Evropští centristé se po vítězství AfD obávají vlny nacionalismu, ale mohou si za to sami

8. 9. 2026

  

Zatím není jasné, zda AfD, jejíž místní pobočka ve východoněmecké spolkové zemi Sasko-Anhalt je německou vnitřní bezpečnostní službou oficiálně klasifikována jako „potvrzená pravicově extremistická“, bude schopna sestavit vládu: v 83členném parlamentu má 39 poslanců, což je těsně pod absolutní většinou.

Tento výsledek je však pro stranu dosud nejlepším výsledkem v zemských volbách a přibližuje ji k vládnutí v německé spolkové zemi více než jakoukoli jinou krajně pravicovou stranu od druhé světové války. Vyvolal šokové vlny po celé Evropě, přičemž nacionalisté oslavují „historické vítězství“, které je „pouhým začátkem“, a představitelé hlavního politického proudu varují před „závažným momentem“ pro Evropu.

Švédsko bude příští víkend pořádat parlamentní volby. Francii čeká na jaře příštího roku rozhodující prezidentské hlasování. Později v tomto roce budou následovat klíčové parlamentní volby tam, stejně jako v Itálii, Španělsku a Polsku. Krajně pravicové strany si ve všech těchto zemích vedou v průzkumech velmi dobře a evropské středové strany se obávají celokontinentální nacionalistické vlny.

Bylo by moudré nepřikládat příliš velký význam výsledku jedněch voleb v jedné zcela konkrétní německé spolkové zemi. Sasko-Anhaltsko, jak poznamenávají analytici, má sotva 1,8 milionu voličů a již dlouho je baštou krajní pravice: v federálních i zemských volbách v uplynulém desetiletí byla podpora AfD v této zemi trvale dvojnásobná oproti celostátnímu průměru.

„Vítězství krajně pravicové strany v regionálních volbách v Německu není o nic děsivější než vítězství krajně pravicové strany v regionálních volbách ve Francii, Velké Británii nebo Nizozemsku,“ uvedl Tarik Abou-Chadi, profesor evropské politiky na Oxfordské univerzitě. „Sasko-Anhaltsko by nemělo být základem pro paušální závěry o volební sociologii AfD.“

AfD nicméně vede v celostátních průzkumech veřejného mínění. Vedou také – i když v mnohem těsnějším souboji se SPD – v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde se koncem tohoto měsíce budou konat zemské volby, a je na druhém místě dokonce i v liberálním Berlíně. Jejívzestup je součástí desetiletého tažení krajně pravicových stran po celé Evropě.

Téměř každý čtvrtý volič v Evropě nyní hlasuje pro krajně pravicové strany, jak vyplývá z výzkumu vedeného Matthijsem Rooduijnem, politologem z Amsterodamské univerzity. Tento podíl se od poloviny 90. let téměř pětinásobně zvýšil a v posledních třech letech rostl obzvláště prudce.

Tato analýza, na které se podílelo více než 150 politologů z 31 zemí, zjistila, že podíl Evropanů, kteří v posledních celostátních volbách ve své zemi hlasovali pro krajně pravicovou stranu, vzrostl v roce 2026 na více než 23 %, zatímco před deseti lety to bylo asi 10 % a v roce 1995 zhruba 5 %.

Krajně pravicové populistické strany jsou nyní součástí vládních koalic v Chorvatsku, Česku, Itálii a Finsku, podporují pravicovou menšinovou vládu ve Švédsku a vedou v průzkumech veřejného mínění v Rakousku, Belgii, Francii a Německu (a až donedávna i ve Velké Británii).

V poslední době však utrpěly i porážky, například v Nizozemsku, kde Strana svobody (PVV) Geerta Wilderse ztratila téměř třetinu svých mandátů a loni skončila na druhém místě, a v Maďarsku, kde byla strana Fidesz Viktora Orbána v dubnu důkladně poražena svým středopravicovým rivalem.

Tento trend se však jeví jako jasný. Jak Cas Mudde z Univerzity v Georgii, přední odborník na evropskou krajní pravici, uvedl po Orbánově porážce: „Krajní pravice je tu, aby zůstala, a mnoho jejích stran je stejně etablovaných jako (bývalé) ‚mainstreamové‘ strany. Stejně jako u jiných stran i jejich volební podpora kolísá.“

Tohoto stabilního volebního postupu bylo dosaženo navzdory odmítání mainstreamových stran v zemích jako Francie a Německo spolupracovat s krajně pravicovými stranami, což vedlo některé komentátory k tvrzení, že „cordon sanitaire“ neboli „požární zeď“ nyní selhala, nebo dokonce působila kontraproduktivně.

Tvrdí, že tím, že německé mainstreamové strany AfD vylučují, ji ve skutečnosti posilují: strana je tak chráněna před kompromisy a neúspěchy, které jsou s vládnutím neodmyslitelně spojeny. Zároveň došlo k „vyprázdnění“ středu politického spektra: strany jsou nuceny do nepohodlných, nestabilních koalic, které se sice na něčem shodnou, ale – a to je zásadní – dokážou toho málo, což voliče ještě více frustruje a posiluje podporu extrémů.

„Existuje se samopohánějící politická dynamika, která živí vzestup AfD,“ uvedl Mujtaba Rahman z poradenské společnosti Eurasia Group zabývající se riziky. „Čím slabší jsou volební výsledky, tím méně společné půdy v koalici, tím méně politických výsledků. Čím méně výsledků, tím větší frustrace voličů, tím větší podíl hlasů pro AfD.“

Mnozí politologové však tvrdí, že obviňování „požární zdi“ je jen výmluvou, a data naznačují, že krajně pravicové strany v žádném případě neoslabují, když jsou ve vládě, ale naopak sílí: jedna nedávná studie více než 1 300 různých vlád v 57 zemích zjistila, že krajně pravicové strany, které vstoupily do vlády, dosáhly v průměru o šest procentních bodů vyššího skóre v následujících volbách.

Politologové tvrdí, že kromě přetrvávající neschopnosti mainstreamových vlád splnit očekávání zklamaných voličů, které zasáhla krize spojená se spirálovitě rostoucími životními náklady, je to především postupné začleňování a normalizace myšlenek krajní pravice, které vedlo – a nadále vede – k jejímu stálému postupu.

Výzkum naznačuje, že postoje voličů k ústředním tématům krajní pravice, jako je imigrace, se v průběhu času výrazně nezměnily, ale při jejich rozhodování o tom, komu dát hlas, získaly mnohem větší váhu: normalizace ze strany médií a mainstreamových stran, které ochotně přejímají rétoriku krajní pravice, legitimizovala její názory.

„Celá debata o tom, zda je cordon sanitaire ‚úspěšný‘, nebo zda přispívá k posílení krajní pravice, zcela míjí podstatu věci,“ uvedla Gabriela Greilingerová, rakousko-maďarská politoložka. „Politika a opatření krajní pravice již nyní neustále stojí v popředí, ať už je krajní pravice u moci, či nikoli. Kolem jejich myšlenek neexistuje žádný cordon.“

Zdroj v angličtině ZDE