Rezoluce není závazná. Nezakazuje tradiční zobrazení, nevysílá kartografickou policii do škol a nenařizuje lidstvu, aby do pondělí strhalo staré mapy ze zdí. Vyzývá vlády, vzdělávací instituce, média, vydavatele, mezinárodní organizace a digitální platformy, aby tam, kde je důležité porovnávat skutečnou rozlohu zemí a kontinentů, používaly vhodnější projekce, zejména Equal Earth.

Afrika se tím samozřejmě nezvětšila ani o čtvereční kilometr. Vždy měla přibližně 30 milionů kilometrů čtverečních. Grónsko něco přes dva miliony. Afrika je tedy asi čtrnáctkrát větší. Jenže na známém Mercatorově planisféru vypadají oba útvary téměř stejně veliké.

Takové číslo člověk přečte, pochopí a za chvíli zapomene. Teprve když oba tvary položí vedle sebe ve správném poměru, zjistí, že po celý život nosil v hlavě svět, který geometricky neexistuje.

Mercatorovo zobrazení přitom není špatně vypočítaná mapa. Právě naopak. Je to mimořádně inteligentní řešení konkrétního problému.

Vlámský kartograf Gerardus Mercator zveřejnil svou mapu roku 1569. Už její latinský název říkal, k čemu byla určena: k navigaci. Její hlavní výhodou je, že zachovává úhly a převádí loxodromy – trasy plavby se stálým kompasovým kurzem – na přímky. Námořník tak mohl narýsovat kurz pomocí pravítka a úhloměru. Pro dobu oceánských plaveb to nebyla ideologie, nýbrž technologický průlom.

Cena za tuto výhodu je ovšem vysoká. Čím dále se mapa vzdaluje od rovníku, tím více plochy zvětšuje. Na šedesátém stupni zeměpisné šířky je lineární měřítko přibližně dvojnásobné a plocha čtyřnásobná. U pólů roste zkreslení teoreticky do nekonečna. Proto vypadají Grónsko, Kanada, Rusko, Skandinávie a severní Evropa monumentálně, zatímco Afrika, Indie, Indonésie nebo část Latinské Ameriky působí menší, než ve skutečnosti jsou.

Mercatorova mapa tedy nelže proto, že by byla vadná. Lže ve chvíli, kdy jí položíme otázku, pro niž nebyla vytvořena. Je rozumné navigovat podle Mercatora. Je nerozumné pověsit ho do učebny jako neutrální skupinový portrét lidstva.

V dekoloniálním vyprávění se z Mercatora někdy dělá téměř osobní pachatel evropského imperialismu, který prý záměrně zvětšil Evropu, aby zmenšil Afriku. K tomu nejsou přesvědčivé historické důkazy. Mercator řešil navigační problém, nikoli zadání tajné kanceláře koloniální propagandy.

To ale neznamená, že jeho mapa později nemohla posloužit koloniálnímu vidění světa. Úmysl autora a historický účinek díla nejsou totéž. Mapa nemusí být vytvořena jako propaganda, aby začala propagandisticky působit. Stačí, aby technický nástroj přežil svůj původní účel, stal se samozřejmostí a visel několik generací před očima školních dětí.

Právě zde přichází Equal Earth. Projekci vytvořili v roce 2018 Bojan Šavrič, Tom Patterson a Bernhard Jenny. Inspirovali se vizuálně přístupným Robinsonovým zobrazením, ale přidali zásadní vlastnost: Equal Earth je plochojevná projekce. Stejně velké plochy na Zemi zaujímají stejně velké plochy také na mapě. Afrika je na ní vůči Grónsku, Evropě, Rusku nebo Kanadě zobrazena ve správném poměru.

Není však „přesná" ve všem. Zploštit kulatou Zemi bez deformace nelze. Každá projekce musí něco obětovat: plochu, tvar, úhly, vzdálenosti nebo směry. Equal Earth chrání rozlohu, ale mění tvary a vzdálenosti. Mercator chrání místní úhly a směry, ale ničí poměry ploch. Kartografie není soutěž mezi pravdou a lží. Je to rozhodování o tom, kterou pravdu právě potřebujeme a které zkreslení jsme ochotni zaplatit.

Proto je zavádějící tvrdit, že OSN jednoduše „přijala novou mapu světa". Organizace dosud ani neměla Mercatorovo zobrazení jako jediný závazný standard. Sekretariát OSN výslovně uvádí, že žádnou předepsanou projekci nemá a že pro většinu světových map používá Robinsonovo, Winkelovo nebo Eckertovo zobrazení. Dokonce ani znak OSN není Mercator: svět na něm vidíme v azimutální ekvidistantní projekci soustředěné na severní pól.

Ani české školství nežije výhradně pod Mercatorovou nadvládou. Například Školní atlas světa vydavatelství SHOCart, schválený českým ministerstvem školství, používá pro fyzickou a politickou mapu světa Gallovo stereografické zobrazení a pro tematické mapy Robinsonovu projekci.

Skutečný problém tedy není jediná mapa, která by visela úplně všude. Je jím přetrvávající síla mercatorovského obrazu v populární kultuře, médiích a zejména v digitálních mapových systémech. Takzvaný Web Mercator se stal technickým základem mnoha internetových map, protože se snadno dělí na dlaždice, rychle přibližuje a zachovává lokální tvary. Je velmi praktický, dokud si podle něj člověk nezačne představovat relativní velikost kontinentů.

