S tím, jak se zmenšuje moc Evropy, roste její strach - a výsledkem jsou obrovské chyby

15. 5. 2024

čas čtení 4 minuty
 
 
EU se bojí prohry na Ukrajině, bojí se porážky Ruska, migrantů, Gazy a Trumpa a dělá špatná rozhodnutí doma i v zahraničí,
argumentuje Nathalie Tocci.

Evropa už nemá ve světových záležitostech takovou moc jako kdysi, kdy existoval liberální mezinárodní řád, který se opíral o moc USA a v němž kvetla mezinárodní spolupráce. V tomto světě Evropa nebyla supervelmocí, ale charakteristické znaky éry po studené válce - multilateralismus, regionální spolupráce, vzájemná závislost, rozkvět demokracie, měkká síla a volný obchod - byly také znaky Evropské unie.

Dnes se nacházíme v éře po skončení studené války a svět změnil směr. Některé rysy starého systému žijí dál. Na vzestupu jsou však protikladné síly, jako je nacionalismus, protekcionismus a unilateralismus.

 
Jak přiznal francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém posledním projevu, pokud se nepřizpůsobí, Evropská unie nemusí přežít. EU je podle jeho slov „smrtelná“.

Toto zjištění vyvolává v Evropě hluboké obavy, ne-li přímo strach. A právě tento strach formuje špatná rozhodnutí, která evropské země a EU v současnosti činí.

Vezměme si například nedůsledný přístup Evropy k ruské invazi na Ukrajinu.. Když je Ukrajina v nevýhodě nebo se zdá, že je na pokraji prohry, evropské vlády mají větší sklon jí pomoci.

Když se však Ukrajině daří, v Evropě narůstá strach z porážky Ruska a z rizika, že to povede k jadernému Armageddonu nebo implozi Ruska.Tento strach způsobil, že vojenská pomoc byla často příliš malá a příliš pozdní. Prodlužuje to válku a stojí to nespočet životů.

Strach do značné míry vysvětluje i přístup Evropy k severní Africe a Blízkému východu. V případě zemí v jižním Středomoří a Africe se strach rovná úplné rezignaci na zahraniční politiku. Evropa je z těchto zemí  doslova vyděšená. Stárnoucí evropská populace by měla vést k racionální a na vlastních zájmech založené debatě o podpoře legální migrace, ale místo toho strach vysvětluje současný boj o neetické dohody, které zemím v regionu vyplácejí peníze výměnou za jejich sliby zastavit migraci do Evropy. Nedávné dohody EU s režimy v Tunisku, Egyptě, Mauritánii a Libanonu jsou toho důkazem. 
Afričtí představitelé jsou již dávno unaveni poučováním a arogancí západních demokracií a raději spolupracují s Ruskem a Čínou.

Za evropskými řečmi o spravedlnosti a čestnosti se navíc vždy skrývají hrubé materiální zájmy. Posedlost zastavením migrace při vyjednávání nekalých obchodních dohod a dohod o těžbě přírodních zdrojů není nová. A s každou krizí se potvrzuje evropské sobectví a dvojí metr: stačí si vzpomenout na to, jak Západ během pandemie plýtval vakcínami, nebo na to, že do Afriky směřují značně nedostatečné finanční prostředky na ochranu klimatu.

V minulosti však alespoň existovala ambice uplatňovat vliv a pomáhat kontinentu prostřednictvím zahraniční a rozvojové politiky, i když byla nedostatečná a nedůsledná. Nyní se politika omezuje na hrubý transakcionalismus.  Přístup „peníze za (ne)migranty“ není zahraniční politikou. Je to abdikace na zahraniční politiku.

Ještě markantnější je strach z Blízkého východu, a to zejména z izraelsko-palestinského konfliktu. Žádný jednotlivý důvod nevysvětluje, proč se evropské vlády rozhodly nevyvíjet na Izrael vliv, ačkoli ho potenciálně mají dostatek. EU je dlouhodobě významným obchodním partnerem Izraele a Německo je po USA největším vojenským dodavatelem Izraele. EU je také největším dárcem pomoci Palestincům. Přesto nikdy nedošlo k sebemenšímu náznaku využití těchto pák. Opět se objevuje strach. V tomto případě hraje velkou roli strach z obvinění  z antisemitismu od Izraele. Tato obvinění byla nyní v mnoha případech překroucena a rozšířena na jakoukoli kritiku Izraele nebo projevy antisionismu.

Strach je základem přetrvávajících rozporů v Evropě v souvislosti s válkou v Gaze, přičemž některé země, jako například Německo, jsou ze zřejmých historických důvodů na taková obvinění citlivější než jiné. Obecně to vysvětluje neschopnost zpochybnit bezpodmínečnou podporu Izraele bez ohledu na to, co dělá současná izraelská vláda. Je všeobecně známo a uznáváno, že izraelská válka v Gaze způsobila lidskou katastrofu. Nikde však není ani náznak toho, že by Evropa proti tomu něco podnikla, kromě bezvýznamných slov.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3606

Diskuse

Obsah vydání | 20. 5. 2024