Putinovo bratrstvo na Balkáně

11. 5. 2022

Pokud jde o nejnovější signály z východní a jihovýchodní Evropy, rakouské ministerstvo zahraničí má extrémně citlivá tykadla. Ostatně město Lviv, v té době nazývané Lemberg, spolu se Sarajevem a Banja Lukou v Bosně bylo až do roku 1918 ovládáno z Vídně.

Proto se rakouští diplomaté v těchto dnech se znepokojením dívají nejen na Ukrajinu, ale také na vývoj na Balkáně. "Všichni víme, že Moskva má schopnost způsobit problémy i v jiných oblastech světa," říká Alexander Schallenberg, rakouský ministr zahraničí. Na Balkáně je podle něj ohrožena především Bosna a Hercegovina.

Pokud by se konflikt rozšířil z Ukrajiny do zemí bývalé Jugoslávie, dopady na Evropu by byly zničující, varuje Schallenberg. "Pokud by situace na západním Balkáně explodovala, znamenalo by to v podstatě konflikt na dvorku EU." Trvá na tom, že zbývajících šest balkánských zemí mimo EU musí být co nejdříve začleněno do bloku. "To je sebeobrana, ne altruismus."

Signály přicházející z oblastí obývaných Srby – pravoslavnými příbuznými Rusů – jsou skutečně znepokojivé. Kromě Srbska se to týká Bosny, Kosova, Černé Hory a Severní Makedonie. Nebe se zatahuje zejména ve většinové srbské entitě Bosny a Hercegoviny, Republice srbské. S požehnáním Moskvy premiér této entity Milorad Dodik v posledních měsících zintenzivnil úsilí o dosažení dlouhodobého cíle v podobě odtržení.

Jako člen tripartitního předsednictva je oficiálním představitelem Bosny a Hercegoviny, ale stále o zemi hovoří jako o "mrtvě narozené" nebo "démonické zemi". V projevu v polovině dubna k stoupencům ve městě Bijeljina zvolal: "Nazdar Srbsko! Nazdar Rusko! Nazdar Republiko Srbská!" O zemi Bosna a Hercegovina se nezmínil ani jednou.

Přesně 30 let po vypuknutí bosenské války, při níž přišlo o život asi 100 000 lidí, jsou signály, že se na Balkáně schyluje k dalšímu ozbrojenému konfliktu. Někteří pozorovatelé mají obavy z agresivní osy táhnoucí se z Moskvy do Bělehradu a dále do hlavního města Republiky srbské Banja Luky – a obávají se, že velkosrbští separatisté si mohou být jisti podporou Kremlu.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se na začátku dubna v diskusi o potenciálních hrozbách výslovně zmínil o Bosně. A Živko Budimir, který byl kdysi chorvatským představitelem v předsednictví, dokonce věří, že Kreml by poskytl diplomatickou podporu, pokud by Republika srbská vyhlásila nezávislost.

Pokusí se Vladimir Putin aplikovat model zavedený na východní Ukrajině s "lidovými republikami" Luhansk a Doněck v Bosně a Hercegovině?

Od loňského podzimu zablokovala Republika srbská pod vedením Dodika většinu státních institucí Bosny. Bylo pozastaveno více než 200 zákonů a právních aktů. Republika srbská, která tvoří necelou polovinu území země, chce také vybudovat vlastní armádu a přestat uznávat jurisdikci vnitrostátního soudnictví a daňového úřadu.

V podstatě jde o plán zničení křehké entity, která byla vytvořena Daytonskými dohodami v roce 1995: Federace Bosny a Hercegoviny, v jejímž rámci mají muslimští Bosňáci, Srbové a Chorvaté žít pod společnou střechou a podle sdílených pravidel.

Atentát v Sarajevu v roce 1914 vyvolal první světovou válku. O tři generace později bylo Sarajevo centrem nejkrvavější ze všech válek, které doprovázely rozpad Jugoslávie. Jaké poučení přinesla svět?

Evropská vojenská operace EUFOR Althea téměř zdvojnásobila svou přítomnost v regionu. Spojené státy a Británie zavedly sankce proti Dodikovi a dalším vůdcům Republiky srbské. Evropská unie se mezitím zdaleka vyhnula následování: Veto z Maďarska Viktora Orbána je téměř jistotou, ale stejně tak i z Chorvatska.

Pod záminkou, že chorvatské obyvatelstvo čelí nevýhodám, zejména v Hercegovině, se jejich vůdce Dragan Čović opakovaně připojil k Dodikovi v útocích na instituce Federace. Za Čoviće v Bruselu lobuje Chorvatská demokratická unie (HDZ), která je členem středopravé skupiny Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.

V dubnu německá vláda zmrazila investice v Dodikově impériu v hodnotě 105 milionů eur, což byl varovný výstřel. A počátkem dubna Christian Schmidt, vysoký představitel mezinárodního společenství pro Bosnu a Hercegovinu, využil své takzvané "bonnské pravomoci" – pravomoci udělené vysokému představiteli podle Daytonské dohody, aby zrušil zákony a jmenování v zemi – poprvé anuluje jeden ze srbských právních kroků. Na nedávném shromáždění v Banja Luce, kterého se zúčastnil i Dodik, demonstranti zpívali urážlivé písně, které zahrnovaly také výhrůžky smrtí Schmidtovi.

