Hampl a Středula řekli banální pravdu mezi politiky vypouštějícími labyrinty nesmyslů

6. 9. 2026 / Boris Cvek

Stejně tak je podle Hampla prakticky nemožné, aby v roce 2028 byl deficit rozpočtu nižší, než je dnes. Naopak bude vyšší. Opatření by musela být drastická na výdajové i příjmové straně. Co k tématu říkali politici, ať pan Skopeček z opozice (ODS) nebo pan Fiala z koalice (SPD), byla jen obvyklá směšná fraška, labyrinty lží. Zaujalo mě, že Hampl ve svém korektivu neupravoval rozhořčení pana Středuly, šéfa největší odborové centrály, nad tím, že problém je v daních a že bez daňových změn z dob obou minulých vlád by dnes deficit rozpočtu byl jen devadesát miliard. Bizarní bylo, když Hampl Středulovi vytkl, že ten podcenil dopad snížení daní při rušení superhrubé mzdy, na což Středula kývl. Shodli se. Na pravdě.

Z první půlhodiny debaty odborníků stojí za zmínku snad jen elementární politologická lekce paní Dvořákové o tom, že vlády v prvních dvou letech mandátu dělají opatření a v závěrečných dvou letech mandátu sklízejí jejich plody. Čili jak říkal Hampl: rozpočet na rok 2028 nepřinese nic uzdravujícího. A pak první půl hodina přinesla zajímavý, byť velmi krátký, spor mezi pány Klimešem a Singerem o tom, zda zrušení rozpočtových pravidel novou Sněmovnou bylo něco zásadního. Pode Singera ta pravidla byla už minulou vládou myšlena jen jako prázdné gesto, protože byla konstruována jako snadno změnitelná, zatímco podle Klimeše šlo o důležitý závazek i směrem mimo Českou republiku.

Samozřejmě, pojďme zpět k debatě politiků, pánové Skopeček a Fiala se shodli na nutnosti škrtat. Pořád dokola. Skopeček se holedbal tím, že minulá vláda deficity snižovala, kdežto současná je dokonce v době růstu a nízké nezaměstnanosti zvyšuje. Fiala kontroval tím, že minulá vláda rozpočtově lhala a nedbala na růst. Fiala se holedbal vyhazováním státních zaměstnanců, prý na Úřadu vlády vyhazují hodně a bude to pokračovat. Třeba vyhodí, říkám si, i paní Tunde Bartu. Co třeba zrušit vládu celou? Ale Hampl kontroval: faktem je, že počet zaměstnanců ve veřejném sektoru už mnoho let stále roste. A pokud jsem Hampla správně pochopil, bude růst i nadále. Možná to je to, na co si stěžoval pan Singer ve třetí části pořadu, na kterou jsem se ještě zběžně podíval. Singer říkal, že od roku 2017 nám stát o deset procent vzrostl, ale přitom se nám žilo v roce 2017 i bez toho dobře. Ano, zapomněl zmínit, jak to bylo tehdy s daněmi, bezpečností, demografií (ještě v roce 2021 jsme byli v Evropě jednou ze zemí s nejvyšší porodností).

Zajímavým tématem jistě bylo i to, jak menší koaliční partneři náhle prozřeli, když viděli návrh státního rozpočtu. Věděli to předem? Je to divadlo? Dá se ušetřit miliarda nebo dvacet miliard? Na tom se můžete točit stále dokola. Deset hodin o tom lze debatovat v kuse. Fiala vám může vyprávět celé příběhy o tom, jak makali o prázdninách a jak dělali tiskovky. Můžete stále dokola obracet kapitoly rozpočtu: tohle ano, tohle ne, ten by bral tam, ten onde. Pořád dokola. Co vám řekne Hampl: je tu objektivní fyzická zeď a těmito kouřovými clonami ji nelze odčarovat. Ztroskotáme.

Ale proč by nás to mělo trápit, že? Skopeček navíc zmínil, že nás čeká tvrdý demografický problém, a proto je podle něj třeba šetřit na zdravotnictví, protože v něm se utopí jakákoli částka. Musel jsem myslet na to, že podle ekonoma pana Jurajdy je tomu naopak: nemáme dost peněz na zdravotní péči, to bude nedostupné a lidé svrhnou demokracii. Možná by podle pana Skopečka ale právě pomohlo zdravotní péči omezit. Možná Skopeček chce konec demokracie. Možná mu nevadí, že 200 tisíc dětí je bez pediatra, že hygienická služba upadá. A možná snížením peněz do zdravotnictví chce zachránit stát před epidemií Alzheimerovy nemoci, která nevyhnutelně přichází.

Pan Hampl zmínil, že po započtení Dukovan bude na jaře celkový deficit státního rozpočtu ne 389, ale 420 miliard. Slovy pana premiéra: hluboko pod 400 miliardami. Kolik bude v roce 2028? 550? Pan Hampl zmínil ještě jednu nepříjemnou věc: placení obsluhy státního dluhu je prý nevyhnutelné, naprosto. Už teď je to kolem 100 mld a brzy to má být 130 mld. To jsou peníze jen na úrocích věřitelům. Kdyby měl pan Středula pravdu a náš státní dluh by dnes byl 100 miliard, platili bychom mnohem méně.