Kampaň Correct the Map vznikla ve spolupráci afrických organizací Speak Up Africa a Africa No Filter. Africká unie, která sdružuje 55 států, ji podpořila v roce 2025 a na svém summitu v únoru 2026 přijala jako kontinentální iniciativu. Togo potom dostalo úkol přenést ji do OSN. Nejde tedy o náhlý kartografický rozmar jednoho malého státu, ale o dobře připravenou ukázku africké diplomatické koordinace.

Aktivisté používají výrazy jako „kartografický kolonialismus", „symbolické zmenšování Afriky" nebo „kognitivní spravedlnost". Někdy zacházejí příliš daleko a připisují jedné projekci podíl téměř na všem – od nedostatečných investic po geopolitické podceňování kontinentu. Tak jednoduchý kauzální řetězec prokázán není.

Výzkum však naznačuje, že způsob zobrazení může naše úsudky ovlivnit. Studie s více než 130 tisíci účastníky zjistila, že mapové projekce se na mentálním obrazu světa podílejí, ale lidská představa není prostou kopií žádné konkrétní mapy. Experiment publikovaný v roce 2024 zase ukázal, že Mercatorovo zobrazení zvýšilo připisovanou důležitost Rusku pouze tehdy, když bylo spojeno s argumentací o národní bezpečnosti. Mapa tedy sama nevydává politické rozkazy. Připravuje scénu, na níž jiné příběhy získávají větší nebo menší přesvědčivost.

A právě proto na obrazech záleží. Ne proto, že by dítě po jednom pohledu na Mercatora automaticky vyrostlo v kolonialistu. Ale proto, že vizuální hierarchie, kterou denně vídáme, se mění v nábytek mysli. Přestaneme si jí všímat a začneme ji považovat za vlastnost samotného světa.

Nejkomičtější okamžik pátečního hlasování obstaraly Spojené státy. Jejich zástupce označil rezoluci za projev „ideologické agendy" a za odvádění pozornosti od skutečných problémů mezinárodního míru, prosperity a dobrých vztahů.

Jen o několik dní dříve podepsal Donald Trump exekutivní příkaz, kterým pro americké federální instituce přejmenoval Ontarijské jezero na Lake America. Předtím změnil Mexický záliv na Gulf of America a donutil federální mapy, úřady a databáze přijmout nový název. Google a Apple jej následovaly alespoň pro americké uživatele.

Washington se tak postavil do role posledního obránce neideologické kartografie právě v týdnu, kdy americký prezident vepsal nacionalistický nárok do názvu jezera, jehož větší část patří Kanadě. Satira zde nepotřebuje autora.

Americká vláda zjevně nemá problém s ideologií v mapách. Má problém s mapou, jejíž ideologie není americká.

Francie pochopila situaci opačně. Ministr zahraničí Jean-Noël Barrot oznámil, že jeho úřad přestane ve francouzské diplomacii používat Mercatorovo zobrazení a přejde k mapám odpovídajícím jejich účelu, konkrétně k plochojevné projekci Eckert IV. Nešlo, jak se objevilo v některých zprávách, o zákaz Mercatora ve francouzských školách. Šlo o rozhodnutí ministerstva zahraničí a zároveň o pečlivě načasovaný signál směrem k Africe.

Francie se na nové mapě opticky zmenší a doufá, že tím zvětší svůj diplomatický prostor na kontinentu, kde její vliv v posledních letech slábne. Je to levné gesto. Ale levné gesto nemusí být nesprávné. Symbolická náprava nenahradí změnu hospodářských vztahů, politického zastoupení ani přístupu k bývalým koloniím. Může však být počátkem poctivějšího rozhovoru.

Equal Earth ostatně neodstraňuje z map veškerou politiku. Stále se musí rozhodnout, který poledník bude uprostřed, kde bude mapa rozříznuta, co bude nahoře, jak budou popsána sporná území a čí názvy míst dostanou přednost. Sami autoři Equal Earth nabízejí mapy soustředěné na Greenwich, na Tichý oceán i varianty s jihem nahoře. Geometrie může zachovat plochu, ale nevyřeší Krym, Palestinu, Západní Saharu, Tchaj-wan ani hranice zděděné z berlínské konference.

Také Afrika nezíská přijetím nové projekce stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Nezmění se úroky z jejího dluhu, ceny surovin ani podmínky světového obchodu. Mapa sama nikoho neosvobodí.

Přesto má tato rezoluce smysl. Připomíná totiž, že neutralita často není nic jiného než dlouho nerevidovaný zvyk. Mercatorovo zobrazení bylo tak dlouho samozřejmé, až lidé zapomněli, že vzniklo jako nástroj, nikoli jako zjevení.

Nejlepší zeměpisná výuka by proto neměla jednu posvátnou mapu nahradit jinou. Děti by měly vidět Mercatora, Equal Earth, azimutální projekci, mapu s Tichým oceánem uprostřed, mapu s jihem nahoře – a vedle nich glóbus. Měly by se naučit ptát, co mapa ukazuje správně, co deformuje, kdo ji vytvořil a k jakému účelu.

Dobrý kartografický obraz světa není ten, který nelže. Taková plochá mapa neexistuje. Je to mapa, která poctivě přizná, v čem lže.

Afrika byla vždy čtrnáctkrát větší než Grónsko. Trvalo nám více než čtyři století, než jsme připustili, že nástroj pro vedení lodí nemusí zároveň určovat, jak velké místo mají jednotlivé národy zaujímat v naší představivosti.