Válka na Ukrajině jako smrt expertízy v přímém přenosu?

11. 5. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 8 minut
Jedním z dosud minimálně zmapovaných důsledků eskalované ruské války na Ukrajině je nasvícení krize postavení "veřejného intelektuála" s ohledem na jeho často mizivou expertízu. 

Jedna z klíčových postav západní sociologie, Pierre Bourdieu, svého času často vystupovala v médiích v roli "veřejného intelektuála". Když ale věci poněkud zjednoduším, vyjadřovala se v podstatě k následujícím záležitostem:


Za prvé, k tématům, která mohl Bourdieu komentovat s ohledem na svou specializaci, jako sociolog. Na prvním místě je třeba zmínit proces globalizace, kterým se obsáhle a značně kriticky zabýval. Když se ale vyjadřoval k jiným společenským tématům, zpravidla tak opět činil ze svého odborného sociologického pohledu.

Za druhé, k tématům, kde jako humanitní vědec mohl uplatnit svůj značný kulturní kapitál, tzn. obecně nadprůměrný kulturní přehled.

Za třetí, vyjadřoval se z pohledu špičkového intelektuála také k obecně politickým otázkám, kterým by měl (potenciálně) "nějak" rozumět každý občan bez toho, aniž by se nad rámec všeobecného vzdělání věnoval jejich specializovanému studiu.

Výše uvedené pojetí role veřejného intelektuála zajisté dává smysl. Vyhýbá se totiž tomu, co sám Bourdieu kdysi kritizoval třeba na Jean-Paul Sartrovi - že se totiž ze své pozice levičáckého mandarína nekompetentně veřejně vyjadřuje doslova ke všemu, co mu jen přijde pod nos, a vydává to ještě ke všemu za "filozofický" názor.

V České republice bohužel role veřejného intelektuála v Bourdieově smyslu nikdy příliš nezdomácněla. Za to se tu ovšem běžně vyskytuje mnohem ambicióznější "sartrování" zbavené jakýchkoliv demarkací, které si ve veřejné sféře počíná doslova jako na dobytém území.

Ke krizové situaci navíc můžeme připojit léta trvající "kritiku" novinářů, kteří podle lidí jako Klaus, Zeman a jejich fanboys prý "ničemu nerozumějí" a musejí být proto neustále poučováni o nesmírných (vesměs z prstu vycucaných) moudrech sartrujících mandarínů.

Pracovní metoda běžně kvalifikovaného novináře spočívá v tom, že pokud se má zabývat čímsi novým, snaží se k tématu nejprve shromáždit základní fakta, vštípit si je - a pokud má čas, dokonce si přečte aspoň dvě tři expertní studie. Zajisté je možné, že se při takovém způsobu práce zmýlí. Mýlí se totiž dosti často i lidé, kteří studiu daného tématu věnovali celý profesní život.

Ale ani expert na daném výzkumném poli, ani novinář se nedokáže mýlit tak často a tak suverénně jako ten, kdo si jako na běžícím páse tvoří "názory" založené pouze na osobních impresích - a bez rozpaků je prezentuje ve veřejném prostoru jako nebetyčná moudra. Takoví se totiž mýlí prakticky neustále a jen výjimečně se také "trefí" - víceméně na základě zákona pravděpodobnosti.

Pracovní metoda klausů, zemanů a spol. spočívá v tom, že si bez ohledu na jakákoliv fakta, která důsledně ignorují, a priori tvoří svévolné silné názory na témata, o nichž ve skutečnosti věcně nevědí ani zdaleka tolik, co jimi vysmívaní novináři.

V prezentaci těchto svévolných výmyslů coby nebetyčných mouder ve veřejném prostoru pak podobným postavám pomáhají dvě věci, které s podstatou tématu absolutně nesouvisejí: Jejich sociální kapitál (konexe) a symbolický kapitál (formální společenské postavení).

Ovšem každý pokus sartrujícího veřejného intelektuála veřejnosti vnutit svůj svévolný, ničím nepodložený výmysl musí být pak opřen o argument z autority. "JÁ jsem prezident, JÁ jsem profesor, takže MÁM PRAVDU, i když o věci samé vlastně vím méně než sekretářka příslušného specialisty pravidelně pročítající odborná pojednání, nikdy jsem věci nevěnoval ani jeden pracovní den studia a nenamáhal jsem si k ní dohledat základní fakta."

