Jak "geniální stratég" Putin posílil mezinárodní postavení Ruské federace

15. 4. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
  • Když se vlajková loď Černomořské floty definitivně odebrala tam, kam ji poslali obránci Hadího ostrova, je čas na předběžnou rekapitulaci úspěchů Vladimira Putina v dosavadním průběhu ukrajinského tažení. 

Předně je třeba říci, že nové přepadení Ukrajiny po osmi letech konfliktu nízké intenzity na Donbasu katastrofálně zničilo obraz Ruska jako země údajně usilující o mezinárodní stabilitu či obranu "tradičních hodnot". Genocidní výprava do sousední země zahrnující řadu bestiálních válečných zločinů je s takovým obrazem naprosto neslučitelná.

K šípku se však odebrala také pověst ruské armády a zbrojařského průmyslu.


Po necelých dvou měsících války vidíme zcela zřetelně, že ruská armáda byla po technické stránce jen velmi selektivně zmodernizována - a kromě toho kvůli maximalistickým plánům rozšiřování trpí chronickým nedostatkem personálu.

K dispozici je sice spousta bojové techniky a palebné síly - z velké části ještě pocházejících ze sovětských časů - nicméně průzkumné a informační systémy nebo systémy řízení a velení ani zdaleka nedosahují potřebné úrovně. Pozemní síly nedokážou efektivně spolupracovat s letectvem a předávat si navzájem potřebné informace, protože jejich informační systémy jsou navzájem nekompatibilní. Vševojskové operace se daří dobře zkoordinovat jen zcela výjimečně. Běžně útočily zvlášť lehké jednotky bez potřebné podpory těžkých zbraní, nebo opět tanky bez podpory pěchoty. I v nepoškozených jednotkách panuje nedostatek lidí, zejména pěšáků, ale často i řidičů. To vytváří neřešitelné problémy už při poměrně nízké úrovni ztrát. 

Posledně zmíněný jev vznikl především administrativním "nafukováním" exministrem obrany Serďukovem plánovaných brigád v nové Šojguovy divize, kde sice našlo uplatnění mnoho zbytných důstojnických kádrů, ovšem doplnění stavů mužstva na potřebnou úroveň více či méně selhalo.

Ruská logistika hodná toho jména stručně řečeno neexistuje. 

Rusko do této chvíle podle vizuálně potvrzených statistik ztratilo ve válce přes 500 tanků, včetně potvrzeného zničení nejméně 17 nových T-90. Na mnoha a mnoha záběrech zasažených strojů je zřetelné, že ani pokročilejší dynamická ochrana tankové věže nedokázala kompenzovat základní slabinu sovětské tankové školy počínaje typem T-64. Znova a znova vidíme, jak protitankové střely pronikly "aktivním pancéřováním" i samotným vrstveným pancířem a způsobily explozi munice pro kanón umístěné v karuselu nabíjecího zařízení po obvodu věže. Věž bývá při takových explozích utržena a odmrštěna často i desítky metrů daleko.

Připomínám, že ve věži tanku na karuselu s granáty a výmetnými náplněmi sedí velitel tanku a střelec z kanónu. Explozi munice ti dva přežijí jen výjimečně, poněkud větší naději mívá řidič v odděleném pracovním prostoru v přední části vozidla.

Zmíněnou koncepci zachovávají všechny sovětské/ruské tanky, se kterými se lze na bojišti setkat, tj. typy T-64, T-72, T-80 a T-90. Moderní pancéřovky nebo protitankové řízené střely s tandemovou kumulativní hlavicí, které západní armády vyvinuly ještě během 80. let, stačí s přehledem na všechna ruská obrněná vozidla.

Radikálně nový tank Armata byl sice údajně spatřen za bojovými liniemi, ale o jeho nasazení není žádných zpráv.

