Polemika: Veřejnost chápe případ Viktorka lépe než odborníci
8. 9. 2026 / Martin Arcimovič
Text pana Velemana k “případu Viktorka” kritizuje novináře, senátorku Kordovou Marvanovou i veřejnost. Selhání v kauze hledá jinde, než kde skutečně vězí.
Tvrdí, že novináři nedávají prostor odborníkům, akademičkám, lidskoprávním expertkám. Předkládá stanoviska skutečně mimořádné odbornice Anny Sležkové.
Ta poukazuje, že není v pohodě někomu přát týrání spoluvězni nebo rovnou vraždu. Spekuluje, co lidi k tomu vede. Vyzývá k vytvoření systému podpory bytové i materiální, prevence oddělení dětí od rodičů. A nakonec poukazuje, že bychom případ neměli rámovat jako střet práv rodičů a dítěte, ale jako střet několika práv samotné Viktorky.
Média a senátorka plní své funkce
Nemohu souhlasit s kritikou novinářů a senátorky, která v případu vystupuje jako advokátka pozůstalých. Jen díky nim byl totiž zveřejněn případ, který by jinak zůstal pod pokličkou. Jen díky nim víme, co se taky může stát. A jen díky nim o tom můžeme mluvit.
Zjevným omylem je i to, že by odborníci neměli možnost se k tomu mediálně vyjádřit. Realita je přesně opačná. Novináři mají zájem o stanoviska, ale úřady jim je upírají a oslovení experti se vyjadřují omezeně a nesrozumitelně.
Veřejná debata v médiích a podcastech není odborným seminářem. Je to prostor určený každému, především však laikům.
Vražda dítěte pohoršuje
Ostrá reakce veřejnosti může někomu připadat zarážející, ale je přirozená. Je zbytečné v ní hledat frustraci z toho, jak funguje systém ochrany dětí a opatrovnických soudů. K jejímu vysvětlení zcela vystačí vražda dítěte, která budí odpor v každém člověku.
Je to důsledek evoluce. Bezbranná mláďata chráníme. To platí pro všechny vrstvy společnosti, včetně zločinců. Proto se vrazi a tyrani ve vězení automaticky stávají objekty šikany, vyloučení a násilí. A proto jim takový osud mnoho lidí přeje.
Jistě, ten pud by v sobě měli krotit. Od každého to ale čekat nemůžeme. Kritizovat takové pudové jednání je marné. Berme ho raději jako lakmusový papírek toho, jak moc je situace pro veřejnost nepřijatelná.
Co vidí odborník a co člověk
Paní Sležková má pravdu, že podobným tragédiím by mohla předcházet lepší práce s rodinami a pomoc se zázemím. Pan Veleman totéž uváděl v jiných textech. Oba pomíjejí, že v této konkrétní kauze šlo hlavně o ohrožení dítěte rodičem s kombinací závažné psychické poruchy a těžké závislosti. Systém této konkrétní tragédii mohl a měl předejít celou řadou nástrojů. (Není účelem tohoto textu je vyjmenovávat, proto zmíním jen jediný — povinnost aktivně konat při oznámení ohrožení dítěte; na to pěstounka OSPOD upozorňovala, naposledy krátce před vraždou.)
Paní Sležková správně uzavírá, že šlo o konflikt více práv dítěte. Dodává, že “lidská práva není potřeba zatracovat nebo je z něčeho vinit, spíš se s nimi naučit poctivě pracovat. Dává to větší smysl než vytvářet hodnotící rámce na rizikové faktory apod.”
To opravdu nejsou slova určená laické veřejnosti. Běžný člověk si totiž uvědomuje, že právo na život v biologické rodině dostalo přednost před právem na bezpečný a zdravý vývoj a před právem na život. Jen tomu ten běžný člověk říká jinak: to dítě bylo u rodičů v nebezpečí a mohlo tam i umřít.
Zapojené orgány to viděly jinak.
Není to tím, že by použily nějaké “hodnotící rámce” místo lidských práv. Ony ani neexistují takové “hodnotící rámce”, které by vysvětlily jednotlivé kroky OSPOD v případu, natož jeho postup jako celek.
Hlavní důvod tragédie malé Viktorky proto musíme hledat v rozdílu mezi předpisy a praxí. Ten je obrovský — a nejen v tomto případu. Odborníci však působí dojmem, že to nevidí.
Diskuse