Udržet se, budovat a udeřit: Vize obnovy ukrajinské výhody v roce 2024

9. 2. 2024

čas čtení 33 minut
Tuto zimu ukrajinská armáda viditelně jede na výpary, protože nedávné zprávy ukazují, že dělostřelectvo M109 Paladin u Bachmutu dostává jako munici pouze dýmovnice. Když jsme tam byli naposledy v listopadu, byl podél fronty rozšířený hlad po granátech a situace se jen zhoršovala, píší Michael Kofman, Dara Massicot a Rob Lee.

Po měsících tvrdých bojů se ukrajinská ofenzíva v roce 2023 ukázala jako promarněná příležitost. Současná situace také není dlouhodobě udržitelná. Je jasné, že Ukrajina a Západ potřebují novou strategickou vizi. To znamená plánovat na více než příštích šest měsíců nebo na další útočnou operaci. Zatímco současný stav války byl popsán jako patová situace, což vyvolalo živou debatu o tom, co to znamená, Rusko má v roce 2024 materiální, průmyslové a personální výhody. S přizpůsobenou podporou Západu by však Ukrajina mohla letos odolat ruským silám a znovu vybudovat potřebnou výhodu pro vedení rozsáhlých útočných operací v roce 2025, čímž by znovu vytvořila další příležitost uštědřit Rusku porážku na bojišti. Naopak, bez zásadních úprav nebo v případě, že podpora Západu zakolísá, současná cesta s sebou nese vysoké riziko vyčerpání v průběhu času a Ukrajina bude nucena vyjednávat s Moskvou z pozice slabosti.

V současné době se Ukrajina soustředí na rekonstituci a zakopávání se k obraně proti pokračujícím ruským útokům. Západní zásoby dělostřelecké munice se výrazně snížily, což vedlo k hladu po granátech na celé frontě. Po několika měsících strávených v ofenzivě Ukrajina postrádá dostatek dělostřelecké munice a bojeschopných jednotek, aby se mohla v dohledné době vrátit k ofenzivě. Ruské síly převzaly iniciativu na úsecích fronty, ale i ony se snažily postoupit. Ačkoliv ukrajinská letní ofenzíva nedosáhla svých minimálních cílů, loňská ruská zimní ofenzíva a nevýrazné útoky letos na podzim také nedokázaly dosáhnout průlomu. Rok 2023 skončil tím, že Rusko zabralo o něco více území než Ukrajina, ale stále je daleko od svého oficiálního cíle zmocnit se celého Donbasu. Teritoriální kontrola je jedním z měřítek pokroku směrem k cílům, ale rovnováha mezi opotřebováváním, schopností rekonstituce, mobilizací obranného průmyslu a schopností efektivně použít sílu ve velkém měřítku jsou důležitější determinanty dlouhodobého úspěchu. Proto to, co se stane v roce 2024, pravděpodobně určí budoucí trajektorii války.

Nejistota ohledně západní vojenské a ekonomické pomoci znamená, že Ukrajina musí v roce 2024 lépe hospodařit se svými zdroji a činit těžká rozhodnutí. Navzdory této chmurné realitě však Ukrajina s podporou Západu může obnovit bojovou sílu a možná znovu získat výhodu v roce 2025. Pokud bude tento rok využit moudře, budou vyřešeny základní problémy a budou uplatněna správná ponaučení z ofenzívy v roce 2023, může Ukrajina znovu uštědřit ruským silám velkou porážku. To však vyžaduje novou strategii, založenou na třech ústředních prvcích: Udržet se, budovat a udeřit. Udržení bude vyžadovat dobře připravenou obranu, konsolidaci a racionalizaci rozmanitého vybavení ukrajinských ozbrojených sil. Budování se zaměřuje na rekonstrukci kvality ozbrojených sil, výcvik a rozšiřování obranných průmyslových kapacit. A konečně úderný prvek sníží ruské výhody a vytvoří výzvy pro ruské síly daleko za frontovou linií, protože Ukrajina pracuje na obnově své kapacity pro obnovení útočných operací. V ideálním případě může Ukrajina absorbovat ruské ofenzívy a zároveň minimalizovat ztráty na životech a zaujmout pozici, aby časem znovu získala výhodu.

