Zelenskyj: Don't Look East, South, or North!

20. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
  • Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je pro řadu svých voličů těžkým zklamáním. Současná krize byla pro něj poslední příležitostí, jak se nakonec zapsat do historie spíše pozitivně. Nevyužil jí. 

Ve středu 19. ledna přednesl ukrajinský prezident Zelenskyj k národu projev, jehož základní sdělení shrnuje titulek článku. Na východní, jižní i severní hranici Ukrajiny stojí zástupy ruských jednotek připravených vtrhnout do země. Náměstek ruského ministra zahraničí ve stejný den zřejmě zabil poslední naději na mír, když Jeleně Černěnkové z Kommersantu na další z jejích 100 % přesně zacílených otázek v zásadě odpověděl, že prostor pro kompromis při jednáních Moskva vylučuje.


Černěnkovou zajímalo, zda by Kreml ustoupil od výhrůžek a ultimát, kdyby otázka vstupu Ukrajiny do NATO byla řekněme na 10 let zmrazena. Odpověď zněla jasně: Ne. Buď Američané písemně slíbí, že by při hlasování v NATO zvedli ruku proti přijetí Ukrajiny, nebo nic.

Pozn. JČ: Náměstek ruského ministra zahraničí Rjabkov však stále tvrdí na veřejnosti, že "žádná invaze nebude". Naposledy včera na Valdajském fóru, v tomto zpravodajství Channel Four News v minutě 2.20. Vede to k spekulacím, zda Putinovi politikové prostě lžou, anebo zda Putin jen haraší zbraněmi:



Jestliže se během dnešních - patrně posledních - rozhovorů mezi ministry zahraničí USA a Ruska z ruské strany nic zásadního nezmění, pravděpodobnost nové invaze na Ukrajinu se přiblíží jistotě.

V této situaci vystupuje ukrajinský prezident s prohlášením, že vlastně není důvod znepokojovat se, protože se přece nic zásadního nezměnilo. Všechno je prý skoro stejné jako před osmi lety.

Jenže ve skutečnosti je všechno jinak.

Televizní komik Zelenskyj byl volen prezidentem mj. proto, že byl považován za osobu, která by mohla ukončit válku na východě, protože Rusové jsou ochotni s ním jednat spíše než s exprezidentem Porošenkem. Když se však Moskva dovtípila, že ani Zelenskyj nebude tak docela kapitulační ukrajinský prezident, ztratila zájem. Nejprve zkoušela vystavit jej nepřímému tlaku Německa a Francie v tzv. Normandském formátu, aby ustoupil za linii, jejíž narušení by ho doma v Kyjevě zcela politicky diskvalifikovalo. V posledních týdnech vidíme, že Kreml doufal v obdobný a účinnější tlak z Washingtonu, který byl přece ochoten odepsat afghánského spojence - proč by tedy ne také ukrajinského, když mu jde především o soupeření s Čínou, no ne?

Tato strategie až dosud selhala na celé čáře. A jestliže platí, že americký ministr zahraničí Blinken nenese Lavrovovi písemnou odpověď na prosincové ruské ultimátum, ani po dnešku neokřeje.

Každopádně Zelenskyj byl od počátku objektivně bez šance na ukončení války s Ruskem. Vinit jej osobně z tohoto zklamání není namístě.

Druhé zklamání je ovšem podstatně horší - a také osobnější. Občanská společnost z velké části věřila Zelenského slibům ohledně protikorupčních opatření a přibližování západním standardům politického procesu. U někoho, kdo měl od počátku až do doby poměrně nedávné docela dobré vztahy s prokremelským oligarchou a osobním Putinovým přítelem Viktorem Medvědčukem (ruský prezident je kmotrem jeho dcery), a kdo byl od počátku podporován velmi slizkým a obojakým oligarchou Ihorem Kolomojským, může taková důvěra vypadat velmi naivně, a také naivní byla. Protikorupční opatření za Zelenského nikterak podstatně nepokročila - a navíc ještě přibyly pokusy o umlčování "nepohodlného" tisku. Ukrajinská demokracie nakonec za Zelenského nerozkvetla o nic více než za Porošenka.

Uprostřed osudové bezpečnostní krize se Zelenskyj nedávno vydal rekreovat s Kolomojským do Karpat, zatímco rodinu odeslal na Seychely. Jistě byste se všichni hrnuli umírat v zákopech za vládu, která má v čele takovouto "uvědomělou" postavu.

Na okraj poznamenám, že stereotyp "fašistické Ukrajiny" využívaný ruskou válečnou propagandou byl sice zvolením židovského prezidenta značně narušen, ovšem Zelenskyj Ukrajince židovského původu nakonec rozhodně nijak zvlášť dobře nereprezentuje. Naopak, v některých ohledech potvrdil stereotypy antisemitské propagandy krajní pravice - včetně sobeckého zaměření na vlastní byznys nadřazovaného státnímu zájmu.

Konečně na pokraji války se od Zelenského čekalo nějaké solidní gesto vůči předchůdci, který během předchozí velké krize dal ukrajinskou státnost jakž takž dohromady, zorganizoval odpor vůči ruskému vpádu a ve velmi nepříznivé situaci ustál, co se vůbec ustát dalo. Místo toho je ale Porošenko stíhán v politickém procesu.

Kdyby Zelenskyj učinil nějaké vstřícné gesto alespoň v posledních týdnech, pozval Porošenka do vlády, nabídnul mu kompromis, místo premiéra atp., mohl zabodovat a předvést, že má na srdci především Ukrajinu, ne svůj osobní kšeft. Porošenko by nabídku na smír v současné situaci těžko odmítal. Leč nestalo se.

Pokud se nedočkáme úplné ruské okupace Ukrajiny, lze očekávat, že pád Zelenského vlády v blízké době otevře dveře Porošenkově návratu do funkce prezidenta.

Nemá smysl dělat z Porošenka hrdinu bez bázně a hany, ale prezidentem byl - a snad i bude - lepším než jeho rival.

Jenomže těsně před stále pravděpodobnějším ruským vpádem Zelenskyj ještě Ukrajincům zadělal na mnohem větší válečný šok, než bylo nutné.

Dopady jeho pštrosího projevu na celkovou morálku a obranyschopnost země rozhodně nelze podceňovat.

1
Vytisknout
4705

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2022