Kauza Orbán: Tokajev připíjí tokajským, aneb To by se konzervativci stát nemělo

12. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Premiér Fiala i jeho slovenský protějšek se vyhýbavě vyjadřují k faktu, že maďarský kolega Viktor Orbán podpořil převrat, potlačení nepokojů a okupaci Kazachstánu.

Připomenu, že v Kazachstánu došlo v minulých dnech k celostátním protivládním protestům a násilným nepokojům omezeným zhruba na okolí měst Almaty a Astana/Nur Sultan. Jako nejpravděpodobnější se v tuto chvíli jeví verze, podle níž spontánní lidové nespokojenosti využil původní vládnoucí klan Nazarbajevů k pokusu svrhnout prezidenta Tokajeva a jeho kliku, kteří byli v roce 2019 naoko připuštěni k moci právě proto, aby lidová nespokojenost utichla.


Katastrofální politická rozhodnutí ohledně regulace cen a prodeje propan-butanového paliva pro vozidla však přivedla už po dvou letech lidi znova do ulic. Nazarbajevovci měli dosud obsazeny klíčové posty v armádě a bezpečnostním aparátu, jejich kalkulace ale nevyšla, protože Tokajev proti nim pod falešnou záminkou pozval do země interveční jednotky v čele s Rusy. Podle oficiální tokajevské verze nepokoje vznikly "zahraničním vměšováním". Máme prý uvěřit, že se jich dopustilo "20 000" cizích teroristů, většinou zřejmě jazzových pianistů.

Miláček některých "konzervativců" v Evropě i USA Viktor Orbán však prostřednictvím ministra zahraničí vyjádřil Tokajevovi podporu. To samozřejmě nevěstí nic dobrého pro maďarskou demokracii a umožňuje to udělat si představu, s čím vším může počítat tamní demokratická opozice, zejména pokud by po nové ruské intervenci padla ukrajinská prozápadní vláda a Maďarsko se stalo dalším evropským "frontovým" státem s ruskými jednotkami na hranicích.

Připomenu ještě, že se mladý kariérista Orbán kdysi politicky prosadil mj. na okraji pietních připomínek sovětské intervence do Maďarska v roce 1956, kterou ovšem v 80. letech jednoznačně odsuzoval.

Předsedkyně TOP09 Markéta Pekarová Adamová se ostře postavila proti Orbánově podpoře kazašského prezidenta a obdobně záležitost okomentoval i ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Proti Pekarové Adamové ale okamžitě vystartovali otec zakladatel ODS Václav Klaus starší and his melody boys, kteří ale už i předtím vedli vůči této političce nenávistnou kampaň. To je patrně také hlavním důvodem, proč premiér Fiala nyní tančí mezi vejci. Oposmluvní a kmotrovské křídlo jeho vlastní strany zastoupené ve vládě především ministrem spravedlnosti Blažkem si žádá opatrná vyjádření ohledně maďarského kolegy.

Samozřejmě že pokud to Fialova vláda myslí vážně s návratem k hodnotově podložené zahraniční politice, těžko může ponechat bez komentáře kazašskou restauraci stalinských represí a děsivé scény mnohametrových front před márnicemi, v nichž tamní občané hledají těla nezvěstných příbuzných. Prezident, který nařídil bezpečnostním složkám bez varování střílet demonstranty jako králíky, do "havlovské" lidskoprávní zahraniční politiky jistě naprosto nezapadá.

Ale dokonce i kdyby vláda neslibovala obnovu hodnotové zahraniční politiky, nepochybně by nebylo v zájmu ani té nejcyničtější evropské politické elity podporovat Tokajevovu politiku závislosti na Moskvě. Kazachstán představuje devátý největší stát světa, třetího nejdůležitějšího exportéra energetických surovin do Evropy a na jeho území se nachází zhruba 40 % známých světových zásob uranové rudy. O klanu Nazarbajevů nelze říci mnoho dobrého, nicméně záměrně prováděl "multivektorovou" zahraniční politiku a udržoval vyvážené vztahy s Ruskem i Čínou, Íránem i Afghánistánem, asijskými i západními mocnostmi. (Bývalý britský premiér Blair se hanebně nechal najmout kazašskou diktaturou, aby jí na Západě dělal PR kampaň, což je další důvod, proč se podivovat nad jeho nedávným povýšením do šlechtického stavu.)

Kazachstán se tedy mění z relativně nezávislé diktatury v diktaturu jednoznačně závislou na Rusku. V podmínkách rozbíhajících se světových závodů v jaderném zbrojení, které nyní táhne zejména Čína, ale Rusko následuje v těsném závěsu, rozhodně není jedno, že se kazašský uran ocitne pod výlučnou kontrolou nepřátelské mocnosti. Ohledně produkce ropy a plynu pro Evropu snad v letošní zimě netřeba dalších komentářů.

Jestliže obrys událostí ani tak ještě není dostatečně názorný, zkuste si představit, jak by asi premiér reagoval, kdyby jeho spojenec ve Visegrádu Orbán veřejně přivítal rozmístění ruských jaderných raket v Ortegově Nikaragui. 

Na nepolitický okraj kontroverze poznamenávám, že kdybych měl hypoteticky něco společného s think tankem dovolávajícím se české disidentské tradice, těžko bych mohl mlčet k faktu, že můj "spojenec" veřejně podpořil totálně prolhaného pučistu - a sám tak žít ve lži.

Premiérův postoj k orbánovskému proruskému cynismu poskytuje lakmusový papírek, jímž lze dobře otestovat, nakolik vážně to Petr Fiala myslí s původním projektem své vlády - nebo nakolik mu moc už stihla stoupnout do hlavy a on propadl nejhorším tradicím své oposmluvní partaje.

1
Vytisknout
5287

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2022