Lepší vidění

Strategický kontext v roce 2024 se výrazně liší od kontextu roku 2023. Je nepravděpodobné, že by Kyjev měl dělostřeleckou munici, personál nebo vybavení pro další strategickou ofenzivu. Naopak Rusko bude v roce 2024 materiálně zvýhodněno a ruské výdaje na národní obranu ve výši 10,8 bilionu rublů jsou oproti předchozím letům podstatným nárůstem, čímž se oficiálně dostanou na 6 % hrubého domácího produktu (různé odhady uvádějí skutečné číslo na 8 %). To nemusí stačit k tomu, aby Moskvě nabídlo rozhodující výhodu na bojišti, ale Rusko učinilo strukturální posun v ekonomice směrem k výrazně zvýšeným výdajům na národní obranu, čímž přeměnilo příjmy z vývozu energie na mobilizaci obranného průmyslu. Neméně důležité je, že v roce 2023 dokázalo Rusko nahradit své ztráty a postupem času generovat další bojovou sílu. To zahrnovalo i zvládání náboru vojáků z povolání do nových formací (nejen mobilizace vojáků). Ruské síly mohou mít v roce 2024 podobné potíže s překonáváním ukrajinské obrany jako v roce 2023, ale ruské výhody začnou v průběhu tohoto a příštího roku narůstat.

To je důvod, proč by strategie měla začít s tím, že se letos pojistí proti ruským ofenzivám a relativním výhodám v materiálu. Ta spočívá za prvé ve vybudování hloubkové opevněné obrany, která usnadní obranu téměř 1 000 kilometrů dlouhé frontové linie, což Ukrajině umožní rotovat síly, uvolnit své nejlepší jednotky a snížit spotřebu munice potřebné k obraně. Ukrajina se začala zakopávat, ale tyto snahy jsou v plenkách ve srovnání s opevněnými pozicemi zřízenými ruskými silami. Rusko má specializované ženijní brigády, které budují a vylepšují opevnění, zatímco v ukrajinské armádě je obrana odpovědností každé manévrové brigády. Silnější obrana, včetně podzemních bunkrů a tunelů, také vykompenzuje ruskou převahu v dělostřelectvu a klouzavých bombách. To bude také vyžadovat správnou politiku, protože obrana musí být koordinována s regionálními úřady, musí být řešeny majetkové otázky a tak dále. Může to být překvapivé, ale na Ukrajině se zemědělská a podnikatelská činnost odehrává v těsné blízkosti fronty, jak jsme si dva z nás všimli během našeho terénního výzkumu.

Udržení se není jen o poziční obraně, ale také o konsolidaci. Tento rok může být využit ke konsolidaci a racionalizaci sil. Se západní podporou a transferem průmyslových kapacit, jako jsou 3D tiskárny, může Ukrajina stále více udržovat a vyrábět nové komponenty pro západní modely. Ukrajina má kombinaci vojenských a dobrovolnických opravárenských a modernizačních zařízení, která se podílejí na udržování sil. Ukrajina však obdržela rozmanitý arzenál techniky ze západních zemí, například 14 různých typů dělostřelectva. V roce 2023 se tato rozmanitost dále zvýšila o západní tanky (varianty typů Leopard, Challenger a Abrams), bojová vozidla pěchoty, různé typy vozidel odolných proti minám chráněných proti přepadům a tak dále. To vytváří logistickou a údržbářskou noční můru, která snižuje množství zařízení, které je v daném okamžiku provozuschopné. Vzhledem ke klíčové roli, kterou hrají soukromé charitativní organizace, jako jsou Come Back Alive a Prytula Foundation, by větší spolupráce mezi nimi a západními vládami a obrannými společnostmi pomohla udržet západní vybavení provozuschopné.

