Traumata z hledání správného nástupiště na nádraží

28. 7. 2026 / Boris Cvek

čas čtení < 1 minuta
30750
Moje osmdesátiletá matka má jet vlakem. Čeho se nejvíce bojí? Hledání nástupiště. Musím říci, že i já z toho mám občas nervy, když čekám na to, až se objeví na tabuli nástupiště, na kterém mám nastoupit do vlaku. Někdy se číslo objeví jen několik minut před odjezdem. Často musím myslet na lidi staré, špatně vidící, invalidní, jak spěchají… a vlak jim stejně ujede.


Nedokáži posoudit, zda to má nějaké řešení, zda jsou tak neurotizující zážitky nutné, protože to prostě jinak nejde. Ale myslím, že mnoho lidí má stejný problém a že je třeba jim dát hlas a vědět o nich. Typicky v naší společnosti bohužel staří, postižení, nemocní, chudí hlas nemají, i když dobročinnost kvete všemi možnými květy nad nevysloveným strádáním potřebných, kterým mohou pomoci jen systémové změny.

0
Vytisknout
131

Diskuse

Obsah vydání | 28. 7. 2026