Místo drahé technické rekultivace se nechá část území končícího uhelného velkomu ČSA přírodě a dojde k přirozené obnově (v rámci chráněného území, které existuje od 4. října). To je podle Hnutí DUHA sám o sobě dobrý projekt, který prospěje místním lidem i přírodě. Přirozená obnova je levnější, než technické rekultivace. Klíčové přitom je, aby ušetřené peníze dostaly obce, což je stvrzeno i smlouvou mezi společností Seven a Státním fondem životního prostředí.

Pavel Tykač však před několika týdny přišel s tím, že dá státu jen 460 milionů, tedy necelou polovinu z miliardy korun, kterou by jinak musel převést na rekultivační fond. Od této částky se navíc dle smlouvy odečítá cena pozemků, které firma Seven státu poskytne. Jedná se o malou část celkového území, většinu vlastní státní podnik Diamo. Pavel Tykač však chce za pozemky 155 mil. Kč, což je 17x dražší, než jak byly oceněny podobné pozemky na nedalekém jiném chráněné území.

Kromě toho má MŽP zásadní vliv na rozdělování dotací v energetice (zejména Modernizační fond) a transformaci uhelných regionů (Fond spravedlivé transformace), takže problém se netýká jen této bezprostřední kauzy, kde hrozí ztráta stovek milionů, ale celého funkční období ministra, kdy půjde o rozdělování desítek miliard korun.

Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA, říká: 

“Nový ministr se bude muset utkat s prohnaným podnikatelem Pavlem Tykačem, který si zvykl vydělávat na úkor státního rozpočtu, o to aby obce v okolí jeho velkolomu získaly slibovanou miliardu a ne jen půl. A otázka za půl miliardy tedy zní, zda by Petr Macinka v roli ministra hájil zájmy státu a obcí nebo zájem hlavního sponzora Institutu Václava Klause, kde roky působil a s nímž je silně spjat. A jak bude postupovat při podepisování dotací, o které by jeho bývalý sponzor mohl mít zájem?”

Eva Pernicová, tisková mluvčí, Hnutí DUHA, říká:

Ministerstvo životního prostředí má chránit veřejný zájem, nikoli sloužit zájmům fosilního byznysu.  Jmenování Petra Macinky by představovalo vážné riziko, že priority fosilního průmyslu převáží nad ochranou veřejného zdraví a přírody. Nejde o ideologický spor, ale o střet ekonomické moci s veřejným zájmem.