Neúspěch NATO při záchraně Ukrajiny vyvolává existenciální otázku: k čemu proboha tato organizace je?

18. 5. 2024

čas čtení 6 minut
 

Vojenské alianci NATO  táhne na 75 let. V Kyjevě však není příliš co slavit: Putinovy síly pokračují v krvavém postupu



Velkolepé červencové oslavy 75. narozenin NATO ve Washingtonu vyzní v Kyjevě naprázdno. Aliance žalostně selhala ve své největší zkoušce po skončení studené války - ve válce  o Ukrajinu. To bohužel nelze popřít: Vladimir Putin je na koni, píše Simon Tisdall.

Postupující ruské síly v Charkově těží z toho, že Západ dodává Kyjevu zbraně  jen opravdu trestuhodně pomalu a západní představitelé se chronicky bojí eskalace. Ukrajina dostává jen takovou podporu, aby přežila, ale nikdy ne zvítězila. Nyní je dokonce i holé přežití zpochybněno.

 
Ukrajina je bojem Evropy. Je to globální boj za svobodu, říká Joe Biden - boj za demokracii. „Naše podpora nemůže a nebude ochabovat. Británie je s vámi tak dlouho, jak bude třeba,“ slibuje britský premiér Rishi Sunak. Ve skutečnosti je však Ukrajina většinou ponechána v boji sama.

 

NATO mělo od samého počátku rázně zasáhnout, aby odradilo Rusko od agrese. Bezletové zóny mohly zabránit tisícům civilních obětí a omezit škody na ukrajinských městech.

Omezení Kyjeva v používání raket západní výroby k útokům na vojenské základny a ropné rafinerie uvnitř Ruska byla a jsou sebezničující. Námořnictvo NATO mělo zavést obranné kordony kolem černomořských přístavů vyvážejících obilí. Putinovi by mělo být řečeno, kam si má strčit své opovrženíhodné pokusy o jaderné vydírání.

To vše by se ještě dalo udělat i nyní, kdyby byla vůle. Generál Richard Shirreff, bývalý vrchní velitel NATO, vyzývá k „zásadnímu posunu“ k aktivističtější strategii. Má pravdu. Ale je jen málo známek toho, že politici naslouchají. Biden a Olaf Scholz dovolují, aby přílišná krátkozraká opatrnost zastřela vojenské a morální imperativy. Francouz Emmanuel Macron, který se vzdal vůči Putinovi praktikovaného mnichovanství, nyní tvrdí, že Evropu zachrání pouze porážka Ruska. Trochu pozdě.

V Británii Sunak neupřímně žvaní o bezprecedentním bezpečnostním nebezpečí. Možná tím děsí britské voliče - ale neděsí Putina ani jeho „neomezeného“ pomahače, čínského Si Ťin-pchinga, jak ukázalo vyzývavá milostná schůzka v Pekingu z tohoto týdne. Je to proto, že přes všechny řeči nejsou Sunak ani jeho ministr zahraničí David Cameron,   připraveni přímo zasáhnout a pomoci Ukrajině zvítězit. Tím činí porážku pravděpodobnější.

NATO by mělo v červenci urychlit plné členství Ukrajiny. Ale neudělá to. USA se již rozhodly proti - a ostatní se krotce přidají. Kyjevu se neurčitě říká, že musí počkat, až „nastanou vhodné podmínky“. Skutečným, diskreditujícím důvodem je Bidenův zastaralý strach z dob studené války z ruské odvety. Opravdu věří, že by Putin zaútočil na 32 zemí NATO, které mají obrovskou převahu? Pravděpodobnější je, že by se zbabělý Putin stáhl.

Anders Fogh Rasmussen, bývalý generální tajemník NATO, má správnou myšlenku. Chce, aby okamžitě začaly přístupové rozhovory Ukrajiny - a aby Scholz přestal blokovat dodávky raket dlouhého doletu Taurus.