Vezmeme-li v úvahu, že tank T-90 "Vladimir" patřil až donedávna k úspěšným vývozním artiklům ruských zbrojařů, nová konfrontace s jeho základní konstrukční slabinou dalším objednávkám jistě nepomůže. Pravděpodobně ani kvalitnější svařovaná věž, kterou byla vybavena indická verze tanku označovaná jako T-90 Bhišma, nemůže zásadně kompenzovat celkově nevhodnou, nebezpečnou konstrukci vozidla.

Ztráta nejméně 5 víceúčelových letounů Su-30SM a Su-35S, stejně jako nejméně 5 stíhacích bombardérů Su-34, ačkoliv ukrajinské stíhací letectvo působí v "reziduálním" režimu a většina výkonnějších ukrajinských systémů protivzdušné obrany pochází ze 60.-70. let minulého století, je rozhodně špatnou zprávou pro vývozce ruských bojových letounů. Ti začali ztrácet své pozice ve světě dokonce ještě před válkou, nicméně teď je čeká drtivý dopad demonstrace neschopnosti ruského letectva. Koupit si neúspěšný Su-35S za 65 milionů dolarů, nebo úspěšnější americký F-35 další generace za 77 milionů - toť otázka s jednoduchou odpovědí.

Oslavované moderní ruské systémy protivzdušné obrany se stávají předmětem výsměchu, protože už na třetím či čtvrtém bojišti po sobě nedokážou řešit problém tureckých bezpilotních bojových prostředků Bayraktar-2.

Namísto "demilitarizace Ukrajiny" dochází k jejímu vyzbrojování, přičemž je jen otázkou času, kdy její ozbrojené síly začnou integrovat větší počty pokročilé západní bojové techniky a případně v kontaktu s novými technologiemi vyvíjet vlastní modernější zbraně.

Odmítnutím smluv mezi NATO a Ruskem v předvečer války a následnými výhrůžkami sousedům Kreml dosáhl toho, že NATO reviduje dosavadní pojetí obrany "východního křídla". Přitom se zjevně nebude cítit nijak vázáno Moskvou odmítnutým Zakládacím aktem NATO-Rusko, podle nějž v postkomunistických zemích neměly být zřizovány žádné stálé základny zahraničních vojsk.

Pacifistické Německo začne zbrojit a zjevně se rozhodlo vzít konečně vážně i program náhrady obstarožních stíhacích bombardérů Tornado. Stroje primárně určené coby německý nosič amerických taktických jaderných zbraní měly být podle plánu předchozí spolkové vlády nahrazeny nepříliš výkonnými a nepříliš moderními americkými letouny F/A-18. Místo nich však nakonec Scholzova vláda pořídí moderní F-35, které jsou z hlediska ruské protivzdušné obrany mnohem nebezpečnějším protivníkem.

Dosud neutrální Švédsko a Finsko čelící nepřetržitému ruskému zastrašování a výhrůžkám po posledním ruském napadení Ukrajiny požádají o přijetí do NATO už letos v létě. Aliance tak získá strategické námořní a letecké základny v baltském regionu i v Arktidě, zhruba 50 000 profesionálních vojáků a přes 900 000 solidně vycvičených vojáků v záloze (převážně finskou zásluhou), 360 tanků nebo 130 bojových letounů. Hranice Ruska s NATO se prodlouží o více jak 1 300 km.

A abych nezapomněl, Rusko po rozpadu SSSR dosud nedokončilo vojenské plavidlo větší než korveta (zhruba s výtlakem do 5 000 tun), přičemž potopený raketový křižník Moskva disponoval výtlakem 12 490 tun. Není tedy vůbec jasné, kdy, nebo zda vůbec, získá Černomořská flota náhradu za zničenou vlajkovou loď.

Jestliže tedy někdo bral vážně tvrzení Kremlu, že dosavadní úroveň bezpečnosti Ruské federace je údajně nepřijatelná a Moskva se s ní v žádném případě nehodlá nadále spokojit, měl by si teď připravit vysvětlení, jak bude Rusko v dalších dekádách žít s mnohem a mnohem vachrlatějším postavením v Evropě než před 24. únorem 2022.

5
Vytisknout
11267

Diskuse

Obsah vydání | 19. 4. 2022