Dodik je pouze pěšcem na obrovské šachovnici Vladimira Putina, ale je umístěn daleko na západě. Jeho kancelář dělí od hranic EU pouhých 50 kilometrů. Srbský ultranacionalista si zahrává s ohněm přímo před očima evropského bloku a pyšní se úzkými vazbami na šéfa Kremlu, který Dodika v prosinci opět přijal v Moskvě. Strategické pokyny Dodikovi pravidelně sděluje ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nebo ruský velvyslanec Igor Kalabuchov.

Velvyslanec dal jasně najevo, co může Bosna očekávat, pokud se bude snažit jít nad rámec programu Partnerství pro mír NATO a podniknout kroky ke vstupu do aliance. "Na příkladu Ukrajiny jsme ukázali, co očekáváme," řekl letos na jaře. "Pokud dojde k výhrůžkám, budeme reagovat." Sarajevo nebylo jediným hlavním městem, které si jeho slova vyložilo jako jasnou hrozbu.

"Řekl jsem Dodikovi, aby nevytvářel armádu, a on souhlasil." Touto větou se nedávno snažil srbský prezident Aleksander Vučić objasnit, kdo má vlastně v srbském táboře poslední slovo. Vučić má také úzké vazby na Kreml a je pravidelně přijímán Putinem. Podpořil však odsouzení ruské invaze na Ukrajinu v Radě bezpečnosti OSN, než se rozhodl nepodvolit se požadavkům EU, aby se připojil k jejímu sankčnímu režimu.

Vučić je považován za mistra v umění vyhýbat se jasnosti. Výkonný autokrat vládne své zemi, nejlidnatější z těch, které se objevily na území Jugoslávie, pevnou rukou a pečlivě vyladěným balancováním.

Srbsko je kandidátem na vstup do EU, ale to prezidentovi nezabránilo v tom, aby v minulosti flirtoval s Kremlem, chválil srbsko-čínské přátelství a prodával se ve Washingtonu jako jediná kotva stability na Balkáně.

Na znovuzvoleného Vučiće od začátku ruské invaze stoupá tlak, aby zaujal jasné stanovisko – tlak ze strany EU, ale i USA, které koncem března vyslaly Christophera Hilla na své velvyslanectví v Bělehradě. Ale Vučić se nadále nechává prosit. Jeho země se nedávno vyzbrojila čínským systémem protivzdušné obrany.

"Mnozí," řekl nedávno Vučić, když dal naplno najevo svou nacvičenou vágnost, mají zájem na destabilizaci Balkánu. Sám se mezi ně samozřejmě nepočítá. Bulvární deník Informer, který patří jeho blízkému příteli, uvedl svůj příběh o začátku ruské invaze titulkem: "Ukrajina zaútočila na Rusko." Tisíce lidí pak pochodovaly Bělehradem a skandovaly: "Putin, Putin. Srbsko a Rusko, bratři navždy!" Jen loni dvě třetiny všech Srbů uvedly, že mají o Putinovi "velmi pozitivní" obrázek.

Vučić potřebuje Rusko kvůi právu veta, pokud jde o zablokování rezoluce Rady bezpečnosti OSN zaměřené na formální uznání bývalé srbské provincie Kosovo podle mezinárodního práva. A Rusko potřebuje jako silnou protiváhu, až přijde opět čas připomenout si bombardování Srbska v roce 1999, které podpořilo 19 členských států NATO.

Stejně jako Rusko posiluje své imperiální ambice heslem "russkij mir" – ruský svět – je v Srbsku stále častěji slyšet termín "srpski svet" – srbský svět, což je označení, které pozorně zahrnuje všechny oblasti, v nichž Srbové žijí.

Zdá se, že Vučić chce částečně zachovat velkosrbskou rétoriku zavedenou v 90. letech za Slobodana Miloševiće, i když méně z přesvědčení než z vypočítavosti. Podle dubnového průzkumu je nyní většina Srbů vůbec poprvé proti vstupu do Evropské unie.

Vučić sní o "velkém, mocném Srbsku, kterého se ostatní bojí a k němuž vzhlíží, a které jediné důležité postavení v zemi svěří příslušné osobě – sobě," říká politolog Vedran Džihić, který učí ve Vídni. Dodává, že Srbsko není ve vyzbrojování samo, Kosovo dělá totéž.

V Bosně mezitím Džihić říká, že existuje nebezpečí, že "Dodik začíná tu a tam rozdmýchávat plameny, aby vytvořil válku za frontou na Ukrajině. Jsem přesvědčen, že v Republice srbské působí spousta ruských zpravodajských agentů." Džihić říká, že celá situace na Balkáně je "extrémně choulostivá. Momentálně v regionu není prakticky nic, co by bylo uklidňující."

Hodně nyní záleží na znovuzvoleném francouzském prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Podaří se mu během zbývajících dvou měsíců francouzského předsednictví v Radě Evropské unie prosadit integraci západního Balkánu do EU? Dokáže rychle zahájit přístupová jednání s Albánií a Severní Makedonií? Dokáže udělat pokrok v otázce Kosova?

Rozhodující bude způsob, jakým EU zareaguje na napětí ve svém bezprostředním sousedství. I pro Kreml.

Zdroj v němčině: ZDE