Nic z toho, co říká londýnská policie o demonstraci penzistů na podporu Palestine Action, nelze brát vážně

8. 9. 2025

čas čtení 8 minut
 

Proč londýnská Metropolitní policie obviňuje demonstranty z „plýtvání“ svými zdroji na zatýkání „teroristických“ důchodců? Existuje správná adresa pro jeho stížnosti: autoritářská vláda Starmera, která se podílí na genocidě, píše Jonathan Cook.

 

Je několik bodů, které je třeba urgentně zmínit ohledně sobotní demonstrace na podporu Palestine Action, která vedla k zatčení asi 890 demonstrantů – většina z nich byla obviněna z terorismu za to, že tiše drželi transparent s nápisem: „Podporuji Palestine Action.“

Dezinformace policie

1. Metropolitní policie doufá, že využije mylné důvěry britské veřejnosti, když tvrdí, že byla nucena provést 17 zatčení – a možná jich bude ještě více – poté, co byli policisté údajně „vystaveni mimořádné míře násilí, včetně úderů pěstmi, kopanců, plivání a házení předmětů, kromě slovního napadání“.

 

https://x.com/metpoliceuk/status/1964369692379742519

Byl jsem na protestu od jeho začátku až do 17:20, tedy přibližně v době, kdy policie vydala toto prohlášení. Po většinu této doby bych býval měl mít  možnost vidět příklady takového násilí, protože policie do té doby provedla pozoruhodně málo zatčení. Většina z nich přišla později.

Pokud je toto tvrzení policie pravdivé, musí předložit důkazy z kamer, které měli všichni policisté na sobě. Údery pěstí na policejní řady by na takových záběrech byly jasně vidět.

To, co jsem viděl, bylo z velké části to, co policie označuje jako „slovní útoky“: pokaždé, když byla vyslána skupina asi deseti policistů, aby zatkla jednoho z tichých demonstrantů sedících na trávníku na Parliament Square, z nichž mnozí byli starší nebo nemohoucí, shromáždili se kolem zatýkajících policistů další demonstranti, kteří sledovali dění, a snažili se je zahanbit.

Skandování „Styďte se!“, „Jste na špatné straně historie!“ a „Co řeknete svým vnoučatům?“ měly za cíl co nejvíce ztížit policistům provádění zatýkání.

Bylo zřejmé, že mnoho z těchto policistů se emocionálně potýkalo s úkolem zatýkat pokojné důchodce. Většina z nich se dívala na zem nebo na hrudníky skandujících demonstrantů, ale odmítala se nám podívat do očí.

Někteří vypadali, jako by pod tlakem selhávali. Všiml jsem si jednoho policisty, který byl bledý, silně se potil a jeho oči těkaly sem a tam. Krátce nato začal útočit a snažil se skandující demonstranty odstrčit.

Z toho, co jsem viděl, jsou většina „potyček“ ve videozáznamech příklady něčeho podobného: incidenty, při nichž jeden nebo více policistů „exploduje“ a uvolňuje nahromaděnou frustraci na demonstranty za to, že jim připomínají, jak nelegitimní a ponižující je práce zatýkat tiché důchodce, kteří se snaží zastavit genocidu.

Žádný soucit


2. Někteří lidé, kteří sledují tyto konfrontace, nepochybně pocítí, že to bylo nespravedlivé vůči policii, která „se jen snažila dělat to nejlepší v obtížné situaci“.

Pamatujme si něco důležitého: Úkolem policie je prosazovat politiku, která umožňuje britské vládě pokračovat v genocidě. Umožňuje vládě porušovat systém mezinárodního práva, který byl vytvořen speciálně za účelem zabránění budoucím holokaustům. A umožňuje vládě dále omezovat základní občanská a zákonná práva, která naši předkové získali během mnoha generací.

Pokud chceme znovu získat naše právo protestovat a bojovat za zastavení genocidy, kterou podporuje naše vláda, a znovu získat naše ulice od policejních sil, které pracují pro vládu, která se snaží očernit a umlčet své kritiky jako „teroristy“, první linie konfrontace bude nevyhnutelně s policií.

Ať už je to „spravedlivé“ nebo ne, je to britská vláda, která pro nás tuto realitu vytvořila. Oni stanovili podmínky konfrontace.