„Pokud budete tvrdit, že Ukrajině nemůžete pozvání poslat, dokud probíhá válka, pak dáváte Putinovi podnět k tomu, aby ve válce pokračoval a zabránil tak vstupu Ukrajiny do NATO,“ řekl. Také EU by měla přestat váhat a na summitu příští měsíc žádost Kyjeva o členství schválit. Situace na frontě se stává kritickou, mimo jiné proto, že Rusko využilo zpoždění, které způsobili spojenci Donalda Trumpa, v dodávkách amerického zbrojního balíku v hodnotě 60 miliard dolarů. Minulý týden to v Kyjevě přiznal ministr zahraničí Antony Blinken. Ukrajina má také nedostatek vojáků. Macronovy nedávné úvahy o vyslání pozemních jednotek byly ve Washingtonu a Berlíně rozzlobeně odmítnuty. Přesto si tato možnost žádá vážné zvážení. USA nyní údajně zvažují vyslání vojáků jako instruktorů.

„Evropští lídři si nemohou dovolit nechat americkou politickou dysfunkci diktovat evropskou bezpečnost,“ tvrdí analytici Alex Crowther, Jahara Matisek a Phillips O'Brien. „Musí vážně uvažovat o vyslání vojáků na Ukrajinu, aby poskytovali logistickou podporu a výcvik, chránili ukrajinské hranice a kritickou infrastrukturu, nebo dokonce bránili ukrajinská města. Musí dát jasně najevo, že... Evropa je ochotna chránit územní suverenitu Ukrajiny.“

Stále více záleží na Evropě, která má nejvíce co ztratit. Kromě hrozivých důsledků trvalého rozdělení Ukrajiny nebo jejího úplného podmanění úspěch Putinova neoimperiálního projektu výhledově ohrožuje řadu bývalých sovětských republik - Gruzie je jedním ze zranitelných příkladů -, EU a evropskou bezpečnost.

Pokud by se takové scénáře naplnily, NATO by bylo vtaženo do války. Nebo ne? Trump je divoká karta. Pokud v listopadu porazí Bidena, jsou jeho bývalí poradci přesvědčeni, že odejde z Ukrajiny a přitulí se k Putinovi. Domnívají se také, že přikročí k odchodu z NATO, zpočátku sabotováním nebo blokováním operací. Červencová oslava narozenin může být pro NATO poslední. V tu chvíli by Evropa byla skutečně odkázána sama na sebe.

„Pokud bude Trump znovu zvolen a dotáhne své antipatie vůči NATO do konce, první obětí bude Ukrajina,“ napsal Alexander Vershbow, bývalý velvyslanec USA v Rusku a NATO. „Katastrofální důsledky by začaly tam.“

Proč je pro západní politiky tak těžké pochopit širší, existenciální povahu ruské hrozby? Opakující se špionážne, sabotáže, atentáty, žhářství a kybernetické útoky ukazují, že Moskva „vede válku proti evropským zemím“, varoval expert na Rusko Edward Lucas. „Jak je možné, že Rusko, země s ekonomikou o velikosti Itálie, dokáže beztrestně napadat celý Západ? Odpověď zní, že nás Rusko nebere vážně.“

Představte si, jak se na to všechno mohou dívat budoucí historici. Nejmocnější vojenská aliance světa nedokázala ubránit sousední evropskou demokracii a nezávislý suverénní stát před nezákonnou, nevyprovokovanou, bezprecedentní invazí,  ničením a válečnými zločiny spáchanými relativně slabým autoritářským agresorem. Mimořádné.

Na špatně vedené NATO se nelze spoléhat, že zabrání dalekosáhlé katastrofě na Ukrajině. Vyvstává tedy otázka: k čemu je NATO? Neptá se jen Trump. Pokud se rychle nezlepší, měli by představitelé aliance zrušit šampaňské - a s hanbou svěsit hlavu.

Zdroj v angličtině ZDE

3
Vytisknout
3899

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2024