Za druhé, Ukrajina bude muset přehodnotit svou politiku mobilizace a náboru, aby se vypořádala s dlouhodobými problémy ve struktuře a kvalitě svých sil. V současné době se o tom diskutuje, ale rozhodující je čas, který se krátí. Ukrajinští zákonodárci zatím odmítli návrh na mobilizaci 450 000 až 500 000 mužů. Je jasné, že Kyjev bude muset vzít v úvahu nejen počty mobilizovaných, ale i průměrný věk, aby obnovil kvalitu sil. Ukrajinská armáda bude mít potíže s vedením útočných operací, pokud se průměrný věk bude i nadále šplhat hluboko do 40. let. Někteří ze starších mobilizovaných vojáků jsou ve špatné fyzické kondici a mají zdravotní problémy, které omezují jejich bojeschopnost. Může se zdát, že brigády mají vysoké stavy, ale mnoho vojáků v praxi nemůže efektivně vést útoky nebo vykonávat jiné funkce související s bojem, což omezuje jejich útočný potenciál. Politika se také musí zabývat udržitelnou rotací, aby personál mohl očekávat, že bude stažen z linie. V ideálním případě budou mít ukrajinské brigády rotaci praporů na linii, v záloze a formujících se. A co je nejdůležitější, systém musí zachovat zkušené jádro vojáků a nižších velitelů v každé jednotce jako základ pro nové formace a výcvikové úsilí.

Za třetí, ve spolupráci se západními zeměmi může Ukrajina rozšířit a reformovat stávající výcvikové programy a obnovit bojovou efektivitu svých sil. To znamená rozšířit místní výcvikové úsilí, revidovat západní programy, kombinovat výcvikové materiály a hledat způsoby, jak řešit rostoucí deficit profesionálního vojenského vzdělávání důstojníků a nižších velitelů. Tyto programy musí zahrnovat nejen taktické požadavky ukrajinských bojových operací, ale také schopnost operovat jako jednotky a výcvik štábu pro brigády. Přestože ukrajinští vojáci a důstojníci mají značné bojové zkušenosti, často jim chybí výcvik v základech, což se stává větším problémem, protože jsou rychle povyšováni, aby nahradili bojové ztráty. Zvýšené horizontální spojení mezi ukrajinskou a americkou armádou na úrovni brigády a níže by pomohlo zlepšit i tyto problémy. Velitelé rot, praporů a brigád a jejich štáby nemohou být řádně vycvičeni v krátkém časovém období, což dále vyžaduje pohled na rok 2025 pro další ukrajinskou strategickou ofenzívu.

Jako ve většině válek, i v této válce leží břemeno těžce na pěchotě. Pěchota se v obraně zakopává bez ohledu na počasí a trpí nejvyšší mírou opotřebovávání. Přestože munice a vybavení byly omezením, letní ofenzíva Ukrajiny vyvrcholila kvůli oslabení jejích pěchotních sil. To vedlo k tomu, že velitelé letos na podzim postupně vytvářeli útočné skupiny z vojáků s různými specializacemi, jako jsou dělostřelci, aby pokračovali v útočných operacích. Větší množství vycvičené pěchoty je rozhodující pro snížení zátěže současných sil, z nichž někteří bojují již téměř dva roky s minimálním časem mimo frontu. Bez řešení těchto problémů budou problémy s morálkou a vyčerpáním časem narůstat a ohrožovat jakékoli budoucí ofenzívy. Řízení lidských zdrojů pro obě strany bude klíčovým faktorem, protože válka se protáhne do roku 2025 a dále.

Za čtvrté, Ukrajina může spolupracovat se západními partnery na výrazném zvýšení výroby dronů, jakož i systémů elektronického boje proti dronům, což jí umožní částečně kompenzovat deficity dělostřelecké munice a snížit její zranitelnost vůči budoucím výpadkům pomoci. Ukrajina dokáže vyrábět útočné drony řízené z pohledu první osoby ve velkých počtech, ale vyžadují pro ně finance a munici, což je problém, který se s pomocí Západu řeší mnohem snadněji než pomalu rostoucí výroba 155 mm nábojů. Evropské země by mohly financovat zařízení na výrobu dronů na Ukrajině nebo v sousedních státech. To by mohlo částečně kompenzovat nedostatek dělostřelecké munice. Větší množství min, včetně dělostřelecky kladených min, by také posílilo ukrajinskou obranu.