Takto v Česku jako na běžícím pásu vznikají "kritiky" klimatologie, islámu, díla Ferdinanda Peroutky, ekologů, protipandemických opatření či čehokoliv, nač si jen vzpomenete. Osoba s nulovou expertízou, ale současnou či aspoň bývalou veřejnou funkcí může žvanit ve veřejném prostoru jako mladá vrána o čemkoliv a nikdo se už ani nediví. Protože český veřejný diskurs si už od nástupu klausismu na zlomu 90. let podržel z komunistických časů pocházející silně autoritářský charakter. "Argumenty" z autority v něm tradičně váží mnohem více než reálná expertíza. Ještě jsme se vlastně dodnes nedostali ani za "úžasnou" etapu, v níž komunistický prezident Novotný namísto zemědělců "vynalezl ZEMEDĚLCE" a ve veřejném prostoru po něm tato ptákovina byla pouze tupě opakována.

***

Lukáš Zádrapa reagoval na obnovené pokusy imunologa Václava Hořejšího šířit svá nebetyčná moudra o Ukrajině blogem nazvaným "O plivačích na NATO".

Já se na tomto místě nebudu věnovat obhajování NATO, protože od toho jsou jiní. Jde mi nicméně o posouzení charakteru Hořejšího veřejných vyjádření v kontextu dvojího pojetí role veřejného intelektuála, jak byla výše zmíněna.

Hořejší se vyjadřuje k Ukrajině, Rusku (a k čemukoliv) z pozice svého veřejného postavení profesora imunologie. Není ovšem zřejmé, proč by profesor imunologie, pedologie nebo třeba lingvistiky měl a priori rozumět složitým otázkám zcela mimo svůj obor.

"Dokud Rusko nepřepadlo Ukrajinu, přesvědčoval V. Hořejší své okolí, navzdory názorům daleko informovanějších bezpečnostních analytiků, že je zbytečné vynakládat prostředky na obranu a že NATO by se mělo rozpustit. Nevěřil, že by nás dnes Rusko, ČLR či další mohli napadnout. Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu svůj omyl veřejně uznal, a to jsem ocenil v míře nejvyšší. Bohužel, jak vidím, trochu jsem se unáhlil", píše doslova Zádrapa.

Unáhlení ovšem plyne především z toho, že se pracovní metody Václava Hořejšího coby veřejného intelektuála ani po veřejné omluvě zjevně nikterak nezměnily. Ačkoliv se Hořejší bezesporu před 24. únorem co do posuzování situace zmýlil naprosto ve všem, dál "jede" linii neinformovaného zaujímání postojů k věcem, jimž se nenamáhal věnovat svůj drahocenný čas. Ukrajina "prý" Rusko před letošním rozšířením války zahájené v roce 2014 "provokovala". To je ovšem pouhé opakování ruského dezinformačního narativu. A jak plyne z Putinova vloni publikovaného eseje, k "provokování" Ruska úplně stačí, když si Ukrajina a Ukrajinci nárokují jakoukoliv formu na Rusku nezávislé existence. Když prostě jsou.

Václav Hořejší už zase naplno sartruje - a doufá, že mu to v pozici profesora projde.

Dokud budou českému veřejnému prostoru nadále dominovat autoritářské charaktery ze zásady odmítající "mediální mainstream", uznávající výhradně "argumenty z autority" a plivající na expertní kritéria, pokvete pšenka narcistním mandarínům, dezinformátorům a populistům všeho druhu.

Na východní frontě za nás proti imperialistickému Kremlu v kinetické válce bojují stateční Ukrajinci - tam obavy mít nemusíme.

Svou demokracii a státní nezávislost ale i tak docela dobře můžeme prohrát na frontě domácí. Tady prosté vypnutí několika dezinformačních webů rozhodně samo neukončilo zpravodajskou a informační válku, kterou Moskva, její přisluhovači a nevědomí napomahači proti České republice vedli už dávno před 24. únorem.

3
Vytisknout
10834

Diskuse

Obsah vydání | 13. 5. 2022