Studie: Máme méně možností pro ukládání oxidu uhličitého, než jsme dosud mysleli

8. 9. 2025

Studie, publikovaná ve středu v časopise Nature, zjistila, že globální kapacita ukládání uhlíku je desetkrát menší než předchozí odhady poté, co vyloučila geologické formace, odkud by plyn mohl unikat, vyvolat zemětřesení nebo kontaminovat podzemní vody, nebo by měl jiná omezení. To znamená, že zachycování a ukládání uhlíku by mělo potenciál snížit oteplování způsobené člověkem pouze o 0,7 stupně Celsia – mnohem méně než předchozí odhady kolem 5-6 stupňů Celsia, uvedli vědci.

Studie byla vedena Mezinárodním institutem pro aplikovanou systémovou analýzu.

Studie je nejnovější ranou technologii, která byla po léta propagována ropným a plynárenským průmyslem a která byla často nabízena jako klimatické řešení. Zachycování uhlíku dnes zdaleka není zavedeno ve velkém měřítku, navzdory miliardám dolarů investic po celém světě, a množství uhlíku, které je v současnosti zachyceno, je jen nepatrným zlomkem miliard tun oxidu uhličitého vypouštěného každý rok.

Pařížská dohoda z roku 2015 vyzvala k omezení průměrného nárůstu globální teploty na 2 stupně Celsia, ale ideálně pod 1,5 stupně Celsia ve srovnání s počátkem 19. století.

Mnoho scénářů k dosažení tohoto cíle se spoléhalo na odstraňování a ukládání uhlíku, za předpokladu, že potenciál byl "velmi velký", protože předchozí odhady nezohledňovaly zranitelné oblasti, které by nemusely být vhodné.

To neznamená, že zachycování a ukládání uhlíku není důležité pro udržení globálních teplot pod kontrolou – ale země musí upřednostnit, jak využít omezené úložiště, a to ve spojení s rychlým a hlubokým snížením emisí, uvedli vědci.

Technologie by se v ideálním případě měla používat v odvětvích, která se obtížně dekarbonizují, jako je výroba cementu, letectví a zemědělství, spíše než k prodlužování životnosti znečišťujících elektráren nebo k prodlužování využívání ropy a plynu.

Představitelé průmyslu obhajovali zachycování a ukládání uhlíku jako inherentně nízké riziko a říkají, že nové technologie, jako je ukládání oxidu uhličitého v čedičových formacích, kde se mineralizuje, by mohly dramaticky zvýšit celkové skladovací objemy.

Oxid uhličitý, plyn produkovaný spalováním fosilních paliv, při uvolnění do atmosféry zachycuje teplo blízko země, kde přetrvává stovky let a zvyšuje globální teploty.

Průmyslová odvětví a elektrárny mohou instalovat zařízení k oddělení oxidu uhličitého od ostatních plynů předtím, než opustí komín, nebo jej lze zachytit přímo z atmosféry.

Zachycený oxid uhlíku je stlačen a odeslán na místo, kde může být vstřikován hluboko pod zem pro dlouhodobé skladování v hlubokých slaných nebo čedičových formacích a netěžitelných uhelných slojích – i když asi tři čtvrtiny jsou čerpány zpět do ropných polí, aby se vytvořil tlak a pomohlo se vytěžit více ropy.

V USA čelí takové projekty kritice některých konzervativců, kteří říkají, že je drahá a zbytečná, a ekologů, kteří říkají, že se jim neustále nedaří zachytit tolik znečištění, kolik bylo slíbeno, a že je to prostě způsob, jak mohou producenti fosilních paliv, jako je ropa, plyn a uhlí, pokračovat v těžbě.

Nejčastěji používaná technologie umožňuje zařízením zachytit a uložit přibližně 60 % jejich emisí oxidu uhličitého během výrobního procesu. Cokoli nad touto sazbou je podle Mezinárodní energetické agentury mnohem obtížnější a dražší.

Zdroj v angličtině: ZDE