Ukrajinská krize: Západ nemůže spoléhat jen na diplomacii

19. 1. 2022

čas čtení 5 minut
  • Pokud se Putina nepodaří odstrašit od obsazení další porce cizího území, nezůstane jen u něj, napsala Evelyn N. Farkasová.

Je pravděpodobnější, že prezident Vladimir Putin v příštích týdnech znova zaútočí na Ukrajinu, než že to neudělá. Jako člověk, který pomáhal prezidentovi Baracku Obamovi zvládat americkou a mezinárodní reakci na úvodní ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2014 a snaze zabránit Moskvě v okupaci celého státu v roce 2015, jsem o tom znepokojivě přesvědčena.

Proč? Vidím rozsah a typ jednotek shromážděných ruskými ozbrojenými silami, ultimáta vydávaná Putinem a jeho úředníky, válečnickou rétoriku, která zaplňuje ruský mediální prostor a netrpělivost s jednáním vyjadřovanou jeho ministrem zahraničí. Přidejte k tomu úzkost vyvolanou Putinovými demonstracemi v Kazachstánu.

Ale základním důvodem, proč si myslím, že jednání s Ruskem selžou, je ten, že Spojené státy a jejich spojenci nemají nic, co by mohli Moskvě okamžitě nabídnout výměnou za deeskalaci.

USA musejí udělat víc než vydávat ultimáta ohledně sankcí a ekonomických penalizací. Američtí lídři by měli vytvořit mezinárodní koalici připravující vojenské síly k odstrašení Putina - a pokud se to ukáže nezbytným, připravit se na válku.

Pokud Rusko opět uspěje, zůstaneme uvězněni v krizi, která se zdaleka netýká jen Ukrajiny, ale i budoucnosti globálního řádu daleko za jejími hranicemi. Pokud Putina nic nezastaví, bude postupovat bez váhání, obsadí nějaké území, konsoliduje své zisky a jeho zrak ulpí na dalším potenciálním satelitním státě jeho dlouhodobé hry s cílem obnovit hranice před rokem 1991: Vlivovou sféru, o níž si myslí, že o ni bylo velké Rusko neprávem připraveno.

Jakékoliv následující přijetí ruských územních zisků bude znamenat začátek konce mezinárodního řádu. Pokud Evropa, NATO a jejich spojenci v Asii i jinde nedokážou ubránit základní principy Organizace spojených národů ohledně posvátnosti hranic a státní suverenity, nedokáže to nikdo. Jakýkoliv appeasement povede jen k budoucím krádežím území nejen ze strany Putina, ale také ze strany Číny, pokud jde o Tchaj-wan, a jinde. A pokud světové demokracie postrádají politickou vůli zastavit to, mezinárodní řád založený na pravidlech se zhroutí. OSN potká osud meziválečné Společnosti národů. Vrátíme se k vlivovým sférám, neomezenému vojenskému a ekonomickému soupeření a nakonec světové válce.

Tvrdit to je to znepokojivé, ale nikoliv alarmistické. Měli bychom být znepokojeni. Jaderné Rusko je revizionistickou, revanšistickou mocností, která již jedná, jako kdyby mezinárodní řád nebo OSN neexistovaly, ignoruje Ženevské úmluvy, Chartu OSN, Helsinské úmluvy nebo kteroukoliv z mnoha regionálních dohod, kterou Moskva podepsala.

Od zhroucení SSSR před třiceti lety Ruská federace bojuje za to, aby postupně obnovila nadvládu nad sovětskými republikami a bývalým východním blokem, zejména od doby, kdy k moci přišel Putin. Rusko zřídilo vojenské základny v Arménii, Gruzii, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Bělorusku a Moldavsku. Podporovalo secesionisty v Moldavsku a Gruzii, aby vytvořily odtrženecká území, a v roce 2008 napadlo Gruzii, kde dodnes okupuje 20 % státního území. V roce 2014 Rusko napadlo Ukrajinu a obsadilo Krym, prohlásilo mezinárodně uznané hranice za změněné vojenskou silou.

OSN a mezinárodní společenství to odsoudily, podobně jako Saddám Husajn v roce 1990 obsadil a hodlal anektovat Kuvajt. V posledně zmíněném případě mezinárodní společenství požadovalo okamžité stažení - a nezůstalo u toho. Státy autorizovaly použití vojenské síly, pokud Irák po 15. lednu 1991 odmítne odejít. Mezinárodní společenství se spojilo k obraně mezinárodních hranic a suverénních práv Kuvajtu.

Naproti tomu když Putin omezil krádež území na Krym, velká část mezinárodního společenství se rozhodla, že bezprostřední hrozba byla eliminována, nebo omezena na Ukrajince. Ve výsledku ruský lídr požaduje více. Chce dvě nové mezinárodní smlouvy, které by bránily NATO v přijímání nových členů, rozmisťování vojenských sil v členských státech přijatých po roce 1997, rozmisťování jaderných zbraní na území členských států a v aktivitě ve střední a východní Evropě a ve střední Asii.

Pokud nyní jednání selžou, další nejlepší možností bude nová studená válka.

Jedinou cestou, jak znovu prosadit primát mezinárodního práva a posvátnost mezinárodně uznaných hranic a jak zadržet Rusko, mohou být naše vlastní ultimáta. Musíme nejen odsoudit ruskou ilegální okupace Ukrajiny a Gruzie, ale také požadovat stažení k určitému datu a organizovat koalici sil ochotných stažení vynutit.

Jistě, jaderné Rusko je mnohem silnější než Saddámův Irák. Ale jen rovnováha vojenských sil může udržet válku na řetězu a vojenskou dynamiku zamrzlou.

Existuje děsivá možnost, že Američané spolu s evropskými spojenci budou muset použít vojenské síly k zatlačení Ruska - i s rizikem přímého boje. Ale pokud nebudeme jednat nyní, Putin nás přinutí k boji při jiné příležitosti, pravděpodobně během obrany Pobaltí nebo jiných východoevropských spojenců.

Až jednání skončí a ruská armáda se vydá na pochod, Spojené státy a spojenci po celém světě musejí podniknout veškeré oznámené kroky včetně sankcí, kontroly exportu technologií a vyzbrojení Ukrajiny. Ale to nestačí. Biden by měl ihned jít do OSN, aby alarmoval globální společenství národů. Musíme vytvořit novou koalici ochotných, abychom vynutili státní suverenitu zakotvenou v Chartě OSN.

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5223

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2022