Západ by se měl zaměřit na poskytování ověřených schopností potřebných ve větším množství, které sníží počet obětí, jako je chráněná mobilita, protivzdušná obrana nebo vybavení pro odminování. Ukrajina má stále nedostatek základních obrněných vozidel, zejména pásových obrněných transportérů, které by řádně vybavily mnoho jejích jednotek, což vede ke zbytečným ztrátám. To je problém zejména pro brigády Národní gardy a Teritoriální obrany, které jsou často z nutnosti nasazovány jako normální ukrajinské mechanizované brigády, ale nejsou pro takovou roli řádně vybaveny. Obrněná vozidla jsou také potřebná, aby sloužila jako sanitky. V některých případech trvá několik hodin, než mohou být zranění vojáci evakuováni, protože dělostřelecká palba je příliš intenzivní a není dostatek obrněných vozidel nazbyt. Přesun většího množství M113 nebo obrněných HUMVEE, které se snadno udržují, by měl mimořádný efekt.

A konečně, západní obranné společnosti jsou inovativnější než ruský obranný průmysl, ale potřebují správné poptávkové signály od západních vlád, aby se více angažovaly. Ukrajinské ministerstvo obrany se také potýká s dlouhodobými problémy při uzavírání smluv a snaží se je pod novým vedením řešit. Zahraniční obranné společnosti testují zbraně na Ukrajině, ale často v relativně malém počtu a bez pocitu naléhavosti. Aby se to napravilo, západní vlády možná budou muset podepsat smlouvy na výrobu systémů pro Ukrajinu, které v ideálním případě mohou potřebovat i samotné západní armády. Mohou to být například moduly odolné proti rušení a terminálový naváděcí software pro drony, systémy elektronického boje a dálkově ovládané prostředky pro detekci a ničení min. Takové úsilí je v souladu s výzvou ukrajinského vrchního velitele generála Valerije Zalužného k technologickým inovacím jako jednomu z pilířů přístupu, jak se vymanit z relativně statické dynamiky bojiště.

Čistě obranná strategie se neukáže jako dostatečná, ale Ukrajina se bude muset pečlivě rozhodovat. Strategie se často nejlépe projeví v tom, co se rozhodnete nedělat. I když panuje všeobecná shoda, že Ukrajina by měla usilovat o "aktivní obranu", je třeba definovat, co to znamená v praxi. Nemělo by se to promítnout do operací, jejichž účelem je jednoduše bojovat o iniciativu nebo vyvíjet tlak na úkor lidských sil a munice, které si Ukrajina nemůže dovolit vynaložit. Vedení lokalizovaných ofenzív se může zdát lákavé, ale pouze za správných podmínek k dosažení lepší pozice za nízkou cenu. Bojovat za tuto iniciativu nemá smysl, pokud neexistují zdroje, které by ji mohly využít. Teoreticky lokalizované ofenzívy udržují tlak na ruské síly a omezují jejich svobodu jednání, ale v praxi by mohly bránit obnově bojové síly ukrajinské armády. Je také nepravděpodobné, že by se lokalizované ofenzívy ukázaly jako účinnější nebo efektivnější při omezování obnovy ruských sil než pouhé udržování dobré obrany. Z hlediska živé síly, vybavení a munice vyžadují útočné operace podstatně více zdrojů, které bude pro Ukrajinu nedostatkovým zbožím, ve srovnání s udržováním obrany. Mohou být také kontraproduktivní pro morálku a nábor, protože vojáci intuitivně vědí, kdy obsazení další lesní linie neslouží širší operaci nebo strategii.

V roce 2024 pravděpodobně nebude nejlepší obranou dobrý útok, ale spíše to, co maximalizuje efektivitu a vytváří správné příležitosti. Ukrajina může při obraně využít své výhody a využít vylepšené schopnosti úderů na velké vzdálenosti – umožněné podporou západních zpravodajských služeb – k útokům na ruské základny a kritickou infrastrukturu daleko za nepřátelskými liniemi. Aktivní složka strategie se v podstatě skládá z prodloužené kampaně paleb na dlouhé vzdálenosti, která pomáhá nastavit podmínky v roce 2025. Ukrajina může neustále snižovat náskok Ruska v letectvu tím, že se zaměří na základny na Krymu a v blízkosti hranic. Kyjev nyní drží iniciativu v severních částech Černého moře a může navázat na úspěch úderné kampaně proti ruské Černomořské flotile. Za tímto účelem by měl Západ pomoci Ukrajině zvýšit výrobu vlastních útočných dronů dlouhého doletu a přehodnotit politiku omezující schopnost Ukrajiny používat rakety dodané Západem, které de facto dělají z Ruska útočiště.

