhy rakoviny, zejména rakovinou prsu a prostaty. Veřejnost o nich soudí, že si ji přivodili svým nevhodným způsobem života - kouřením. Reportérka Elizabeth Paynová uvedla v novinách The Ottawa Citizen, že se tento vztah veřejnosti k rakovině plic neblaze promítá i do dobročinných akcí, které mají za cíl získat peníze na výzkum právě tohoto druhu rakoviny. Měsíc listopad, který je mu věnován, přichází po velice známém "růžovém" měsíci říjnu, kdy všude vlají růžové stuhy, aby nám připomínaly, že máme přispívat na rakovinu prsu a současně soupeří s pozměněným názvem Movember pro listopad (November), který je věnován zdraví mužů.

Pacienti trpící rakovinou plic, jejich rodiny a lékaři trpce poznamenávají, že je rakovina plic poznamenána opovržením a neporozuměním a je kdesi na konci našeho soucitu pro tuto skupinu lidi. Pacienti a jejich rodiny tedy trpí navíc. K nim se ale počítá rostoucí řada lidí, především žen, kteří nikdy nekouřili a přece je rakovina plic postihla. Paní Paynová si vzala za příklad 46-letou paní Jennifer Downyovou, které lékaři řekli již v roce 2010, že její záchvaty paniky byly způsobeny nádorem na mozku, jehož původním zdrojem byla rakovina plic.

Když se probrala po operaci plic z narkózy, ptal se jí chirurg, jak dlouho kouřila. Na její odpověď, že nikdy nevzala cigaretu do úst, jen poznamenal, že to má tedy smůlu. Paní Downeyová se rozhodla zlepšit všeobecné znalosti o rakovině plic a podporovat dobročinné kampaně. Brzy zjistila, že to není snadné už podle takové maličkosti, když hledala stuhu, která by její úsilí podporovala. Na rozdíl od jiných barevných stuh je stuha charakterizující rakovinu plic šedá a navíc není k sehnání. Na jedné straně je nesmírně úspěšná kampaň na potlačování rakoviny prsu, která každý rok získává miliony dolarů na příspěvcích, lidé o ní vědí a soucítí s jejími pacienty a na druhé straně zabíjí rakovina plic v Kanadě více žen než kolik je všech obětí rakoviny prsu, vaječníků a dělohy. Přestože je kouření její nejčastější příčinou, plných 15% obětí nikdy nekouřilo. Podle amerických statistik mají ženy-nekuřačky dvakrát vyšší riziko než muži, že jí onemocní. Badatelé nevědí, co je toho příčinou.

Velká část Kanaďanů má velice nízké znalosti o tomto druhu rakoviny a co je horšího, mnoho lidí to ani nezajímái. Průzkum veřejného mínění, který provedla loni organizace Lung Cancer Canada zjistil, že 39% dotázaných pociťovalo více soucitu se ženami trpícími rakovinou prsu než plic. Jedna pacientka v ottawské nemocnici řekla svému onkologovi Dr. Scottovi Lauriemu, že by raději trpěla rakovinou prsu, aby s ní měla společnost soucit. To vedlo onkologa k názoru, že by mohly organizace sbírající peníze na boj proti rakovině prsu pomáhat těm organizacím, které pečují o nemocné rakovinou plic jakožto o největší množství postižených lidí. Kolik dobročinných pochodů a běhů se každou chvíli organizuje na podporu rakoviny prsu zatímco na podporu rakoviny plic nikdo ani nepochoduje ani neběhá! Rakovina plic zabíjí ročně čtvrtinu všech pacientů s rakovinou, ale výzkum rakoviny plic dostává jen 7% celkových vládních financí na její výzkum a dokonce jen 1% příspěvků ze soukromých zdrojů. Při tom poznamenává paní Paynová, že děti, jimž zemřela maminka nebo tatínek na rakovinu plic trpí stejným zármutkem jako děti, jimž zemřeli rodiče na jiný druh rakoviny i když ti dříve jmenovaní kouřili.

Tento článek vyšel před několika dny a byla k němu v novinách diskuse čtenářů. Nikdo neví, proč rychle přibývá rakoviny plic u žen, které nekouřily a nikdo nenapsal, že mu článek paní Paynové otevřel oči natolik, aby se znova pokusil - tentokrát úspěšně - o to skoncovat s kouřením. U naší budovy kuřáků neubylo, přestože se počasí zhoršilo, ochladilo se a dalo se do deště. Kouřit se dá i pod deštníkem a cigareta nezhasne ani v dešti. Doma se mi dostal do ruky americký měsíčník s celostránkovými reklamami na "přírodní tabák" "místně pěstovaný v USA", jehož kouřením mohou američtí kuřáci podporovat "místní farmáře" a tak "přispívat k ozdravení amerického národního hospodářství". "Možná ano", řekl jsem si, "ale na úkor svého vlastního zdraví a dokonce života".

0
Vytisknout
6121

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2013