Norimberská charta a válka v Gaze

16. 11. 2023

čas čtení 3 minuty

V rámci přípravy na soudní proces s nacisty za válečné zločiny v roce 1945, se sešli představitelé Velké Británie, Francie, Sovětského svazu a Spojených států, Spojených států, aby projednali právní základ řízení. 8. srpna 1945 vypracovali Londýnskou chartu Mezinárodního vojenského soudu, dokument, který se následně stal známým jako Norimberská charta. Chartou v odkazu na německé město, kde se měly konat hlavní soudní procesy, které probíhaly od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946, píše Richard Drake.

 

V části "Zločiny proti lidskosti" Norimberská charta například výslovně zakazuje "vraždy, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské činy spáchané na jakémkoli civilním obyvatelstvu před válkou nebo během ní." Charta nepovoluje žádné výjimky z pravidla zakazujícího programové vraždění a mrzačení civilního obyvatelstva a ničení jejich komunit. Taková politika je vždy špatná, bez ohledu na to, kdo se na ni odvolává.

V dodatku k části "Zločiny proti lidskosti" článku 6, Norimberské charty se uvádí: "Vůdci, organizátoři, podněcovatelé a spolupachatelé, kteří se podílejí na formulování nebo provádění společného plánu nebo spiknutí za účelem spáchání některého z výše uvedených zločinů jsou odpovědní za všechny činy provedené jakýmikoli osobami při uskutečňování takového plánu."

Na základě principů Norimberské charty mezinárodní tribunál vynesl rozsudky viny nad jednadvaceti z původních  čtyřiadvaceti obžalovaných, včetně dvanácti trestů smrti. Zbytek dostali tresty v rozmezí od deseti let do doživotí. Ze 185 obžalovaných souzených v letech 1946-1949 se dvanáct z nich dostalo na šibenici. Kromě toho soudci udělili osmi obžalovaným doživotní tresty a sedmdesáti sedmi dalším různě dlouhé tresty odnětí svobody.

Jak by mohla být válka v Gaze posuzována ve světle zásad Norimberské charty? Zločiny proti lidskosti neposkytují žádný základ pro zdůvodnění, že tisíce Palestinců musí být zabity a další statisíce vysídleny z domovů.

Charta neprojevuje vůbec žádný zájem o historický kontext masakrů civilistů. Ty jsou vždy zlým aktem, bez ohledu na to, která strana v konfliktu nese odpovědnost za vypuknutí násilností. Podle této argumentace nemohou tragické události ze 7. října nijak ospravedlnit vraždění nevinných civilistů jako přijatelné vedlejší škody ve válce proti Hamásu.

Útoky Hamásu ze 7. října také musí být odsouzeny bez jakéhokoli zohlednění polehčujících okolností útlaku Palestinců ze strany Izraele. Toho dne zemřeli nevinní Izraelci. Nemůže pro to existovat žádné morální ospravedlnění.

Přesto Palestinci patřili a stále patří mezi nejutlačovanější etnika na světě. Neutěšené podmínky, které jim Izraelci vnutili, v Gaze představují dlouhodobý skandál. Druhořadé a horší postavení Palestinců na Západním břehu Jordánu a teror fanatických izraelských osadníků, přispívají k hořlavé směsi, která je vždy na úsvitu války nebo revoluce. Izraelská vláda Benjamina Netanjahua neudělala nic pro to, aby tenze zmírnila

Pro izraelský status quo slouží Spojené státy jako hlavní sponzor, dodavatel zbraní a obránce. Z toho vyplývá, že z dlouhodobého hlediska jde o tragédii v celém regionu. Metastázující nenávist v muslimských zemích, a na globálním Jihu obecně, a ve většině ostatních zemí světa je důsledkem izraelského státního teroru proti palestinskému lidu. A tento hněv zahrne nás stejně jako celý svět.

 

Celý text v anglickém originále ZDE

2
Vytisknout
2434

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2023