Taková je však způsobem, jak vyvíjet tlak a vytvářet výzvy pro ruskou armádu, nikoli náhradou za velkou pozemní ofenzívu. Ukrajina bude muset ještě překonat ruskou obranu na jihu a dosáhnout průlomu, aby se ruské síly na Krymu dostaly do prekérní pozice. I kdyby se to podařilo, je nepravděpodobné, že by zničení mostu přes Kerčský průliv nebo jiných pozemních komunikačních linií vedlo ke kolapsu ruských pozic na jihu, pokud by se nezvýšil tlak v podobě vytrvalého pozemního tažení. To znamená, že v nadcházejících měsících se Ukrajina bude muset vyvarovat toho, aby se nechala vtáhnout do nepříznivých opotřebovávacích bojů, které by podkopaly jakékoli vyhlídky na úspěch v dlouhodobém horizontu. Rusko má více zdrojů a podpora Západu je stále nejistější, takže Ukrajina si nemůže dovolit bojovat v roce 2024 jako v roce 2023.

Poučení z promarněné příležitosti roku 2023

Abychom pochopili, jak nejlépe plánovat na roky 2024 a 2025, je důležité si krátce připomenout, proč ofenzíva v roce 2023 nezopakovala úspěchy z podzimu 2022. Ukrajina dosáhla v Charkově průlomu v září 2022 proti nemobilizované ruské armádě s těžce degradovanými silami, která nepřipravila silnou obranu. Jakmile ukrajinské síly prolomily první obrannou linii, rychle toho využily a zatlačily hluboko za ruské linie, a to i s relativně lehkými silami. Ukrajina sice dosáhla v Chersonu důležitého vítězství, ale byl to těžký boj. Ruské linie se navzdory nepříznivé geografii nezhroutily a bránily se svými logistickými zásobovacími liniemi přes řeku Dněpr pod pravidelnou palbou vysoce mobilních dělostřeleckých raketových systémů. V roce 2023 ukrajinské síly čelily velké mobilizované ruské armádě, která se v létě bránila za mnohem hustěji opevněnou linií, než tomu bylo v Chersonské nebo Charkovské oblasti v roce 2022. Jak jsme tvrdili v prosinci 2022, je nepravděpodobné, že by Ukrajina čelila podobně příznivým podmínkám v roce 2023.

Ve srovnání s rokem 2022, kdy ruské brigády a pluky často držely frontovou linii se dvěma nebo třemi prapory s nedostatečnými silami, se některé jejich pluky v létě bránily se šesti nebo více prapory, s dalšími prapory k rotaci. Pokračovali také v budování nových armád s vojáky z povolání, jako byl 40. armádní sbor a 25. vševojsková armáda, které byly nasazeny v létě. Mohly vydržet mnohem větší opotřebování, aniž by se zlomily, a síťová obrana ztěžovala Ukrajině využívání taktických úspěchů. Ruské síly se v létě také nepotýkaly se stejnými logistickými problémy jako v Chersonu a celkově se zdálo, že ruský výkon v obraně se ve srovnání s útokem zlepšil.

I když na toto téma bylo prolito mnoho inkoustu, a to i z naší strany na základě terénní práce na Ukrajině, nakonec se ukázaly jako nejdůležitější tři faktory, které určily výsledek.

