Pro člověka jako Trump, který žije z projevů dominance, to bylo nepřijatelné. Během několika hodin byla cla podepsána, uvaleny sankce na brazilského nejvyššího soudce a zrušena víza úředníkům spojeným s Bolsonarovým procesem.

V Trumpově mentálním operačním systému je to klasické „goliášské“ myšlení. Předpokládá, že větší ekonomika, hlasitější megafon a tvrdší rétorika donutí ostatní k poslušnosti. A často to funguje. Evropská unie čelila jeho dřívějším hrozbám ohledně automobilů a zemědělství jednáním, kompromisy či tichým odkládáním politik. Asijští spojenci hledali spíš únikové cesty než konfrontaci. Kanada a Mexiko se naučily kalibrovat své reakce, aby nerozhněvaly Washington. Trump šikanuje, protože to funguje.

Jenže Brazílie pod vedením Luly je jiná. Je to země s 215 miliony obyvatel, HDP 2,2 bilionu USD, je to světová obilnice sóji, hovězího masa, pomerančového džusu a těžební gigant na železnou rudu a vzácné minerály. Je to klimatická supervelmoc, držitelka amazonského pralesa, zásobárny vody a uhlíkového pohlcovače, který USA i Evropa zoufale potřebují k dosažení svých klimatických cílů. Je to také letecký inovátor: Embraer, brazilský výrobce letadel, dodává 45 % civilních letadel a 70 % soukromých tryskáčů prodaných v USA. A je členem BRICS, spolupracuje s Čínou, Ruskem, Indií a Jižní Afrikou, což znamená, že má alternativní obchodní cesty, financování a politické krytí.

Lula to ví. Je ve svém třetím, byť ne po sobě jdoucím mandátu, veterán globálních obchodních bitev, který už kdysi postavil George W. Bushe do kouta a vyjednal ústupky ve sporech u Světové obchodní organizace. Chápe něco zásadního: USA si nemohou dovolit Brazílii úplně odcizit. Potřebují brazilská hnojiva, aby udržela farmy na americkém Středozápadě, celulózu a papír pro dodavatelské řetězce a energetická partnerství k stabilizaci cen pohonných hmot. Proto i přes Trumpovo mlácení do stolu jeho vlastní příkaz obsahoval téměř 700 výjimek – pokrývajících 43,4 % brazilského exportu do USA (asi 18,4 miliardy USD) – tedy přesně ty komodity, bez nichž se Amerika neobejde. Akcie Embraeru vystřelily vzhůru, protože Wall Street prohlédl celou věc: Trump mával baseballovou pálkou, ale do ničeho se netrefil.

Brazílie se také právně a diplomaticky vyzbrojila. V dubnu, po prvním 10% navýšení cel, schválil brazilský Kongres zákon o ekonomické reciprocitě, který vládě umožňuje zrcadlit americká cla. Lulův obchodní tým zahájil spor u WTO, čímž si připravuje půdu pro multilaterální tlak. Doma se z toho stal nacionalistický boj: sociální sítě zaplavily memy vysmívající se Trumpovým hrozbám.

Psychologicky je to učebnicová dynamika tyrana. Trump předstírá tvrdost – mimořádné pravomoci, 50% cla, zákaz víz – ale jako většina tyranů je tato tvrdost jen divadlem. Jeho podnikatelská i politická kariéra je plná případů, kdy burácel, trhy se otřásly, spojenci panikařili – a pak tiše uzavíral dohody nebo couval, když čelil skutečnému odporu. 

Latinská Amerika byla dlouho testovacím polem washingtonské diplomacie s velkým klackem. V 80. letech země, které se vzpíraly tlaku USA – od Kuby po Nikaraguu – čelily sankcím a izolaci. Jenže globální ekonomika se změnila. Lula dovedl Brazílii k diverzifikaci obchodu: Čína dnes kupuje více brazilské sóji a železné rudy než USA kdy předtím, a partneři z BRICS nabízejí investiční alternativy, které před generací neexistovaly. Na rozdíl od menších latinskoamerických ekonomik činí samotný rozsah Brazílie zemi odolnou vůči sankcím. Obchodní válka může poškodit růst, ale zemi nezlomí tak, jako by to dokázala v případě Salvadoru.

Čísla mluví jasně. I při plných clech tvoří zasažený export méně než 1 % brazilského HDP. Trumpovo opatření však riskuje zvýšení cen pomerančového džusu, hovězího a průmyslových surovin v USA v době, kdy inflace zůstává politickou rozbuškou. Americké firmy závislé na brazilském zboží už lobbují za další výjimky. Proto trhy reagovaly vlažně – analytici to nevidí jako vážnou obchodní politiku, ale jako Trumpův pokus zachránit si tvář po Lulově rozhovoru.

Porovnejte to s postojem EU. Když Trump hrozil evropským dovozem aut a digitálními daněmi, Brusel jednal potichu, vyhýbal se eskalaci a často přizpůsoboval politiku k utišení Washingtonu. Japonsko, Jižní Korea a další postupovaly podobně. Tím, že Brazílie neustoupila, nejenže chrání své zájmy – ale také odhaluje strukturální pravdu: tyran je nahý. Když se Trumpovi postavíte, obvykle se přizpůsobí, protože alternativa – vleklá obchodní válka s velkou ekonomikou – je politicky i ekonomicky neudržitelná.

V širším měřítku to není jen potyčka mezi USA a Brazílií. Je to náhled do multipolárního světa, kde střední mocnosti – Brazílie, Indie, Turecko, Indonésie – už nejsou pouhými příjemci pravidel. Mají zdroje, výrobu a trhy dostatečně velké na to, aby mohly říct „ne“ Washingtonu nebo Pekingu, aniž by riskovaly národní zkázu. 

V brazilské politice se říká: „O Brasil não é para amadores“ – Brazílie není pro amatéry. Trump to nyní poznává na vlastní kůži. Snažil se hrát Goliáše, myslel si, že půjde jen o další kolo divadla silných mužů. Místo toho čelí Davidovi s rozsahem, strategií a sebevědomím.