Solidní komentátor nepodléhá žádné propagandě

16. 5. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Karel Dolejší má za to, že se ke geopolitickým otázkám, potažmo k rusko-ukrajinské krizi mohou vyjadřovat pouze „odpovědné osoby“, a nikoliv amatéři, mezi něž počítá kupříkladu imunologa Václava Hořejšího. Za prvé, komentování či analýza geopolitických událostí věru není žádná raketová věda; jedná se o rešeršování, třídění informací či posuzování informačních zdrojů. Za druhé, jakou kompetenci se holedbá Karel Dolejší k rozboru vojenské tématiky, zahraničního i vnitropolitického dění, dnešního Ruska, bývalého SSSR apod.?

Skutečnost je prozaická: Karel Dolejší nemá tváří v tvář Hořejšího datům v rukou žádné argumenty, a proto své názorové protivníky (včetně autora těchto řádků) častuje ideologicky zabarvenými nálepkami. Jeho nejoblíbenější nálepkou je „levičák“; že by trudná Dolejšího vzpomínka na frustrující aktivistické angažmá v řadách české levice? Nevím a raději o tom nebudu dále spekulovat.

Při hodnocení zahraničně-politických událostí by primárně mělo jít o věrohodnost zdrojů – mnozí bláhoví liberálové se naivně domnívají, že existuje jen ruská nebo čínská propaganda, a že naše zpravodajství a publicistika mají sice své mouchy, ale v zásadě ctí pravdu a realitu. V celé řadě svých textů na BL jsem tento mýtus rozebral do posledního šroubku.

Karel Dolejší oficiální ukrajinské a západní zdroje, včetně vojenských a zpravodajských kruhů, nekriticky hltá jako slovo boží, přičemž ignoruje jejich zcela očividný bias. Ruskou invazi na Ukrajinu vnímá jako manichejistický zápas Dobra a Zla, přičemž Dobro (my) se může dopouštět možných chyb a přehmatů, nicméně není zločinné sami o sobě jako vtělené Zlo - Rusko. My navíc nedisponujeme žádnou efektivní pákou, jak nešvary v „Impériu zla“ změnit.

Ať tak či onak, takové nazírání na geopolitiku bývá vlastní (ne)vědomým agentům západních rozvědek a zbrojařských koncernů, a s realitou nemá pranic společného. Je pak jasné, že se nositelé těchto rigidně ideologických názorů uchylují k denunciacím a osočování druhých.

Přitom přední američtí činitelé se netají tím, že ruský vpád na Ukrajinu vnímají jako bezprecedentní příležitost vyřídit si to s nenáviděným kremelským režimem. Koneckonců už v lednu, tedy měsíc před ruskou agresí, se nechali slyšet hlavouni zbrojařských koncernů Lockheed Martin a Raytheon, že sílící napětí v Evropě zvyšuje hodnotu jejich akcií.

Osobně se domnívám – a nejsem sám – že USA si ruskou invazi doslova vymodlily, aby mohly podruhé zopakovat změnu režimu v Moskvě prostřednictvím další proxy války. Už ani nespočítáme miliardy dolarů za americké zbraně a vojenský materiál, jejichž prostřednictvím američtí daňoví poplatníci financují vysosce nebezpečný proxy konflikt ve východní Evropě.

Sami přední američtí politikové se nechali slyšet, že by bylo dobré, kdyby Putinův režim padl (J. Biden, A. Shiff, H. Clinton, A. Loyd…) – tím, že na Ukrajině vykrvácí (spolu s nebohými Ukrajinci, dodávám).

Bývalý americký ambasador v Saúdské Arábii Chas Freeman, který americkou strategii v ukrajinské krizi tvrdě kritizuje, charakterizuje zástupný konflikt mezi USA s Ruskou federací na Ukrajině jako boj do „posledního Ukrajince“. Demokratický kongresman a člen výboru pro ozbrojené síly Selth Moulton prohlásil, že Spojené státy jsou v proxy válce s Ruskem, přičemž je důležité, aby USA vyhrály. Americké elity to svým otevřeným doznáním svým zaneprázdněným spin doktorům příliš neusnadňují.

Jak to, že se téměř nehoří o mírových možnostech, jak zbytečný konflikt ukončit? Vždyť už v březnu existoval náčrt mírového dohody o 15 bodech mezi Ruskou federací a Ukrajinou; a najednou je ticho po pěšině. Jak to, že západní společenství netlačilo na Moskvu a Kyjev, aby zabránily zbytečnému krveprolití? Na své si samozřejmě přijdou rovněž američtí (a blízkovýchodní) producenti frakovaného plynu a s nimi jejich vrcholní akcionáři a investoři.

Souhlasím také s Hořejšího stanoviskem, že k žádné válce vůbec nemuselo dojít, kdyby se dalo na varování seniorních amerických diplomatů, včetně dvou ministrů zahraničí, o bezpečnostních rizicích vyplývajících z expanze NATO směrem k ruským hranicím, která zaznívala už v 90. letech. Ruská federace minimálně od Mnichovské bezpečnostní konference v roce 2007 oficiálně varuje, že případné přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO je nepřípustné. „Fatální chyba“ americké expanzivní politiky (G. Kennan) se proměnila v nebezpečný konflikt v Evropě, před nímž varoval Henry Kissinger, Robert McNamara, James Matlock a další. K nejhlasitějším kritikům amerického angažmá na Ukrajině dnes patří papež František, jeden z mála nezávislých hlasů.

Sečteno a podtrženo: našim cílem by mělo být co nejrychlejší ukončení konfliktu – a neriskovat přitom destrukci Ukrajiny či terminální globální konflikt, zasadit se o soudné politické uspořádání (otázka Krymu a Donbasu, smlouva o vojenské neutralitě…), a nikoliv podporovat mýtus „spravedlivé války“, což je ve skutečnosti jen vrchovatý zisk zbrojařů, fosilních gigantů a jejich investorů.

 

 

 

 

1
Vytisknout
13116

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2022