Za prvé, Ukrajina neměla rozhodující převahu v palbách nad ruskou armádou a ruské síly nebyly před zahájením útoku dostatečně degradovány opotřebováváním, což znamenalo, že neexistovala žádná jasná výhoda, kterou by bylo možné využít. Za druhé, Ukrajina nedokázala efektivně škálovat nasazení svých sil, operujících na úrovni dvou nebo tří posílených rot na brigádu. To znamenalo, že nemohla využívat narušení ani vytvářet dynamiku. Chyběla také integrace vševojskových zbraní, i když se to ukázalo jako okrajová záležitost. Za třetí, Ukrajina postrádala prostředky nezbytné k prolomení dobře připravené obrany nebo k boji proti klíčovým ruským schopnostem, jako jsou bitevní vrtulníky. Při pohledu do roku 2025 se Západ musí zamyslet nad tím, jak pomoci Ukrajině řešit všechny tři kategorie problémů.

I když se jejich výkonnost lišila, nové brigády vycvičené NATO neměly dostatek času na to, aby rozvinuly soudržnost jednotek nebo se vycvičily jako jednotka. Velitelé a štáby praporů a brigád se navíc často potýkali s problémy při efektivním zaměstnávání jednotek nad úrovní roty. Tyto výsledky nejsou překvapivé vzhledem k tomu, že nové ukrajinské brigády s mobilizovanými vojáky dostaly za úkol prolomit velmi silnou obranu, což je jedna z nejtěžších možných misí v boji, a to po velmi zhuštěném výcvikovém harmonogramu. Kromě potřeby dalšího výcviku pro nové jednotky může být namísto vytváření nových brigád vhodnější připojit nově vycvičené prapory a roty ke stávajícím brigádám, resp. praporům. Tímto způsobem budou tyto jednotky těžit ze zkušeného velitele, sousedních pěchotních jednotek a podpůrných schopností, jako je dělostřelectvo a ženisté.

Nedostatečná odborná příprava pro provoz ve velkém měřítku však nebyla jediným problémem. Bez nezbytné palebné výhody nebo podpory by samotný výcvik nezměnil výsledek. Je to nezbytná, ale ne postačující ingredience pro budoucí úspěch. Ukrajina nakonec nedokázala dostatečně degradovat nebo potlačit ruské protitankové kapacity, což znemožnilo efektivní hromadné obrněné útoky, a malé útoky sesednuté pěchoty nepovedou k průlomu proti silné obraně. Existovaly také volby v celkové strategii, které riziko zvyšovaly. Pokračování třístupňové ofenzívy s některými z nejlepších sil přidělených do Bachmutu rozdělilo ukrajinské dělostřelectvo a nejzkušenější jednotky. Poté, co počáteční průlomová operace selhala a ukrajinské síly výrazně upravily taktiku, zůstala strategie následující čtyři měsíce stejná.

Osa Bachmut byla vzhledem k hlavní ose postupu nadměrně vytížená. Ofenzíva v Bachmutu nakonec problém ještě zhoršila, místo aby fixovala ruské síly způsobem, který by umožnil úspěch Ukrajiny. I se silami nasazenými v Bachmutu si Rusko stále udržovalo dostatečné zálohy, včetně své pravděpodobně nejelitnější jednotky, 76. výsadkové útočné divize, aby zabránilo, aby ukrajinský taktický průlom v Robotyne v srpnu dosáhl operačních nebo strategických účinků. Vzhledem k síle ruské obrany a převaze vzdušných sil bylo dosažení pobřeží pravděpodobně příliš daleko, ale minimální cíl, Tokmak, mohl být dosažitelný. Přesun kazetové munice a armádních taktických raketových systémů, které byly v říjnu před ofenzívou použity ke zničení nebo poškození řady vrtulníků, mohl navíc ukrajinským pozemním silám poskytnout dočasný odklad od ruských útočných vrtulníků během potenciálně rozhodujícího počátečního pokusu o průlom. To neznamená, že by jiný přístup vedl k úspěchu, ale příliš deterministický výklad této historie je také nepřesný, protože upírá svobodu jednání Ukrajině a zúčastněným západním zemím.

