Duchovní sestry a bratři Terezínské tryzny 2022 sedí na Hlavním nádraží, ve stanech v Tróji a v dalších městech ČR

16. 5. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 8 minut

Jsme úplně stejní jako Češi za protektorátu


Nedělní Terezínská tryzna měla být věnována  romským uprchlíkům  v Česku


Za dávných časů, od čtvrtého, pátého či šestého století prohlašovali křesťanští misionáři židům: "Nesmíte žít mezi námi jako židé. Naproti tomu světští vládci, kteří je v pozdním středověku vystřídali, rozhodli: "Nesmíte žít mezi námi." A konečně nacisté určili:"Nesmíte žít."

/Raul Hilberg ve filmu Claude Lanzmanna "SHOAH"/



Sleduji nedělní "Terezínskou tryznu" v televizi a vidím desítky politiků a tzv. "významných osob" této země. Vyjmenovávání všech těchto veřejných zástupců a jejich funkcí, titulů, hodností pomalu zabralo čtvrtinu přenosu. Všichni vzpomínají na mrtvé, krásný projev má paní Hana S.,jedna z posledních přeživších, občas padne v projevech politiků slovo Ukrajina, ale to zásadní stále neslyším.

 

A tak si to musím "zase" sám k sobě napsat. Kdyby to někoho zajímalo, budu rád…

Ghetto Terezín nebyl "vyhlazovací tábor" jako Treblinka nebo Osvětim, ani to nebylo lodžské nebo varšavské ghetto. Vznik, historie a provoz Terezína je nejspíše německý pokus provozovat ve střední Evropě ghetto za tolerance většinové, tehdy české společnosti. Ostudná návštěva Mezinárodního výboru Červeného kříže v roce 1944 nebyla náhodná, Terezín měl své pevně určené místo v ďábelském systému ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů nacistů.

Proto nám může být určitý nezájem většinového, protektorátního obyvatelstva pochopitelnější, než je nám příjemné Je totiž nám a naší dnešní každodennosti pocitově možná blíže, než jsme schopni si přiznat.

Je nezbytné velmi tvrdě, kriticky nasvítit tuto strašlivou situaci  tehdy i dnes nejen většině politiků, kteří se řídí průzkumy veřejného mínění, mocenským složkám, kteří umějí hlavně poslouchat a přikazovat, ale i různým pomocníkům z občanskéí komunity, kteří dokážou být mnohdy ještě horší, jelikož se chtějí zalíbit moci. Všechny tyto skupiny jsou schopni velmi pomoci, ale jsou schopny i silné kolobarace. Terezínské ghetto mělo množství českého pomocného personálu, českého četnictva a také "Židovskou radu starších".

To tvrdé nasvícení by vsak mělo patřit hlavně nám: Hodným občanům a většinou přizpůsobivým měšťákům všech dob a časů! Nebojme se tím rentgenem mezní situace se nechat prosvítit. Každá moc nás z(mění), pakliže to dovolíme a staneme se její hračkou. Ta děsivá, brutální síla zla nacistů dokázala ve velké většině našich předků na zhruba šest let lidskost vytěsnit. A potom se zase jakoby nic tito lidé vrátili ke své každodenní rutině, někdo si toho vlastně ani nevšiml, vždy spokojený sám se sebou, v každé době, v každém čase…Tak strašně jednoduché je lidské zapomnění, vytěsnění, lež…

Pro mne vždy spočívala obludnost Terezína ve využití obyčejného lidského pokrytectví (snad každý ho máme v sobě), které tak lehce lze v občanech probudit. Můžeme sledovat snahu nacistických zločinců s pomocí propagandy vytvořit zdání normality, se kterou se protektorátní obyvatelstvo až moc lehce smířilo, omlouvalo si všechno, vytěsnilo to, co se nehodilo,  a zakrývalo si oči před svou vlastní zbabělosti a poslušnosti. "Co jsem mohl dělat?"