Pokud policie není spokojená s tím, že musí prosazovat zákaz Palestine Action, protože ho mnozí odmítají jako zneužití státní moci, může své pocity sdělit – velmi důrazně, pokud si to přeje – vládě. Má k dispozici mnoho soukromých a veřejných kanálů, kterými může své pocity sdělit, a které nám nejsou k dispozici.

To je však přesně opak toho, co policejní velení v současné době dělá.

Logika Metropolitní policie, která je zcela obrácená naruby, se plně projevila v dalším úskočném prohlášení, které vydala pro média.

Policie obvinila demonstranty z používání taktik, které „přetěžují soudní systém“, a dodala, že protest „vyžadoval značné zdroje, které odvedly policisty z čtvrtí, což poškodilo Londýňany, kteří na ně spoléhají“.

Vedení Metropolitní policie hraje otevřeně politizovanou hru na přesouvání viny – jménem vlády a médií vlastněných miliardáři, kteří jsou jistě potěšeni, že mohou britský lid připravit o právo protestovat a právo zpochybňovat zisky, které plynou malé elitě bohatých z válečného stroje, který v současné době vyvražďuje palestinský lid.

Pokud se policie obává, že se drahocenné lidské a finanční zdroje plýtvají na zatýkání a stíhání důchodců za terorismus, ví, kam směřovat své stížnosti: k autoritářské vládě Sira Keira Starmera, která se podílí na genocidě.

Výzva k odvaze


3. Závěrečná poznámka. Je to vláda, která změnila pravidla demokratické hry tak, aby poprvé v historii této země bylo teroristickým činem podporovat – jak to o víkendu udělalo více než 1 500 lidí – skupinu přímé akce.

Všichni, kdo se těchto protestů účastní, chtějí prolomit systém zákazu, který učinil teroristickým činem jakékoli pozitivní vyjádření o Palestine Action – a to alespoň z jednoho z následujících dvou důvodů:

Buď proto, že věří, že zákaz Palestine Action má za cíl umlčet nejhmatatelnější způsob, jak zastavit spoluúčast britské vlády na genocidě v Gaze – tím, že poukazuje na prodej britských zbraní Izraeli a špionážní lety z letecké základny RAF Akrotiri ve prospěch Izraele. Spoluúčast britské vlády na genocidě výslovně porušuje mezinárodní právo a rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora.

Nebo proto, že vidí, že Starmerova vláda se dopouští masivního ústavního překročení pravomocí a ničí naše nejzákladnější, těžce vydobytá občanská práva na svobodu projevu a svobodu shromažďování. Poprvé v historii této země vláda rozšířila již tak drakonickou protiteroristickou legislativu a zmocnila se nejen k uvěznění členů skupiny přímé akce, ale k uvěznění kohokoli, kdo si přeje mít právo diskutovat o potenciálních výhodách toho, co Palestine Action dělala.

Stručně řečeno, nemusíte ani podporovat metody Palestine Action, abyste byli rozhořčeni hrubě protidemokratickými opatřeními vlády. Před asi 120 lety nebylo nutné podporovat kriminální činy hnutí sufražetek, aby člověk mohl věřit, že veřejnost by měla mít svobodu vyjádřit svůj názor na to, čeho se sufražetky snažily dosáhnout: volebního práva pro ženy.

Britská vláda však dnes znemožnila podobnou diskusi o Palestine Action – pokud nechcete být odsouzeni za terorismus a strávit až 14 let ve vězení.

To by mělo pobouřit každého, kdo věří v důležitost britské demokracie – bez ohledu na to, kterou politickou stranu podporuje nebo jak se staví k zabíjení a mrzačení stovek tisíc Palestinců v Gaze.

Je pozoruhodné, že Metropolitní policie pečlivě zatarasila část Parliament Square, kde stojí socha Millicent Garrett Fawcettové, feministické spisovatelky, která na počátku 20. století vedla hnutí Votes for Women (Hlasy pro ženy). Je zde zobrazena s transparentem nesoucím její slavný slogan: „Odvaha volá odvahu všude.“

Navzdory maximálnímu úsilí britské policie bylo volání 1 500 tichých, odvážných demonstrantů na trávníku slyšet po celém náměstí i daleko za jeho hranicemi. 

2
Vytisknout
1311

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2025