Při plánování další velké operace, která se pravděpodobně uskuteční až v roce 2025, by se Západ a Ukrajina měly vyhnout plánování poslední ofenzivy. Technologie a taktika se v této válce vyvíjely každých pár měsíců. Zatímco na začátku ofenzívy byla problémem minová pole a zákopy, podporované obrněnými vozidly, dělostřelectvem a bojovým letectvem, na jejím konci se jedním z hlavních problémů staly drony řízené z pohledu první osoby. Primární protibateriovou hrozbou pro ukrajinské dělostřelectvo jsou kamikadze drony Lancet. Jednou z klíčových výzev pro vyhlídky budoucích ukrajinských ofenzív je dostupnost dělostřelecké munice. Ukrajina dokázala loni v létě dosáhnout rychlosti palby přibližně 225 000 dělostřeleckých granátů za měsíc, což je více než dvojnásobek přibližně 90 000 nábojů, které vypálila měsíčně minulou zimu; to však bylo možné pouze díky pravděpodobnému jednorázovému přesunu dělostřeleckých granátů z Jižní Koreje do Spojených států za účelem doplnění dodávek na Ukrajinu. I s touto municí byla administrativa prezidenta Josepha Bidena nucena uvolnit kazetovou munici, aby prodloužila ukrajinskou ofenzívu do podzimu (pravděpodobně by to před ofenzívou znamenalo největší rozdíl). Výrobní kapacita západní dělostřelecké munice nestačí pokrýt ukrajinskou spotřebu ani jen na obranné účely, což si vyžádá pokračující dodávky kazetové munice ze zásob, aby se mezera v letošním roce zacelila.

Je nepravděpodobné, že by dělostřelecká munice dodávaná Západem v budoucnu unesla rychlost palby vyšší než je ruská, a to rychlostí 10 000 za den nebo více – což bude udržitelné do roku 2025 i nad tímto číslem. Vzhledem k tomu, že Ukrajina loni v létě nedokázala překonat ruskou obranu s kvantitativní převahou v dělostřelecké munici, vyhlídky na budoucí ofenzívy budou horší, pokud Ukrajina a její podporovatelé nebudou schopni kompenzovat rozvojem dalších výhod. To znamená, že objem dělostřelecké palby bude muset být v budoucnu doplněn drony a dalšími schopnostmi přesného úderu. Alternativně, po ruské adaptaci na vysoce mobilní dělostřelecké raketové útoky proti logistickým uzlům, bude Západ možná muset přijít s jinými způsoby, jak snížit ruskou rychlost palby nebo snížit její účinnost. Ruské zdokonalení elektronického boje snížilo účinnost naváděné munice vybavené globálním polohovacím systémem NATO, jako je vysoce mobilní dělostřelecký raketový systém s řízenými vícenásobnými odpalovacími raketami (HIMARS) a dělostřelecké granáty Excalibur, což je také třeba řešit s budoucími dodávkami přesně naváděné munice. Plánování by se mělo nejen vyvíjet na základě zkušeností z roku 2023, ale mělo by si být také vědomo úprav a technologických inovací na bojišti, které by mohly tyto požadavky zvýšit nebo kompenzovat.

Válka ještě zdaleka neskončila

I když letmý pohled na materiální zdroje ukazuje, že válka letos favorizuje Rusko, neznamená to automaticky, že Rusko letos učiní velký pokrok nebo že je nyní předurčeno k vítězství ve válce. Minimální válečné cíle Moskvy vyžadují, aby se zmocnila většího území, než v současné době okupuje, aby se zmocnila Donbasu a vznesla nárok na řadu území, která anektovala, ale nekontroluje. Ruské síly nemohou jen sedět a bránit se, aby těchto cílů dosáhly, a jak dokládají nedávné ofenzívy, i ony se usilovně snaží vymanit ze současné patové situace. Navzdory zvýšenému náboru Moskva stále postrádá dostatek pracovních sil k rotaci personálu, který byl původně mobilizován v roce 2022, což znamená, že stále čelí dilematu, jak udržet přítomnost sil na Ukrajině. V roce 2023 ruská armáda upřednostnila nahrazování ztrát a vytváření nových bojových formací před udržitelností rozmístění a jejich postavení na Ukrajině. Zůstávají tedy problémy, které budou muset vyřešit v roce 2024. Ofenzívy jako v Avdijivce si vybírají těžkou daň na technice, stojí stovky obrněných bojových vozidel. Navzdory vysokým výdajům na obrannou výrobu ruská armáda stále nahrazuje velkou část své ztracené výzbroje tím, že čerpá z omezeného množství sovětského vybavení. Ruská muniční situace se zlepšuje, zejména díky dodávkám ze Severní Koreje a Íránu, ale stále to zdaleka není výhoda, kterou měly ruské síly v roce 2022.

