Není to zoufání nad smrtí Libuše Šafránkové tak nějak ujeté?

10. 6. 2021 / Jan Čulík

čas čtení 1 minuta

Babičky si telefonují a brečí: "Víš, že umřela ta Šafránková?"

Chápu, že v národě, kde hrají herci roli filozofů (vždycky při této přiležitosti vzpomínám na Anthonyho Hopkinse, který na jakousi otázku v televizi kdysi řekl, "Na to se mně neptejte, já jsem jenom blbej herec" - herci jsou totiž masky, zosobňují ve filmech a na jevištích názory a postoje někoho jiného!) - a chápu, že Libuše Šafránková byla sympatická, přijemná a inteligentní dáma, která svými hereckými výkony v českých filmech lidem hodně dala.

Jenže mě na její smrti a na tom, jak to přijala česká veřejnost a česká média něco vadí.

Nepřijde vám divné, že se považuje za normální umřít na rakovinu plic v raném věku osmašedesáti let?

A nemělo to vyvolat diskusi o tom, k čemu vede kouření?

Proč se umírání na rakovinu plic považuje v Čechách za normální a bere se to tak fatalisticky, zatímco si lidi zapálí další cigaretu?

Boris Cvek píše na Facebooku, že paní Šafránková možná nekouřila, ale měla tu rakovinu  z druhotného kouření...

Žádnou takovouto diskusi to nevyvolalo.

Zase mně přijde, že je český veřejný narativ někde úplně vedle, pomíjí to, o co skutečně jde.

Nebo se mýlím?





-1
Vytisknout
6092

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2021