Omezuje absolvovaná antivirózní injekce osobní svobodu občanů?

21. 7. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 7 minut
- Mělo by být očkování proti covidu povinné? Normální očkování dětí povinné přece je...? Neočkovaní ohrožují své spoluobčany na životě.


Toť otázka? Dokonce do možné a nabízející se pranice? (Není-li to v daném případě „zásadní“ a „principiální“ problém? A nikoli k možnému obejití?)

Již sám „osvit“ či „zarámování“ jednotlivých vytčených otázek přispívá k jejich docela automatické míře jejich akreditace. Ani se pak nemusíme bít v prsa nebo lít do metaforicky nastavených číší čisté víno. Že zrovna nějaký „tribun osobních svobod člověka“ začal zrovna tlouct na adresně nepříslušná „vrata“, už nemusí být valně patrno.

V 21. století v demokraticky založených státech disponovat jistými právy by ovšem neměl být problém. Rozhodovat o vlastním konání – pokud se to neděje na cizí účet – by měla být samozřejmost. Že ovšem mnohá individuální jednání mohou v něčem nějak ovlivnit další jedince, nemusí být okamžitě zřejmé. Hned nemusí být patrné, že rovněž nějaká „nekonání“ mohou – taky třeba negativně – ovlivnit přímo a „adresně“ další lidi (nebo jejich životní prostředí). – Vždy bychom měli samozřejmě uvažovat a jednat v konkrétních souvislostech a dominantních vztazích (též se započtením možných a očekávatelných důsledků). Mělo by být rovněž zřejmé, že co v širším společenství neovlivní jeden izolovaný případ, jeho širší následování pravděpodobně bude statisticky významné. Stěží ovšem můžeme předem domyslet důsledky hned nikoli dostatečně zřejmých (a možná problematicky zatím exponovaných) souvislostí.

Ne ovšem každá – jakoby hned na první či opakovaný pohled – prezentovaná informace musí jí být automaticky. Nejednou se může jednat o pseudoinformaci. (Je-li taková předložena záměrně, aby třeba paralyzovala v daném směru odbornost, někdy se jí říká „misinformace“.) V oborech předpokládajících jistou ne zrovna povrchní úroveň předběžného vzdělání k pochopení dosahu nových poznatků lze potom právě tou povrchností (ne-li navíc vágností) sdělení docela snadno „mlžit“. Sugestivním a vemlouvavým jazykem lze přitažlivost námětu dále přiblížit. Prostinkou formulací je možné účinnost sdělení ještě více zvýšit. (Takže potom pro některé lidi nemusí být problém třeba taky manifestovat proti očkování, dojde-li k epidemiím a jsou-li přitom k dispozici účinné a schválené vakcíny. Ulice nebo náhodně „vyklikaná“ argumentuje zcela odlišně než třeba vědecká laboratoř.)

*****

Lidstvo (nebo jeho někde žijící část) nejednou bylo již vystaveno riziku možného vymření, protože nebyl znám ani zdroj nákazy, tím méně možnost nasazení účinných léků. Poslední dobou se občas objeví citace tzv. „španělské chřipky“, která po 1. světové válce zahubila více lidí než ta zhoubná předtím zákopová válka. Ve 20. letech 20. století ještě tehdejší věda neměla prostředky k tomu, aby předběžně aspoň zjistila původce té zhoubné nákazy; o účinném léku nemluvě. (Dnes rozeznáváme tři základní typy chřipky s dlouhou řadu rozmanitých variant s vysokou mutagenitou, tj. s možností dalších a dalších jejích variant. /Již jsme mohli zapomenout, že jsme v ČR měli roku 2017 tzv. ptačí chřipku./ Nikdo ani v odborných kruzích původně nevěřil, že by bylo možné dospět k účinné vakcíně proti Covidu-19 v tak krátké době, dokonce „do roka a do dne“. jak se to nakonec celé řadě pracovišť rozmanitě podařilo.)

Již v minulém svém příspěvku v Britských listech jsem poznamenal, že v ČR dochází běžně a pravidelně ve vymezených situacích k povinnému očkování. (Budeme řešit další obranu před pandemií eticky (či „politicky“?), anebo dokonce ekonomicky?) Běžně se přitom celkem nikdo v médiích průběžně a opakovaně nezabývá tím, ŽE a CO a PROČ se tak děje. Ani v rámci školské výuky se pravidelně nevysvětluje, v jakém to světě žijeme a že vůči některým rizikům máme účinné (a jak a čím – a za jakých okolností – působící) léky. Že by jen proto se nakonec může stát, že i jeden z bývalých prezidentů ČR si opakovaně dovolil protestovat proti vládnímu nařízení v souvislosti s pandemií vědomým nenošením roušky? (Přičemž V. Klaus se proti pokutě odvolal, protože tak údajně činil „k ochraně svobody proti potlačování občanských svobod“. V té právní poloze adekvátní interpretace slovní hry o pravdu ovšem musíme taky konstatovat, že mnou minule v BL citovaný výnos o povinném očkování byl jen vyhláškou, a nikoli zákonným opatřením; do jaké míry aktuální počínání V. Klause nenošením roušky v konkrétně vymezených případech se může vztahovat na zákonem předpokládané konání, bude teď zkoumat odvolací orgán. Problematika míry „občanských svobod“ je přitom ovšem zcela odlišná kapitola.)

*****

Moc si v současných poměrech (hlavně ovšem v civilizovaném světě) neuvědomujeme, že se třeba – právě díky očkování – již neumírá na „tbc“, ačkoliv tuberkulóza si své oběti po dlouhá staletí nemusela nějak vybírat, a umírali na ni jak třeba lidé z prostých poměrů, tak i ti „urození“, včetně z královské krve. Že se dnes neumírá třeba v ČR rovněž taky na hodně zhoubné neštovice, bereme doprovodně asi jako další samozřejmost našeho života. (Že není ekonomicky – ani politicky – zrovna Afrika přijatelně zajištěna před pandemickými riziky, promítlo se v současnosti taky zrovna opětným výskytem neštovic v některých oblastech!)

Přímo „po lopatě“ nemíním na otázku zmíněnou v nadpisu deklarovat kategorickou odpověď. (Ani třeba za ta zrovna narozená nemluvňata, která obdržela své výchozí „povinné“ injekční dávky, anebo za jejich matky, které rovněž již nemusí umírat na ještě před zhruba dvěma sty lety běžnou „horečku omladnic“.) Každý proti určité viróze naočkovaný maximálně snižuje ríziko, že tím konkrétním virem bude infikován. Čímž snižuje zároveň riziko, že by infikoval někoho, s nímž by byl v kontaktu. Takže takto zároveň vzniká nečekaný bonus pro okolí, aby zůstávalo virózou nedotčeno. Naopak kdo odmítá očkování, tím potenciálním příštím šiřitelem nákazy se může nečekaně snadno stát. Aniž tomu ovšem účinně může zabránít… I když si uhájil svou „právní (či „občanskou“) svobodu“…

-3
Vytisknout
3089

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2021