Češi si neumějí vládnout!

18. 2. 2021 / Beno Trávníček

čas čtení 2 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Měl jsem fakt skvělého dědu. Narodil se „za rakouskouherska“ a zemřel pár let po sametovce. Takovej můj dobrej anděl. Člověk s tím slavným selským rozumem, tesař, chovatel, pojízdný prodavač, tajný matematik, garant a duše rodinného sídla. Ostatně pocházel z Knyku (!). Měl spoustu krátkých a výstižných rčení a slovních hříček na různé důležité životní situace. Dost si jich pamatuju dodnes, třeba „cukr je jed“, nebo „když tě práce nebaví, tak ji dneska nech, nebude to za nic stát“. Nebo, ač nechodil do kostela, „každý, když je nejhůř, volá pánaboha.“ A nebo – a tím mě dostal snad nejvíc – když jsem nedokázal ve svahu vyšalovat základy skleníku do vinglu a do vodováhy, tak přišel s provázkem a pár kolíkama, chvilku běhal, tahal provázek (myslím, že mu tou dobou bylo asi 86), zatloukal kolíky a když to bylo asi za 20 minut hotový a já seděl vyvalenej na trávníku a ptal jsem se jak je to možný, pravil s veselýma očkama: „Neznáš Pythagorovu větu?“ No a jednou tenhle člověk pravil: „Češi si neumějí vládnout“. Od člověka, který, pokud dobře počítám, zažil asi 5 a půl různých režimů to je tvrzení nad kterým musíte přemýšlet.

V mém případě skoro celý život. Copak nebyla i světlejší období našich dějin? Starý člověk to možná vidí všechno moc pesimisticky – ne? Až do minulého týdne. Do schůze Poslanecké sněmovny českého parlamentu. Do jednání o přijetí nouzového stavu. To byla pro mne absolutní odpověď dědovu hozenou rukavici. Vůbec mě to netěší, ale měl hlubokou pravdu.

Máme vagóny pindalů, vytáhtriček, kamarádů z mokré čtvrti, jen skuteční státníci chybí. Rozumíte, takoví ti lidé, kteří když přijdou před mikrofon reportéra, tak přestanete doma blbnout, zjihnete a snažíte se zachytit co z té televize leze. Nechci tady profanovat Václava Havla, ale tam to aspoň trochu fungovalo, ne? Minimálně určitou dobu.

Nějak nevím co s tím. Nesouhlasím s těmi, kteří vzývají rakouské, německé či ruské područí. I když na středoevropském rovnovážném velkostátu bylo hlavně v 19. století určitě i dost dobrého – držel bych se rovnoprávného členství v unii a kultivoval ho a kultivoval ji. Unie evropských států není jen nějaký rychlý nápad 20. století, jestli se nepletu, tak s ním přišel už kdysi i náš Jirka z Poděbrad (ten se fakt musí obracet!).

Tak dědo sorry - sice pozdě, ale pochopil.

2
Vytisknout
3984

Diskuse

Obsah vydání | 23. 2. 2021