Západ je zvýhodněn z hlediska technologických inovací a finančních zdrojů, ale hodně záleží na politické vůli. Například Evropa sice letos nesplnila svůj cíl 1 milionu granátů, ale do výroby vložila 2,2 miliardy dolarů a do roku 2025 by ho mohla splnit. Pomalost Západu není totéž co nečinnost, přičemž některé snahy nabírají na síle. Navzdory schopnosti překonat inovace a výrobou předstihnout Rusko je to Moskva, kdo poskočil vpřed ve zvyšování výroby dronů a mobilizaci své obranné průmyslové základny. Ruské vedení je nyní viditelně přehnaně sebevědomé. Vidí současnou trendovou linii v této válce jako favorizující. Příští rok se proto ukáže jako důležitý pro demonstraci toho, že ani na vrcholu svých obranných výdajů a obranně-průmyslové produkce Rusko stále není schopno dosáhnout svých cílů v této válce. Náklady se mezitím budou vršit a v ideálním případě to bude Moskva, kdo bude v roce 2025 čelit rostoucí nejistotě.

Neúspěch neznamená, že se válka vyvine v zamrzlý konflikt. Ukrajina může začít prohrávat válku letos, protože ruské výhody se v letech 2025 a 2026 znásobí. V roce 2024 stojí Západ před kritickou volbou. V opačném případě, jak nedávno tvrdil náš kolega Jack Watling, Západ přenechá Rusku v této válce nenávratnou výhodu. Porážka by znamenala, že by Moskva vnutila Ukrajině svou vůli a odešla z války s přesvědčením, že Západ fakticky vyčerpala a porazila. Navzdory strategickým nákladům pro Rusko by Ukrajina ztratila území a nesla by vyšší zátěž války v populačních a ekonomických ztrátách. Rusko sice bude v obou scénářích představovat trvalou vojenskou hrozbu pro evropskou bezpečnost, ale Rusko, které utrpí nákladnou porážku, je jednoznačně lepší variantou než povzbuzená Moskva, která se dokáže zotavit, aniž by se musela obávat ukrajinských ozbrojených sil.

To je střízlivá realita, ale tento výsledek není nevyhnutelný. Bude to však vyžadovat těžká politická rozhodnutí, aby se tato situace nastolila jak na Ukrajině, tak na Západě. Klíčová rozhodnutí musí být učiněna letos, čím dříve, tím lépe, aby se válka dostala na pozitivnější trajektorii. Mají-li Ukrajina a Západ uspět, musí sladit očekávání a formulovat jasnou vizi pro příštích 18 měsíců: K čemu směřujeme, jak a kam směřuje teorie úspěchu. Bez dlouhodobé strategie bude obtížné dosáhnout jednoty úsilí a hospodařit s omezenými zdroji. Pokud se Ukrajině v roce 2024 podaří vyčerpat ruské síly na vrcholu ruských výdajů na obranu, poté znovu převzít iniciativu a v roce 2025 způsobit ruské armádě řadu porážek, mohla by v této válce vytvořit potřebnou páku na Moskvu. To by vyžadovalo ohrozit vojenskou pozici Ruska a nahradit ruskou sebedůvěru nejistotou. Cílem je ukončení války, a to za výhodných podmínek pro Ukrajinu a způsobem, který zajistí trvalý mír nebo schopnost Ukrajiny jej zabezpečit. Porážka by znamenala, že Ukrajina nenávratně ztratí území, přičemž Rusko by mohlo vnutit mír podle svých vlastních podmínek způsobem, který by omezil ukrajinskou suverenitu. Dosažení nezbytné výhody k dosažení tohoto cíle je možné do roku 2025. Hodně záleží na trvalé podpoře Západu a na rozhodnutích, která nyní učiníme.

Zdroj v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
2457

Diskuse

Obsah vydání | 13. 2. 2024