Věčné sbohem, zahraniční politiko EU

17. 2. 2021

čas čtení 3 minuty
Návštěva Josepa Borrella v Rusku znamenala konec evropských geopolitických ambicí, napsal Matthew Karnitschnig.


Evropská zahraniční politika zemřela při návštěvě Moskvy. Pohřeb do moře proběhne letos na jaře, nějakých pětatřicet sáhů pod hladinou Baltu, kde ruské plavidlo nazvané "Fortuna" klade poslední část 1 230 km dlouhého plynovodu Nord Stream 2 mezi Ruskem a Německem.

I když se ke konci geopolitických ambic Evropy schylovalo už dlouho, rána z milosti byla překvapivá, i když možná jen proto, že si ji EU zasadila sama.

Při tom, co evropská hlavní města nazývají "ponížením", šéf zahraniční politiky EU stál tiše stranou, když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil unii za "nespolehlivého partnera". Jediná reakce, na niž se Borrell zmohl, byl bolestný úšklebek.

Doma v bruselské bublině europoslanci reagovali s rozhořčením a výzvami k Borrellově rezignaci. Belgická poslankyně Assita Konková se dokonce Španěla Borrella zeptala, co se to stalo s cojones EU.

Tím, že položila tuto otázku, nechtěně odhalila malé špinavé tajemství: EU žádné koule nemá.

EU vždy fungovala nejlépe, když se držela toho, co zná, jako je regulace, obchod a rozdělování dotací v rámci bloku. Diplomacie s vysokými sázkami nikdy nebyla - a jak Borrell prokázal - nikdy nebude silnou stránkou EU, a to z jednoduchého důvodu, že mezi sedmadvaceti členy neexistuje konsensus v otázkách zahraniční politiky.

Ať už je tématem Rusko či Turecko, Čína nebo dokonce i USA, vyjednat soudržnou pozici uvnitř EU je takřka nemožné. Nikoliv kvůli stranické ideologii, ale kvůli tomu, že se národní zájmy často rozcházejí.

Skutečným Borrellovým zločinem je, že nechal z evropské bezmocnosti spadnout masku. Kritici týdny dopředu tvrdili, že by měl cestu zrušit, zejména po uvěznění Navalného a potlačení protestů. Rusové využijí cestu k vlastní propagandě, varovali. Borrell přesto odjel a oháněl se otřepanými argumenty ohledně potřeby "dialogu" s protivníky.

I kdyby měla EU armádu a halasně vychvalovanou "strategickou autonomii", na niž mnozí v Bruselu aspirují, byla by paralyzována neschopností dohodnout se, co dělat tváří v tvář výzvě, jakou je Rusko.

Jediný nástroj, jímž může EU Rusko "potrestat", jsou sankce, které až dosud neměly téměř žádný dopad na zlovolné jednání Moskvy. (Bohatí Rusové z velké části obešli sankce nákupem evropských pasů na Kypru a Maltě.)

Věci navíc nepomohlo, když snahu srovnat Rusko soustavně podkopává nejvlivnější člen EU, Německo.

Polský premiér Mateusz Morawiecki obvinil Německo, že Evropu zrazuje, a označil plynovod Nord Stream 2 za "antiunijní projekt, který brzy poslouží ruské agresívní politice". "Je čas ho zastavit," dodal.

Jak by jen Borrell, nebo kdokoliv jiný na jeho místě, mohl doufat v získání "evropského" postoje z této bažiny, není vůbec jasné.

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3525

Diskuse

Obsah vydání | 23. 2. 2021