Proč se Kyjiv tak okatě střílí do vlastní nohy?

5. 1. 2023 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Kontroverze, již vyvolala oslava 114. narozenin nechvalně proslulého antisemity a ultranacionalisty Stepana Bandery v ukrajinském parlamentu, má dozvuky nejen v Polsku, ale i v tuzemském virtuálním prostoru. Zatímco polská vláda, která patří k největším spojencům napadené Ukrajiny, proti glorifikaci Bandery v ukrajinském parlamentu ostře protestuje, česká diplomacie tradičně mlčí jako hrob. Bandera má své stoupence i mezi předními ukrajinskými představiteli: nejvyšší velitel ukrajinské armády Valerij Zalužnyj na svém twitterovém účtu zveřejnil selfie s Banderovou podobiznou. Přestože Zalužnyj svůj twitterový příspěvek po ostré kritice Varšavy smazal, nabízí se otázka, proč ukrajinští činitelé poskytují munici putinovské propagandě a sami se tak okatě střílejí do nohy?

Kritika Kyjiva přichází dokonce i od českých konzervativců, kteří jinak Zelenského vládu podporují děj se, co děj. Miroslav Kalousek na svém twitterovém účtu označil oslavy Banderových narozenin v ukrajinském parlamentu za „sebestřednou hloupost, kterou riskuje část sympatií civilizovaného světa“. Nikdy bych nevěřil, že budu někdy souhlasit s touto politickou zombie, leč chemik Kalousek v tomto případě udeřil hřebík přímo na hlavičku.

Europoslanec Jan Zahradil zašel ještě dále, když tweetoval následující slova: „Polská vláda tvrdě kritizovala nedělní ukrajinskou připomínku S. Bandery, nacionalisty, antisemity a organizátora masových pogromů. Měli bychom se připojit - všechno má své meze. Ozve se @mzvcr a ministr @JanLipavsky? Nebo bude ticho po pěšině?“

Jestliže se proti extempore ukrajinských politiků bouří i konzervativní zastánci konečného vítězství Ukrajiny a nesmlouvaví kritikové Putinova Ruska – a nikoliv liberálové a levičáci – vypovídá to mnohé o žalostném stavu české politické scény, potažmo celé naší společnosti.

Od servilní a nesvéprávné tuzemské diplomacie v čele s tragikomickou postavou Jana Lipavského samozřejmě nelze čekat nic jiného, než zaryté mlčení, maximálně tak trapné mlžení a bagatelizaci problému. Lipavský a jeho rezort sice srdnatě bojují proti agresivnímu Rusku, které ilegálně anektovalo část ukrajinského území, nicméně i nadále udržují srdečné vztahy s Izraelem, který v krádeži a anexi cizího území přímo exceluje a v současnosti má slušně nakročeno k nastolení fašistické teokracie. Pravda, na českou diplomacii jsem nikdy nekladl příliš velké nároky – jsa si vědom její aktivní podřízenosti Bílému domu a Bruselu – ale pokud ji kritizuje i jinak servilní konzervativní europoslanec, pomyslná laťka je ještě níže, než jsem předpokládal.

Ačkoli se Bandera největších zločinů svých stoupenců sám nezúčastnil, jeho nenávistná ideologie vedla k etnické čistce a genocidě Poláků žijících ve Volyni a ve východní Haliči. Zde je malá ukázka naprosto otřesných zvěrstev nemajících v moderních dějinách Evropy obdoby: "Útoky na Poláky během masakrů na Volyni a ve východní Haliči se vyznačovaly mimořádným sadismem a brutalitou. Znásilňování, mučení a mrzačení bylo na denním pořádku. Poláci byli upalováni zaživa, stahováni z kůže, napichováni na kůly, ukřižováni, vykucháni, rozčtvrceni a sťati. Ženy byly hromadně znásilňovány a byla jim uřezávána prsa, děti byly rozsekávány sekerami, nabodávány na bajonety a vidle nebo mláceny o stromy. (…) Vesnice byly vypáleny. Římskokatoličtí kněží byli popraveni sekerou nebo ukřižováni. Kostely byly vypáleny i se všemi farníky. Na izolované farmy útočily bandy s vidlemi a kuchyňskými noži. Byly podřezávány krky. Těhotné ženy byly probodávány bajonety. Děti byly podřezány vejpůl. Muži byli přepadeni na poli a odvedeni. Pachatelé nemohli rozhodnout o budoucnosti provincie. Mohli však alespoň určit, že budoucnost bude bez Poláků.“

Glorifikace Stepana Bandery ovšem není jedinou kontroverzí, s níž přichází Zelenského kabinet, který na konci minulého roku podepsal novelu zákona, jejímž cílem je omezení činnosti médií a novinářů bez posvěcení soudu. Tento kontroverzní krok mezi jinými kritizuje jak Evropská novinářská federace, tak sami ukrajinští novináři. Koneckonců tuto informaci zveřejnil list The Kyjiv Independent. Zelenského vláda již dříve odebrala licenci třem proruským televizním stanicím.

Západní sdělovací prostředky mnohdy přebírají vyjádření a proklamace vrcholných ukrajinských politiků a vojenských velitelů jako neoddiskutovatelný fakt, aniž by je podrobily kritickému rozboru. Je proto naprosto klíčové, aby na Ukrajině existovala média, která nefungují jako pouhé stenografické aparáty oficiálních stanovisek předních politických a vojenských činitelů. Kupříkladu list Ukrajinskaja Pravda jako první zveřejnil podrobnosti o tom, kterak Boris Johnson na jaře sabotoval tehdejší mírové rozhovory mezi Ukrajinci a Rusy.

Mnozí by mohli namítnout, že země, již napadl mnohem silnější soused, má právo dočasně zavést autoritářská opatření, příkladně zakázat 11 opozičních stran. Avšak tyto politické platformy prakticky nebyly přímo napojeny na Ruskou federaci; naopak některé z nich byly dokonce Kremlem sankcionovány, jak dokládá ukrajinský sociolog Volodymyr Iščenko.

A je-li ohrožena činnost nezávislých ukrajinských tiskovin, musíme dát Kyjevu důrazně najevo, že cenzurní praktiky v žádném případě tolerovat nebudeme.

Žádná země se v dějinách imperialismu netěšila tak masivní vojenské, materiální a diplomatické podpoře jako Ukrajina – a totéž se týká i obrovské vlny solidarity a sympatií s běžnými Ukrajinci. Kyjivští předáci však riskují, že tento kapitál trestuhodně promrhají.

-1
Vytisknout
9623

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2023