V Terezíně se odehrával pokus o práci se skupinou obyvatel, který je nám a našim současným dnům podobný více, než si dokážeme uvědomit.  Šlo o byrokratickou a psychologickou manipulaci s jinak slušnými, vzdělanými, ale většinou stádnimi občany. Ti lidé tehdy, stejně jako my dnes, trpěli neschopností A snad i naší tehdejší i dnešní předvídat a tušit ty možné nejhorší konce našeho nejprve pouze sobeckého chování.

Pakliže uhneme očima před jasnou nespravedlností už v první chvíli a ve snaze ustoupit neustálé a nepříjemné konfrontaci s mocí (je to strašně vysilující se jí postavit) a dovolíme si mít nechuť hájit společenskou a kulturní jinakost, která pochopitelně obtěžuje a znějisťuje naší i tak už těžkou každodennost - je konec. Na tuto vteřinu ústupu" vždy čeká každá moc a poskytně nám desítky zdánlivě logických, technicistních a statistických analýz, proč nemáme hájit tyto "jiné" občany, kteří si naši pomoc přeci nezaslouží. A stroj zla se dá do ďábelského pohybu…

Kdyby obyvatelstvo protektorátu a zejména jejich političtí zástupci již v prvních chvílích dokázali opravdu vidět nastupující pravdu brutálních zločinců, která se vždy pozná na chování k těm, které nazve nepřijatelnými, špatnými, kriminálními, méněcenymi lidmi, nikdy by nemohlo dojít k příběhu Terezína, který vždy začíná naším tzv. chápáním "určitých opatření", která "jsou nezbytná".

Ne, nic není nezbytné, to, co ponižuje člověka, který je v evidentní nouzi (i přesto, že lidská pomoc nás bude stát peníze!). Ty finanční náklady vždycky budou menší než podvody těch, kteří na ohrožené občany útočí v jakékoli době. Naopak, primární je se právě těchto lidí, ačkoli mnohdy jednají pro nás nepochopitelně a možná i pro nás  vypočítavě - zastat. Zde je nutné vždy pochopit celý kontext situace v co nejkomplexnější podobě. A třeba i za tyto lidi bojovat formou občanské neposlušnosti.

Terezín vzniká vždy a v každé chvíli a v každém místě na světě, když jsme schopni tolerovat jakoukoli selekci podle kulturních zvyklostí nebo dokonce podle etnicity. Není vyšší a nižší kultura, není lepší a horší člověk. Jsou jen boty, ve kterých nechodíš. Tento povýšený pocit si životem neseme pouze ve svých namyšlených, hloupých hlavách. K této děsivé aroganci, ničím nepodložené,   nás většinou "vychovávají" od dětství rodiny i školy.

"Jediná možnost, jak zabránit dalším Terezínům je dokázat se každý sám v sobě postavit proti tzv. "evolucionistické představě dějin", jak přesně píše Marek Jakoubek ve své studii "Romské osady - enklávy tradiční společnosti". Podle Jakoubka se musíme bránit představě, že dějiny lidstva celého světa jsou v zásadě jedny, mají všude na světě shodná vývojová stádia směřující ke kultuře euroamerické civilizace, pročež jsou kultury odlišné od té euroamerické pouhými nedovyvinutými stadii vývoje směřujícími tímtéž směrem, pouze jaksi opožděnými…."

Proto nedělní Terezínská tryzna měla být věnována  romským prchlíkům v Česku, kteří nám dnes připomínají třeba přes podobnost slov, které v souvislosti s ukrajinskými Romy pronášíme, závažnost této chvíle:

Nádraží, odvoz, plot, tábor, vlak, kufr, nechceme je zde, nejsou naši…

Stejně jako za protektorátu se i dnes soustřeďuje   nenávist české společnosti proti určité skupině obyvatel. 

V neděli jsem v Terezíně o ukrajinských Romech a  o českém rasismu bohužel neslyšel ani slovo. Potřebujeme to však  jako sůl.

Veliká škoda promarněné chvíle.



3
Vytisknout
4806

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2022